Několik vysvětlení k porozumění mezináboženskému dialogu 2020-03-31 Mezi poselstvími z Medžugorje je poselství, ve kterém Panna Maria říká vizionářům, že z celé vesnice je nejzbožnější jedna muslimka, která se jmenuje Pasha. Vizionáři namítali: „Ale Pasha je muslimka!“, ale Panna Maria dala na srozuměnou, že to nic nemění na jejím výroku. Takovéto sdělení bylo překvapivým odhalením Božího pohledu na danou problematiku pro všechny, kdo sledovali medžugorská poselství Panny Marie Míru.
Panna Maria se rozhodla, že nám ve svém poselství předloží jistou skutečnost. Pokusme se porozumět, proč, z jakého důvodu nám Panna Maria odhalila tuto pravdu? Nesnažila se nás naučit, že bychom neměli soudit lidi podle toho, jak vypadají nebo podle toho, co jsme se o nich doslechli, nebo podle jejich vyznání, a že když to děláme, tak se náš soud neshoduje se soudem Božím, protože On zná každého člověka, jaký doopravdy je? Znamená to, že Bůh soudí nespravedlivě? V žádném ohledu! Neřekl Mojžíšovi: „Dávám milost tomu, komu jsem milostiv, slitovávám se nad tím, s kým mám slitování.“ (Ex 33,19)? Nikdy bychom neměli zapomínat, že nám v Písmu sv. Pavel radí v listě Římanům (Ř 14,10): „Ale proč bys měl ty soudit svého bratra? A proč bys měl ty svým bratrem pohrdat? Všichni totiž předstoupíme před Boží soud.“ Připomeňme si tedy, co je napsáno v knize Izaiáš 55,8-9, kde Bůh říká: „Neboť vaše smýšlení není mým smýšlením a mé cesty nejsou vašimi cestami, Jahvův výrok. Jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak vysoko jsou mé cesty nad vašimi cestami a mé smýšlení nad vaším smýšlením.“ Bůh nesoudí podle náboženství, ke kterému se člověk hlásí, ale podle morálních hodnot a ctností, které člověk vyznává a praktikuje. Možná bylo srdce zmíněné ženy čisté a bezelstné jako srdce dítěte? Možná milovala Boha a všechny lidi, aniž by mezi nimi dělala rozdíly? Dovolte mi také připomenout, co nám Ježíš říká v poselstvích TLIG: „Už dříve jsem řekl, že v Den Soudu bude každý posuzován podle míry lásky, kterou měl, když byl na zemi.“ (Poselství TLIG, 5. srpna 2000)
Samozřejmě byli křesťané, kteří pochybovali, kteří se ptali, zda je takovéto poselství z Medžugorje pravé, zda je to autentické poselství Panny Marie. Je to z toho samého důvodu jako mnohokrát před tím. Neboť když je nám z Nebe nabízen pohled na to, jak vidí věci Bůh, a tento pohled je naprosto odlišný od našeho, tak pro nás není lehké opustit naši pýchu a hluboce zakořeněné předsudky vůči bližním. Raději pochybujeme o tom, zda by mohli Ježíš nebo Panna Maria něco takového říci, než bychom jejich poselství přijali, důvěřovali jim a věřili Bohu, který je spravedlivý.
Podívejme se na další poselství Královny Míru, které předala v Medžugorje, když vizionářům vysvětlovala, že Bůh nedělá mezi lidmi rozdíly, že je to člověk, kdo tvoří rozdělení. Právě toto má Panna Maria na mysli, když „zdůrazňuje selhání zbožných lidí, především v menších obcích, jako je například Medžugorje, kde je rozdělení mezi srbskými ortodoxními a muslimy,“ jak říká vizionářka Mirjana Dragičević Soldo. „Toto vzájemné oddělování není dobré. Madona též zdůrazňuje, že je jeden Bůh, a že lidé svým vlastním jednáním způsobili toto naprosto nepřijatelné rozdělení. Nikdo nemůže mít upřímnou víru, být upřímným křesťanem, pokud též nerespektuje ostatní náboženství.“ (Daniel Maria Klimek, Medjugorje and the Supernatural: Science, Mysticism, and Extraordinary Religious Experience, Oxford University Press 2018, str. 41.)
