SEBEZAPŘENÍ

Vassulina uvítací promluva ke shromážděným účastníkům 4. Ekumenické poutě TLIG v Libanonu, Sýrii a Jordánsku, květen 2005

ČÁST I

Všichni jsme se zde shromáždili z různých zemí a rozdílných podmínek, abychom s Boží milostí byli svědky Boží Lásky. Proto by prvořadým a ústředním smyslem našeho života a počínání mělo být vždy prezentování Boha jako Lásky všem lidem okolo nás. To je naším posláním, protože v poselstvích Pán říká, že skrze lásku budeme schopni dosáhnout pokory a skrze tyto dvě ctnosti dojdeme k pochopení Boží Vůle.

Bůh žádá, abychom se obnovili skrze pokání a tak získali ovoce smíření a jednoty. Takto vytryskne Mír jako uzdravující řeka a bude léčit tento svět, který mír tolik potřebuje. To je ústřední myšlenkou Opravdového Života v Bohu.

Jsme zde nejenom, abychom následovali stopy dávných proroků, ale také abychom doširoka rozevřeli cestu v našich myslích a srdcích a tak uviděli jejich dokonalou věrnost, kterou vůči Bohu projevovali, když je povolal, aby jim zjevil Svá znamení: zatímco budeme procházet těmito pustinami, pojďme rozjímat o jejich sebezapření a uvědomme si, jak veliká byla jejich odvaha, horlivost a láska k Bohu. I oni byli zároveň lidmi a měli právě to, co my, mimo vůle zaměřené na dobro k oslavě Boží. Oni byli slabí, ale Bůh jim dal Svou sílu. Neměli to snadné, ale bojovali a svou důvěru vložili v Boha a vytrvali, aby naplnili své poslání.

Bůh z nich sňal všechno, co bylo světské, aby jim tak vtiskl Svou vlastní Svatou Podobu. Jejich odpůrci je tvrdě utlačovali, ale nepřemohli je, naopak, nakonec se krčili v jejich přítomnosti. Chudobu jejich ducha Bůh naplnil Svým Světlem, osvítil je Moudrostí. Jejich bídě a neschopnosti Bůh dal vznešenost ducha, aby nesli Jeho Slovo beze strachu. Proto i my uprchněme duchu světa tak, jako se utíká před nepřítelem, rozlámejme své okovy a osvoboďme se, abychom si zasloužili to, co oni získali a naše duše se promění ve fontánu slz.

Každému z nás na této zemi je svěřeno poslání. Naším prvotním posláním stejně jako u všech Božích stvoření je milovat Boha a sloužit Mu a také milovat se navzájem, do konce života konat dobro. Sloužit Bohu znamená sloužit ostatním, kteří to potřebují.

Bůh je nesmírně štědrý a Svou štědrost neomezuje na několik omilostněných duší, ale vždy ji rozšiřuje na každého, dává Sám Sebe bez omezení celému Svému stvoření. Dává, aniž by se nás ptal. Vše, co od tebe Bůh žádá, je dobrá vůle a snaha. Přesto, přes tolikerá znamení Jeho dobroty, jsou stále lidé, kteří v Boha nedoufají a nedůvěřují mu, ale stále lpí na svém majetku. Je jen málo těch, kteří Boha milují tak, jak to žádá první přikázání. A ještě méně je těch, kteří Bohu rozumí a důvěrně Ho znají.

Někdo by mohl říct: "Ale já nemám předpoklady, abych mohl vykonat takový skutek..." Cožpak Ježíš neřekl v poselstvích Opravdového Života v Bohu: "Snažte se a já vykonám to ostatní."? Ale pokud se někdo ani nepokusí a nevynaloží ani nejmenší úsilí, jak může dělat pokroky? Když Bůh rozdává s takovou štědrostí, i my bychom měli dávat bez počítání a snažit se odpírat vlastnímu já. Jinými slovy, dokaž svoji lásku tím, že budeš dávat, co můžeš a Bůh pak neodmítne tvoji dobrou vůli, ale povzbudí tě Svou milostí, abys mohl dokončit své skutky.

Pán nám v poselstvích několikrát říká, abychom se nebáli chudoby, že nás nejenom osvobodí, ale že nám také dá ohromnou naději, kterou také On naplní, abychom dosáhli nadpřirozených dober i Samého Boha. V této chudobě ducha už totiž nedoufáme v nic, mimo Samotného Boha a to, co nám přislíbil: Království Boží. Toto jsou Kristova slova v Písmu: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské."

Pán nás učí, že chudoba se netýká jenom věcí a materiálních statků, ale i duchovního a intelektuálního bohatství. Člověk může být chudý bez peněz s dírami v botách, ale stále být bohatý v tom smyslu, že nikdy nezemřel svému egu. Bůh říká, že cesta nicotnosti, což je zříkání se dobrých věcí a sebe sama, nás přivede k této dokonalé a úplné chudobě. Pak nás Bůh naplní Sám Sebou, zmocní se naší duše a bude ji vlastnit a my na oplátku budeme vlastnit Boha.

