Kdyby se lidé zajímali o Boží volání k modlitbě, tak by už všichni byli svatí. Kdyby přijali a praktikovali jednotu v různosti mezi církvemi, jak si to Pán žádá, už by byla naděje, že Ježíšova modlitba k Otci bude naplněna. Kdyby každý člověk odpověděl na Boží lásku, která se vylévá v Jeho poselství Opravdový život v Bohu na každého z nás, naše životy by byly proměněny v hymnus lásky. Kdyby lidé brali vážně Kristovo varování před satanovou zběsilostí v těchto posledních dnech, už by byl dávno přemožen a odstraněn z lidských srdcí a ze světa. Kdyby všechna náboženství světa odpověděla na Boží volání ke smíření, tak už by všichni lidé se navzájem uznali jako bratři a sestry, jako ti, kdo pochází od jednoho Otce.

A kdyby si každý uvědomil, že žijeme v časech nevýslovné milosti a milosrdenství a že Bůh s plnou silou obnovuje své stvoření, tak bychom nepřestali dnem i nocí chválit Boha a naše srdce by se proměnila v horoucí výheň horlivosti.

Poučme se od proroků z dřívějška, jak se oni učili umenšovat sebe sama, jak se učili sebezapření, tím, že dali Boží zájmy a samotného Boha na první místo ve svém životě. Učili se, jak odložit své ego a svou vlastní vůli.

Staňme se dnes bojovníky spravedlnosti prosící Boha o neochvějnou odvahu, aby naše horlivost a láska, kterou máme k Bohu, byla namířena k dobrému a k oslavě Boha. Můžeme být slabí, ale Bůh nás naplní svou silou, nemusíme to mít snadné, ale můžeme se v našem Boji vložit důvěru do Boha, který nás bude učit, jak vytrvat a naplnit (dokončit) naši misi tím, že ho oslavíme.

Musíme dovolit Bohu, aby z nás sňal všechno světské a tak do nás vtiskl svůj vlastní svatý obraz. Naši pronásledovatelé na nás mohou těžce dotírat, ale my nebudeme zlomeni, ani přemoženi. Místo toho se oni budou třást v naší přítomnosti. Skrze naši chudobu ducha dáme Bohu možnost zalít nás jeho světlem, ozařujíce nás moudrostí. V naší ubohosti a nedostatečnosti nám Bůh dá důstojnost Ducha beze strachu nést Jeho Slovo.

Vzdalme se tedy sebeuspojení a pohodlí, které nám svět nabízí a rozbijme tuto kuklu, do které jsme se schovali, zlomme naše okovy a osvoboďme se, mějme touhu po tom, co získali dřívější proroci, a naše duše se promění v proudy slz pokání a lítosti, když si uvědomíme, kdo byl za dveřmi našeho srdce a po celé ty roky na ně ťukal.

Ježíš mi jednoho dne řekl: “Nenech se nikdy znepokojovat, copak jsi už někdy slyšela, aby se národ zrodil během jednoho dne? Jako země dává vzrůst novým věcem, jako půda dává vzrůst setbě, tak dá váš Stvořitel vyrašit integritě a pokoji před zraky všech národů když ho dosáhnou vaše modlitby.

Zakončím tím, že vám uvedu malý příklad na stromu: všechny větve stromu jsou svaté, když je kořen svatý. Bezpochyby některé větve musí být odříznuty, jako výhonky divokých oliv tak musíte být naroubováni na zbytek, abyste s nimi sdíleli bohatou mízu vyvěrající z olivového stromu. Ale vždycky kdybyste si mysleli, že jste nadřazeni ostatním větvím, pamatujte si, že vy nejste kořen. Je to kořen z kterého žijete. A ten kořen je Bůh.

Tudíž, všichni nemáme hrát pouze důležitou roli v rozšiřování pokoje a jednoty, ale je to naše povinnost. Upřímně doufám, že přijde den, kdy skrze naše úsilí dosáhneme pokoje, o který všichni usilujeme a který od nás Bůh očekává, a že budeme moci vážně říci jednoho dne jeden druhému: “Můj bratře, má sestro.”