Všichni na této planetě patříme Bohu a jsme Boží děti. Další vizionářka, Vicka, jednou vysvětlovala, jakým způsobem jí Panna Maria pomohla porozumět podstatě našeho života. Řekla: „Nic není náhoda. Všechno je plán Boží. Ještě předtím, než Bůh stvořil tento svět, naplánoval stvoření každého z nás. Panna Maria mi řekla, že Bůh nás znal jménem ještě předtím, než stvořil svět. Každého z nás Bůh dobře zná a miluje už předtím, než ho vloží do mateřského lůna. Přesně vybral dobu, kdy se narodíme, ve které zemi, ve které rodině, jakého budeme pohlaví, jaké budeme mít přednosti a jaké slabosti. Všechno, co jsme a co máme, je dar od Boha.“
(https://www.medjugorje.com/medjugorje-today/medjugorje-headlines/tragedy-of-realization.html)
Panna Maria vizionářům v Medžugorje též říká: „Řekněte tomu knězi, řekněte každému, že jste to vy, kdo jste na zemi rozděleni. Muslimové, pravoslavní, stejně tak i katolíci, jste si před mým Synem a mnou ROVNI. Všichni jste moje děti. Samozřejmě je rozdíl mezi jednotlivými náboženstvími, ale lidé jsou si před Bohem rovni… Ti, kdo nejsou katolíci, nejsou o nic méně stvořeni k obrazu Božímu, a stejně tak směřují k tomu, aby se jednoho dne vrátili do Otcova Domu.“ (The Final Harvest, Weible str. 85-86).
Podstatné je rozlišovat mezi těmito dvěma aspekty. Královna Míru nám říká, že jsou samozřejmě mezi jednotlivými náboženstvími rozdíly, ale lidé jsou si před Bohem rovni.
Nesmíme nikdy spojovat tyto dva aspekty: náboženské předpisy a lidi. Uvádím zde rozhovor otce Svetozara Kraljeviće s vizionářkou Ivankou Ivanković z února 1983 (Fr. Michael O’Carroll, Medjugorje: Facts, Documents, Theology, str. 254).
Kněz: Je důležité, aby lidé, kteří svoji víru myslí vážně, nezávisle na tom, jaké praktikují vyznání, necítili vzájemnou nevraživost. Můžete k tomu něco dodat, co k tomu řekla Panna Maria?
Ivanka: Panna Maria řekla, že my, tady na zemi, máme různá náboženství, ale že její Syn nás přijímá stejně, nezávisle na našem vyznání.
Kněz: Znamená to, že všichni lidé přijdou do nebe?
Ivanka: To záleží na tom, co si zaslouží.
Kněz: Ano, ale mnozí z nich nikdy o Ježíši neslyšeli.
Ivanka: Ježíš ví všechno o každém. Já ne. Panna Maria řekla něco v tom smyslu, že základní myšlenka všech náboženství je vpodstatě podobná; ale mnoho lidí se kvůli náboženství vzájemně rozděluje a stávají se nepřáteli.
Kněz: Děkuji ti, Ivanko, za rozhovor a tvé svědectví!
Teď jsme poznali, a je důležité, abychom to věděli, že Bůh o všem ví a že se nic neděje náhodou. Měli bychom Boha přestat pokoušet! U Boha neexistuje náhoda. Bůh nás znal už před naším narozením. Ví přesně, kdo jsme, jak se o tom zmiňuje v poselstvích Opravdového života v Bohu: „Znal jsem vás už před tím, než jste se narodili.“
Někdy máme tendenci brát tuto větu obrazně a vysvětlovat si ji jinak, ale neměli bychom. Skutečně to znamená, že nás Bůh znal už před naším narozením.
„Jestliže v některém ohledu smýšlíte jinak“ vysvětluje sv. Pavel, „i to vám objasní Bůh. Kráčejme zatím týmž směrem.“ (Srov. Filipanům 3,15 - 16)
Narodila jsem se 18. ledna, což asi mnozí z vás ví. Toto datum, které Bůh vybral pro mé narození, poukazuje na můj apoštolát, který se mi rozhodl přidělit dříve, než stvořil svět. Apoštolát, vyzvat všechny církve ke smíření a jednotě v různosti. 18. leden je první den Týdne modliteb za jednotu. V době, kdy jsem se narodila, bylo toto datum též svátkem Stolce sv. Petra.
