Tajemství bolestného růžence

Rozjímání z Opravdového Života v Bohu

1. Ježíšova smrtelná úzkost v zahradě Getsemanské (Mt 26,36-50 ; Mk 14,32-46 ; Lk 22,39-48 ; Jn 18,1-8)

„Ó, Getsemany! co nám odhalíte, ne-li strach, úzkost, zradu a opuštěnost? Getsemany, vzaly jste lidem všechnu odvahu; váš vzduch naplněný mlčením uchovává Mé smrtelné úzkosti po celou věčnost; Getsemany, co nám oznámíte, co ještě nebylo oznámeno? v Posvátném tichu svědčíte o zradě svého Boha, jste Mým svědkem; přišla ta hodina, Písma se musela naplnit; dcero, vím, že mnoho duší si myslí, že jsem jen mýtus; věří, že jsem existoval jen v minulosti; pro mnohé jsem jen prchavý stín, překonaný časem a vývojem; jen málo jich chápe, že jsem žil na zemi jako člověk a také dnes žiji mezi vámi;

Já Jsem Všechno, co se stalo a co se má stát; znám jejich strach, vím o jejich úzkostech; znám jejich slabosti, což jsem v Getsemanech nebyl svědkem všech těchto křehkostí?

dcero, když se Láska v Getsemanech modlila, tisíce ďáblů se třáslo, démoni se ve strachu dali na útěk; ta hodina přišla: Láska oslavovala Lásku;  Ó, Getsemany, svědku Zrazeného, svědku Opuštěného, povstaň svědku a vydej svědectví; dcero, Jidáš Mě zradil, ale kolik podobných Jidášovi Mě  stále ještě zrazuje; věděl jsem hned, že jeho polibek se stane vlastním mnohým, a to i v následujících generacích; týž polibek dostávám stále, a tak se znovu a znovu obnovuje Mé utrpení a trhá Mé Srdce;

Vassulo, pojď, dodej Mi útěchy a nech Mě odpočinout si ve tvém srdci;“ (16. května 1987)

2. Bičování (Mt 27,26 ; Mk 15,15 ; Jn 19,1)

„když Mě zbičovali, plivali na Mě a vícekrát Mě prudce udeřili do hlavy, takže jsem byl omráčen; kopali Mě do žaludku, což Mi vyrazilo dech; spadl jsem na zem; sténal jsem bolestí a oni se začali bavit tím, že do Mě jeden po druhém kopali; byl jsem znetvořen; byl jsem zlomen na těle i na duchu; z celého Mého těla visely kousky masa, které byly odtrženy bičováním; jeden z nich se Mě chopil a vlekl Mě po zemi, protože už jsem nebyl schopen stát na nohou;“ (9. listopadu 1986)

3. Korunování trním (Mt 27,27-301 ; Mk 15,16-20 ; Jn 18,37 ; Jn 19,2-15)

„pak Mi oblékli jeden ze svých plášťů; vláčeli Mě kupředu a znovu Mě bili; udeřili Mě do tváře a zlomili Mi nos;¹ trýznili Mne; slyšel jsem jejich urážky; dcero, s jakou nenávistí a posměchem zaznívaly jejich hlasy a plnily kalich Mého utrpení; slyšel jsem, jak říkají: „kde jsou shromážděni tvoji přátelé, když jejich král je s námi? jsou všichni židé tak proradní jako tito? podívejte, jejich král!“ pak Mě korunovali korunou spletenou z trní, dcero; „kde jsou tví židé, aby tě pozdravili? jsi král, nebo nejsi? můžeš nějakého napodobit? směj se! neplač, jsi král, nebo nejsi? tak jednej jako král!“  (9. listopadu 1986)