V bazilice sv. Petra v Římě je zbožně uchovávána vzácná relikvie Stolce sv. Petra, staré dřevěné křeslo (sedes) z prvního století po Kristu, které římský senátor Pudens, který sv. apoštolu Petrovi nabídnul křeslo poté, co se na základě setkání s ním obrátil, a sv. Petr obvykle seděl na tomto stolci, když učil lid během svého pobytu v Římě, až do své mučednické smrti. Později se toto papežské křeslo stalo symbolem papežské autority (Stolce) a bylo používáno několika jeho nástupci. Od roku 1653 je na příkaz Alexandra VII. tento vzácný stolec ozdoben bronzovými doplňky, které vytvořil Gian Lorenzo Bernini. Nyní je umístěno nahoře, až úplně vzadu, v apsidě baziliky sv. Petra v Římě.
Pán do mne vložil, skrze Ducha Svatého, i když jsem se narodila v řecké pravoslavné rodině a stále jsem pravoslavná, touhu bránit Petrův Stolec. Je známo, že nám Duch přichází na pomoc v naší slabosti, a já už jsem zcela jistě nemohla být slabší, ve chvíli kdy mě Pán zavolal. Stejně tak jsem si nebyla schopna ani představit, že budu jednoho dne vybrána k tomu, abych byla, poté, co poslechnu volání k jednotě, poslána k mnohým národům, abych je vyzvala k modlitbě, pokání, smíření, míru a jednotě.
Samozřejmě, když hájím papeže a jeho úřad před těmi, kdo se ho zuřivě snaží odstranit, jako nyní papeže Františka, je na mne pohlíženo některými lidmi z mé pravoslavné církve jako na zrádce, jako na Jidáše. Ale mé svědomí v jednotě s Duchem Svatým mne ujišťuje, že máme zůstat věrni stávajícímu papeži. A opět, když Ježíš neměl radost, že křesťané odsuzují papeže, a dal mi pro ně poselství, tak ti, kteří už měli negativní postoj k tomuto papeži, nevěřili, že toto poselství je od Krista! Někteří se mi dokonce posmívali, nejen pro to, že jsem pravoslavná a přitom bráním Petrův stolec a osobu papeže, ale i proto, že jsem paradoxně pronásledovaná právě lidmi, kteří jsou spojeni s tímto Stolcem! Z toho, že bráním Petrův stolec a papeže, nic nemám, ale Duch Svatý mě pobízí, abych tak činila. Nicméně Bůh si byl vždy vědom, že k tomuto dojde, a informoval mne o tomto pronásledování od samotného začátku mého povolání a právě odtud pramení moje síla: vědomí, že Bůh je na mé straně, mi nedovoluje, abych měla strach. Nepochybuji ani se nestrachuji, protože On má vše pod kontrolou!
Vzhledem k Božímu plánu, je kromě data narození, důležité i jméno, které neseme. Mé jméno Vassiliki znamená dcera krále nebo královského původu. Mé druhé jméno, Paraskevi, má též symbolický význam: „Připravte cestu Pánu“. Mimochodem to v řečtině též znamená „pátek“, den v týdnu. Připravuji cestu Pánu s pomocí Ducha Svatého, který říká, že Ježíšův Návrat je za dveřmi, tím, že rozšiřuji Jeho poselství po světě a volám lidi k pokání a obrácení. Volám je k tomu, aby proměnili svůj život v neustálou modlitbu. Volám církve ke smíření a říkám jim, že toto jsou poslední dny Božího milosrdenství a milosti. Měli by být připraveni a modlit se, měli by se smířit, protože jsme na prahu dramatických událostí, které byly předpovězeny!
Sdílela jsem s vámi duchovní zkušenosti, které jsem udělala v době, kdy ke mně Bůh Otec poprvé přišel a mluvil se mnou. Když mluvil, bylo to, jako bych Ho znala! Jako bych se s Ním setkala už předtím. A nejenom to, Jeho přítomnost způsobila, že jsem se cítila v bezpečí, byla jsem prostě doma. Ne, jako doma na zemi, ale v mém domově v Nebi. Najednou jsem začala vnímat svého pozemského otce jinak, stal se pro mne jen pouhým nástrojem, abych se mohla narodit. Tato zkušenost nebyla pouze nějakým mým pocitem, ale opravdovým poznáním! Najednou jsem věděla, a neměla jsem o tom žádné pochybnosti, že Bůh je můj pravý Otec a nikdo jiný, že jsem kost z Jeho Kosti a tělo z Jeho Těla. Proto jsou Kristova slova, která nás vyzývají, abychom nazývali svého Stvořitele Tatínkem, tedy Abba, tak důležitá a tak pravdivá! Ale jsme vůbec někdy schopni proniknout do těchto slov a plně jim porozumět? V těch chvílích jsem věděla, že skutečně patřím Bohu, že od Něho pocházím, že jsem Jeho setba a že Mu patřím.
A co více, Jeho jednoduchost a otcovský způsob, kterým se mnou mluvil, byl uchvacující. Jeho něha byla tak přirozená a dodávala mi takovou útěchu, Jeho přítomnost mě naplňovala pocitem lásky a bezpečí. Těch pár minut, kdy se mnou mluvil, budou navždy uloženy v mé paměti, protože jsou nezapomenutelné. Jeho přítomnost a způsob, jakým se mnou mluvil, ve mně vyvolaly pocit, že neslyším tón Jeho Hlasu poprvé, ale jako bych Ho slyšela už předtím! Bylo to tak důvěrné, jako bych s Ním byla spřízněna. V tu chvíli jsem cítila, že pokoj, bezpečí a svoboda, je to, co bychom měli prožívat, když s Ním mluvíme, beze strachu, s vědomím toho, že On je Ten, kdo nás chápe, kdo s radostí naslouchá Svému dítěti. Na základě této nezasloužené duchovní zkušenosti s Bohem Otcem jsem si uvědomila, že s Ním chci být navěky, neboť jsem bez jakýchkoliv pochybností poznala, že jsem Jeho a že On je můj pravý Tatínek!
My všichni jsme tedy Jeho děti. On je nekonečná Láska. Miluje, jak mi řekl v poselstvích TLIG, každého stejně, nezávisle na tom, kdo nebo z jaké země je. Není proti nikomu zaujatý, není v něm ani náznak předpojatosti, ani náznak temnoty, protože On je čiré Světlo. Tak proč bychom pak my měli být nepřátelští vůči lidem, kteří přijali jinou víru než křesťanství? Kdo jsme, abychom soudili? Stali jsme se tak nadutými a tak sebejistými svou vlastní spravedlností, že si myslíme, že udržováním odstupu od ostatních lidí, kteří praktikují jiné náboženství, děláme správnou věc a že se tak líbíme Bohu? Sv. Pavel nám v listě Římanům připomíná (Ř 2,1): „Proto pro tebe, jenž soudíš, není omluvy, ať jsi kdokoli. Když totiž soudíš bližního, odsuzuješ sám sebe: vždyť ty, jenž soudíš, počínáš si stejně.“
Jestliže žijeme s předsudky, tak potřebujeme uzdravení. Duch Páně neustále a mocně otevírá cestu a vede nás ke smíření a k pokoji se všemi. To nejdůležitější, co po nás Ježíš chce, je, abychom ukazovali, jaká je Jeho láska tím, že budeme přijímat ostatní a dívat se na ně jako na děti Boží, že je budeme milovat tak, jak je miluje Bůh.
Právě toto zdůrazňuje Panna Maria v mnoha ze svých poselství vizionářům v Medžugorje, a tím učí nás všechny.