1 Byla zlomena chrupavka, ne kost. To experti na problematiku svatého Plátna jedno hlasně potvrzují.

4. Ježíš nese svůj kříž (Mt 27,31-33 ; Mk 15,20-22 ; Lk 23,26-32 ; Jn 19,16-17)

„pak Mi provazem spoutali nohy a řekli Mi, abych šel na místo, kde byl Můj kříž; dcero, nemohl jsem tam dojít, protože spoutali Mé nohy, a tak Mě hodili na zem a za vlasy Mě vlekli k Mému kříži; prožíval jsem nesnesitelnou bolest, odtrhávaly se kousky Mého těla, rozbitého bičováním;

 uvolnili Mi pouta na nohou a kopali Mě, abych vstal a vzal na rameno Své břímě; neviděl jsem, kde je Můj kříž kvůli krvi, která Mi stékala po obličeji a natekla Mi do očí, když Mi trny probodly kůži na  hlavě; tak zvedli Můj kříž, položili Mi ho na ramena a postrkovali Mě směrem k branám; dcero, ach, jak hrozně těžký byl kříž, který jsem musel nést! vnímal jsem, kudy vede cesta k branám jen podle toho, jak Mě zezadu poháněli bičem; snažil jsem se dívat na cestu přes krev, která Mě pálila v očích;

tu jsem ucítil, že někdo osušil Můj obličej; byly to ženy, které se strachem vystoupily z řady, aby omyly Mou oteklou tvář; slyšel jsem je plakat a naříkat, vnímal jsem je; „buďte požehnány“, odvětil jsem; „Má krev smyje všechny hříchy lidstva; hleďte, dcery, nadešla doba vaší spásy;“

s námahou jsem postupoval vpřed; dav úplně zdivočel; neviděl jsem kolem žádného přítele; nebyl tam nikdo, kdo by Mě potěšil; Má agónie se prohlubovala, spadl jsem na zem; ze strachu, abych nezemřel ještě před ukřižováním, poručili vojáci jednomu muži, jmenoval se Šimon, aby nesl Můj kříž; dcero, to nebyl projev dobroty nebo soucitu; bylo to proto, aby Mě ušetřili pro kříž;“ (9. listopadu 1986)

5. Ukřižování (Mt 27,34-61 ; Mk 15,23-47 ; Lk 23,33-56 ; Jn 19,18-42)

„když jsme přišli na Horu, srazili Mě na zem, servali Mi šaty z těla a nechali Mě nahého přede všemi přítomnými; Mé rány se znovu otevřely a Má Krev tekla na zem; vojáci Mi nabídli víno smíchané se žlučí; odmítl jsem to, měl jsem už hluboko v nitru hořkost, kterou Mě napojili Moji nepřátelé; nejdřív Mi rychle probodli zápěstí, a když Mě hřeby přibili na kříž, natáhli Mé zničené  tělo a bezohledně probili Mé nohy; dcero, ó, dcero, jaká to bolest, jaký smrtelný zápas, jaká trýzeň pro Mou duši! opuštěn Svými milovanými, zapřen Petrem, na němž jsem založil Svou Církev, zapřen zbytkem Mých přátel, osamocen, vydán nepřátelům; plakal jsem, protože Má duše byla naplněna bolestí;

vojáci vztyčili Můj kříž a usadili ho do díry; díval jsem se na lidi, které jsem z kříže téměř neviděl; opuchlýma očima jsem sledoval svět; neviděl jsem žádného přítele mezi těmi, kdo se Mi posmívali; nebyl tu nikdo, kdo by Mě potěšil; „Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mě opustil?“ opuštěn všemi těmi, kdo Mě milovali; 

 Můj pohled spočinul na Mé Matce; pohlédl jsem na Ni a naše srdce hovořila: „dávám ti Své milované děti, aby byly i tvými dětmi; máš být jejich Matkou;“ všechno se chýlilo ke konci, vykoupení bylo blízko; viděl jsem nebesa otevřená a všichni andělé tam stáli vzpřímeně, všichni stáli mlčky; „Můj Otče, do Tvých rukou odevzdávám Svého Ducha; teď jsem u Tebe;“ Já, Ježíš Kristus, jsem ti diktoval Svůj smrtelný zápas;

nes² Můj Kříž, Vassulo, nes jej pro Mě; Můj Kříž volá po Pokoji a Lásce; budu ti ukazovat Cestu, protože tě miluji, dcero;“ (9. listopadu 1986)

2 Poprvé mluvil Ježíš o nesení Svého kříže 23. října 1986.