Ježíš mě vedl na mé misi krok za krokem, velmi ohleduplně. Připravit někoho, jako jsem já, se rovná téměř zázraku, vychovat mě, která jsem absolutně neznala Bibli, cokoliv týkající se církve, s absolutním nezájmem o náboženství, bez jakéhokoliv náboženského vzdělání, osobu, která se nikdy nemodlila a nechodila do kostela, a žila rozmařilý život. Jeho výuka, která je božská, mě pomalu vedla k tomu, abych se stala tím, čím mě chtěl mít, být s Ním jedno. Často mi říkal: „Dovol mi, abych tě utvářel, abys byla tím, čím bych tě chtěl mít…“ (poselství TLIG, 30. září 1993). Chtěl, abych byla svědkem jednoty, nebo, jak říkal: ikonou jednoty. Chce, aby každý byl ikonou jednoty.
Po několik let mě Pán učil, abych pochopila, že chce, abych shromáždila všechny církve, aby se smířily a zbouraly bariéru našeho rozdělení. Tato bariéra, která stojí mezi námi, aby nás rozdělovala, není nic jiného než sám Satan. Ale byla bych já schopna shromáždit církve, jak to Bůh chtěl? Ano, ale pouze tehdy, když Mu dovolím, aby mě vedl, když Mu budu důvěřovat a nebudu Jeho vedení zpochybňovat. A tak se spolupracovníky, které mi poslal, “dělníky na Jeho bohaté Vinici”, jak je nazval, pracujeme na jednotě církví. Naším největším úspěchem bylo, když se duchovní z 24 církevních denominací shromáždili na naší pouti a sloužili mši kolem jednoho oltáře! Bylo to asi 120 duchovních doprovázených 700 laiky.
Duch Páně během našich poutí uchvacuje a plní srdce duchovních touhou po jednotě, ukazuje nám, že to, co nás sjednocuje, je mnohem větší než to, co nás rozděluje. Není to něco, co by jim bylo vnuceno, ale jejich vlastní touha sdílet jeden Kalich a jíst z jednoho Chleba. Možná je tato skutečnost, žít jako jedna církev v různosti, vizí budoucnosti, ale my jsme to zakusili už teď.
Pár let po této pouti jsem byla poslána vydávat svědectví do Tchai-wanu. Arcibiskup Joseph Ti-Kang byl poselství Opravdový život v Bohu velmi otevřený a přijal mne velmi vřele. Nejdříve mne nechal mluvit s jeho kněžími o volání Pána k jednotě v různosti a já jsem si pomyslela, že to bude velmi snadné, protože mě na to Ježíš připravil mnohými poselstvími, která mi s tímto tématem dal, prostě jsem věděla, o čem mám mluvit. Ale potom odpoledne mi arcibiskup zavolal, aby mi řekl, že pozval kolem 20 představitelů jiných vyznání a že by byl rád, abych k nim promluvila o mezináboženském dialogu. Zaskočilo mě to, protože jsem nikdy předtím nemluvila k tolika lidem různého vyznání. Absolutně nepřipravená jsem si stěžovala Ježíši, že by mě neměl překvapovat takovými šoky, řekla jsem: „que sera sera…“ Setkání proběhlo velmi dobře, naprosto hladce, a zjevně se dotklo jejich srdcí. Jeden muslim plakal, protože skrze slova, která slyšel, pocítil, jak je velmi milován a že je dokonce přijat a pochopen lidmi, kteří nevyznávají jeho náboženství.
Takže to byl úplně první počin, kterým mne Ježíš vtáhl do mezináboženského dialogu. Nořil mne do této problematiky pomalu, později jsem se na mé cestě Dháky setkala s imámem a s představeným buddhistické komunity, kteří přišli na mé shromáždění. Byli pozváni mezi křesťany. Když představený buddhistů v Dháce zjistil, že je na shromáždění přítomen i jeden z jeho mnichů, tak ho pokáral, že mu o tom neřekl, aby se mohl také zúčastnit.
Nicméně buddhistický představený poslal zprávu, že by se se mnou chtěl setkat a já jsem jeho pozvání přijala. A tak jsem objevila ctihodného Mahathera Suddhanandu, který nedávno odešel na věčnost, ať dá Bůh pokoj jeho duši /ať odpočívá v pokoji/ a Bůh ať shlédne na ... a shlédne na dílo, které vykonal. Vychovával sirotky, kterým vybudoval školu a dále jim pomáhal dostat se na univerzity. Byl jim milujícím otcem, a proto Opravdový život v Bohu nabídl Jeho Ctihodnosti svou pomoc z naší nadace Beth Myriam. Od té doby mě Ctihodný Suddhananda několikrát pozval, aby mi udělil cenu „Peace Gold Award Medals“ za práci pro pokoj a smíření ve světě. Mých promluv v jeho klášteře se účastnili buddhističtí mniši, hinduisté a muslimové, stejně jako křesťané. Jeden profesor, muslim, který se poprvé účastnil mé přednášky, byl tak osloven mou promluvou, že mne následující den pozval, abych mluvila k jeho studentům na muslimské univerzitě. Stejně tak za mnou přišli hinduisté a požádali mě, abych přednášela studentům na jejich univerzitě.
Zatímco stále pokračovala válka v Sýrii, město Homs bylo totálně zničeno, město Aleppo bylo napadeno, já jsem byla pozvána televizí Télé Lumière, abych přijela do těchto míst a poskytla několik rozhovorů s Leou, moderátorkou Télé Lumière. Vůbec jsem nepochybovala, zda mám nebo nemám odcestovat do míst, kde stále probíhal válečný konflikt. Jestliže mě tam Kristus posílá, půjdu. Začala jsem v Bejrútu. Televize Télé Lumière připravila mezináboženský dialog, kterého jsem se měla účastnit já, imámové a drúzští, šíitští a sunnitští šejkové, jako představitelé islámského náboženství, a několik metropolitů a biskupů. Přirozeně, neboť libanonské obyvatelstvo se skládá z muslimů a křesťanů, kteří žijí ve vzájemné toleranci. Téma těchto rozhovorů bylo „Jak žít ve vzájemném pokoji“ a poselství Opravdový život v Bohu, které Bůh posílá celému světu.
Byla jsem doprovázena otcem Rolfem Schönenbergem, který se mi ale svěřil, že se nikdy neúčastnil mezináboženského dialogu, ale že nemá žádnou pochybnost o své účasti, protože důvěřuje Panně Marii, která ho vede, a protože se opírá o Ducha Svatého, který mu pomůže, aby promluvil správně. První konference v Télé Lumière probíhala až nadpřirozeně dobře. Mezi přítomnými byli biskupové, šejkové ze všech tří muslimských proudů (drúzové, sunnité a šíité). Po skončení této konference se mě šíitský šejk Mohamed Ali el Haj zeptal, zda bych mohla mluvit následující den k jeho lidem, ale protože to byl den mého odjezdu, tak se toto setkání nemohlo uskutečnit. Ale tento šejk zorganizoval v Bejrútu shromáždění pro muslimy a křesťany, na kterém jsem byla hlavní řečník.
Dále nás program této mezináboženské mise vedl z Bejrútu do Sýrie, cestovali jsme autem přes Damašek, kde bylo setkání v tamějším kostele. Odtud jsme cestovali do Homsu, kde se dva stateční kněží starají o naše domy Beth Myriam, mezi ruinami poskytují pomoc potřebným.
Odtud jsme pak cestovali osm hodin autem na sever do Aleppa po velmi nebezpečné cestě s odstřelovači na okolních pahorcích. Po příjezdu do Aleppa jsem byla pozvána k rozhovorům s několika šejky a biskupy, kteří mě přijali s radostí a láskou. Některé rozhovory probíhaly v kostelích, jiné na různých posvátných místech. Občas jsem kontemplovala způsob, jakým mě Pán vede. Aniž bych musela sama vyhledávat příležitost k mezináboženskému dialogu, tyto příležitosti přicházely až ke mně. Bylo to, jako bych byla těmito příležitostmi přímo přitahována!
Když jsem se ze Sýrie vrátila domů, tak jsem jednoho dne byla v pokušení trochu pochybovat a ptala jsem se sama sebe, jestli něco takového Pán skutečně chtěl. Nikdy mi neodmítl ukázat, když jsem upřímná, zda konám Jeho Vůli nebo ne.
Krátce po svém příjezdu domů jsem zjistila, že papež František navštívil mešitu a s velkým respektem objal imáma. Byl obklopen imámy. To mi též připomnělo chvíli, kdy sv. papež Jan Pavel II. navštívil mešitu a též se setkal s muslimy. Takže tato mezináboženská setkání nebyla vůbec náhodou.
Mnozí lidé pořád nerozumí jednotě v různosti a jejímu významu - a ještě méně, když slyší, že jsem přitahována mezináboženským dialogem. Ani nejsou schopni jasně vidět papežovu iniciativu vést mezináboženský dialog a velmi často ho chápou špatně. Nerozumí tomu, že papež, který je zbožný a věrný Bohu, pouze uskutečňuje iniciativu Ducha Svatého.
Duch Svatý dává impulsy vedoucí k míru a jednotě mezi všemi národy. Papež nám ukazuje hlubokou pokoru a odvahu plnit vůli Ducha Svatého, i když ví, že budou lidé, kteří mu nebudou rozumět a že bude nemilosrdně napadán. Mnohé hlasy stále pomlouvají papeže a tvrdí, že se snaží ustanovit nový světový řád a jedno světové náboženství. Pokaždé, když papež obejme muslima, je obviněn a pronásledován se slovy: „Podívejte, on zradil Ježíše - prodal Ježíše za pár krejcarů - je to antikrist!“
Lidé nerozumí tomu, že nás Pán Ježíš a Panna Maria v těchto dnech volají k pokoji a jednotě - nechápou to - nenaslouchají slovům Panny Marie v Medžugorje - co Ona sama řekla o muslimech. Ignorují slova: „A na zemi pokoj lidem dobré vůle“ úplně stejně, jako když židé neporozuměli Ježíšovu uzdravení v sobotu, když uzdravený muž vstal a vzal své lůžko. Namítali: „Jak si může dovolit pracovat v sobotu?“ Nechápali to… Ani nerozuměli tomu, že Bůh stvořil sobotu pro člověka a ne člověka pro sobotu.
Můj vztah k nekřesťanům je respekt, bratrská láska a především: předávání Ježíšovy lásky. Byla jsem vychována v Egyptě, zemi plné muslimů, dobrých muslimů. Naši sousedé v Heliopolis byli muslimové a byly to dobří lidé. Mí rodiče s nimi měli pěkný vztah a dobře s nimi vycházeli.
Sv. Matka Tereza z Kalkaty pracovala s hinduisty. Milovala je jako své vlastní děti. Svědčila o Ježíšově lásce tím, že je milovala, pomáhala jim, objímala je v Ježíšově Jménu. Nikdy neměla žádné předsudky a nikdy nedělala žádné rozdíly mezi křesťany a hinduisty, všem prokazovala stejnou lásku a ochotu. Nikdy je nenutila změnit jejich náboženství, ale nechávala jim svobodu volit. Svým životem zjevovala, kdo je skutečně Ježíš, a právě proto je svatá. Protože náš Spasitel se narodil a zemřel nejenom pro nás, křesťany, ale pro všechny, které stvořil. Přišel, aby nás vykoupil všechny. Nezjevil svou lásku pouze židům, ale též pohanům. Jeho láska patří celému Jeho stvoření.
Měli bychom si uvědomit dvě věci: Bůh ví, jací ve skutečnosti jsme. A za druhé: neměli bychom zapomenout, že jsme posly pokoje a jednoty pro Krista, který jedná skrze nás.
Vassula
Duch Svatý rád tvoří jednotu z překrásné a harmonické různosti.
Bůh je s těmi, kdo hledají pokoj.
Z nebe žehná každý krok, který je na této cestě uskutečněn.
Další novinky: | Oslava 38. výročí poselství Opravdový život v Bohu Vassula Rydén - Švýcarsko, duben 2023 Pozvání k celosvětové 24 hodinové vigilii modliteb za sjednocení data Velikonoc (adoraci) Pozvánka na koncert v Přerově Pozvánka na koncert ve Valašském Meziříčí Letní TLIG setkání v Lančově Pozvánka na koncert ve Znojmě Pozvánka na koncert ve Velkém Meziříčí Pozvánka na přednášku Oslava 36. výročí Opravdového života v Bohu Pozvánka na koncert v Kojetíně Naléhavá výzva od Vassuly Pozvánka na koncert v Krnově Publikace paní Vassuly Rydén - Proroctví v poselství Opravdový život v Bohu týkající se Konce časů Proroctví, která se nyní, na konci časů, naplňují Několik vysvětlení k porozumění mezináboženskému dialogu Pozvánka na koncert s přednáškou Postní duchovní obnova Oslava 34. výročí poselství Opravdový život v Bohu Dopis od Vassuly k letošní pouti v Řecku 12. ekumenická pouť Opravdového života v Bohu v Řecku!
Postní duchovní obnova Pozvánka na setkání Všechno nejlepší, TLIG! Pozvánka na pohodové odpoledne Oslava 33. výročí poselství Opravdový život v Bohu Kéž otec John Abberton odpočívá v pokoji Vassula v Německu (květen 2018) Pozvánka na setkání Podpořte evangelizace - Asociace TLIG v ČR Pozvánka na přednášku Vassulina mise v Itálii Ježíšovo požehnání pro týden jednoty, které dal na Vassuliny narozeniny 18. ledna 2002 Pozvánka na přednášku Oslava 32. výročí poselství Opravdový život v Bohu Mgr. René Laurentin odešel do nebe Ekumenická pouť TLIG do Moskvy, Rusko 2017 Co jsou Vánoce? 31. výročí Opravdového života v Bohu Fotografie dortu k výročí oslavy TLIG Oslava výročí poselství Opravdový život v Bohu Pozvánka na víkendové setkání Svědectví otce Josepha Ianuzziho Poselství obdržené 13. února 2016 Pozvánka na přednášku Modlitba za jednotu křesťanů Výzva k modlitbě za jednotu 30. výročí poselství Opravdového Života v Bohu Pozvánka na přednášku Víkendové setkání rodiny Opravdového Života v Bohu Pozvánka na přednášku Pozvánka na přednášku Zvláštní prosba o modlitbu za Řecko Pozvánka na přednášku 10. Mezinárodní ekumenická pouť Opravdového Života v Bohu - Itálie 2015 Víkendové setkání rodiny Opravdového Života v Bohu Pozvánka na přednášku Pozvánka na přednášku Pozvání na modlitbu za jednotu křesťanů Oslava 29. výročí "Opravdového Života v Bohu" Pozvánka na přednášku Pozvánka na evangelizaci Rhodos 2014 "Metanoia" - pozvánka na nedělní setkání Pozvánka na evangelizaci Pozvánka na evangelizaci Víkendové setkání rodiny Opravdového Života v Bohu Pozvánka na evangelizaci Pozvánka na setkání s Carol Chamberlain Zastavení křížové cesty Tak snadné, jako se napít vody Podpořte evangelizace - Asociace TLIG v ČR Pozvánka na adorační pobožnosti Násilí na Blízkém Východě - Vassulin komentář Poselství pro celé lidstvo, pohled kardinála, který poselství studoval. Pozvánka na přednášku Proroctví Dvě data slavení Velikonoc – pro čtenáře Opravdového života v Bohu TLIG pouť do Ruska - zpráva od Vassuly Naplněné proroctví (Vassula) Zemětřesení v Nepálu - volání o pomoc Kongo vítá Vassulu - září 2014 Papež František o datu Velikonoc Povzbuzující dopis belgického arcibiskupa Dopis otce Petara z Medžugorje k oslavám 28. výročí Opravdového Života v Bohu Oslava 28. výročí Opravdového Života v Bohu Poselství z 13. března 2020 Naléhavý dopis od Vassuly Čtyři nová poselství Dvě nová poselství Pozor na ducha Jezábel Vassula v Paříži Vassula přijala nové poselství od Ježíše Vassulina výzva Setkání v Hilvesum v Holandsku Vánoční inspirace z poselství TLIG Rhodos - plačící ikona Poselství od Ježíše ze 17. září 2013 Vassulina přednáška o Jednotě - Izrael 2013 Novinky z týdne modliteb za jednotu křesťanů Nové poselství Boha Otce TLIG poutníci se společenstvím Maranatha v Betlémě
|
Zobrazit aktuální TLIG novinky... Další novinky v archivu...
|