Bůh chce, abychom k Němu přistupovali s čistým srdcem, ale naše srdce nemůže být čisté, pokud v něm jsou stále pozemské myšlenky. Když nás Pán vyzývá, abychom dosáhli 3. stupňů, které označuje: odloučenost, pokoj a umrtvenost, žádá, aby duše byla tak čistá a chudá, že si už ani nebude pamatovat události života, ať už byly povahy bolestné či radostné. Toto je dokonalá a neustálá kontemplace Boha. Bůh chce, abychom žili Opravdový Život v Něm.

ČÁST II

Jsme zde, abychom se společně modlili, chválili Boha, sdíleli se a vedli rozhovor života při naší cestě, kdy žijeme a uskutečňujeme jednotu, po které Ježíš tolik touží. Chcete-li, můžete to nazývat rodinné setkání. Pokud se člověk zúčastní takové pouti, připojuje se k Volání po Jednotě a Smíření. Jak víte, solidarita nám dává sílu a povzbuzuje nás, abychom pokračovali v tomto duchovním zápase naší doby, kde je každé dobro proměněno ve zlo.

Kristus nás shromáždil z celého světa, abychom pak my, až se vrátíme domů, mohli říkal lidem okolo nás, že není tak obtížně se smířit a žít v jednotě srdce s těmi, kteří nepatří do našeho společenství či církve. Jsme povoláni, abychom rozšířili Boží Království v tomto temném světě. Jsme povoláni, abychom učinili Boží Lásku známou. Jsme povoláni, abychom řekli světu, že Kristus skutečně vstal z mrtvých. Jsme povolání být svědky důvěrné Boží lásky a vysvětlit světu význam Spasitelových slov v Janovi 17,21 „aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mne poslal.“

Pokud církev stále zůstává rozdělena, není způsobilá či dostatečně silná, aby bojovala s apostází, racionalistickými názory a tlakem "progresivních" skupin. Boží lid by měl společně bojovat proti těmto ďábelským tendencím, které odporují Božímu Zákonu, tendenci sekularismu, liberalismu a relativismu. Tyto snahy se nejsilněji projevují v západním světě, který se jako neřízená létavice odchýlil od Božské Pravdy. Proto v poselstvích Kristus říká Církvi, aby se sjednotila a upřela své oči směrem k východu, protože jako přichází svítání, světlo přijde z východu. Naděje přijde z východu.

Zde jsou Jeho slova z 20.4.2004: „Dávej pozor a bedlivě poslouchej: zapiš, každé slovo, které slyšíš. Svítání přijde z východu...“ a v jiné části, „ať je vaše mysl upřena k orientu, jak už jsem ti dříve řekl. Tam vzejde světlo a vše bude vypadat jako rozkvetlá zahrada...“ Později, „V Mé Církvi nic není ztraceno, to spíše lidé ztratili přítomnost Mé Církve ze srdce. Dnešní svět ve své nesmírné zhýralosti je nejen naplněn omylem, ale evidentně provokuje Mne a Můj Zákon...“

Duch Svatý nás nikdy nepřestává burcovat svými připomínkami a stále nás s Moudrostí poučuje. Skrze světlo Moudrosti nás uschopnil porozumět věcem, které by sama mysl nepochopila. Uschopnil nás vidět Znamení, kterých by si samotné oko nevšimlo, umožnil nám poznat Jeho Vůli. Jeho Vůlí je, že se musíme sjednotit. Je to příkaz a naše odpovědnost je číst tato znamení časů a také je uskutečnit, jinak budeme voláni k zodpovědnosti.

Jsem si jistá, že na této pouti obdržíme posvěcující milosti od našeho Pána. Buďme tedy chápaví a žádejme Ho, aby z našeho srdce odstranil všechny vrstvy a nánosy, které se tam přichytily a škrtí nás; aby rozlomil naše okovy, které nám brání směřovat k božské jednotě s Bohem a jednotě mezi sebou. Aby uzdravil naše duchovní oči a otevřel je, abychom byli schopni uvidět Světlo Boha a Jeho Vůle. Měli bychom Bohu dovolit plně prostoupit naši pošpiněnou duši, aby ji uzdravil a očistil, aby zbavil náš život vášní a ega.

Čím chudší budeme na duchu, tím přitažlivější jsme pro Boha. Když nabízíme Bohu vlastní vůli a umíráme sami sobě, to beze slov velmi okouzluje a oslavuje našeho Pána. Proto buďme mírní a mnohem, mnohem vnímavější k Božímu Volání po Jednotě

ČÁST III

Svatý Pavel řekl Kolosanům 3,1-3: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.“

V našich časech směřuje Boží volání k obnově ducha a dosažení vyšších stupňů, které se nyní jeví neproniknutelné a dosažitelné jen pro světce. Ale naše víra přiměje Boha, aby odpověděl na naše potřeby. V poselstvích náš Pán říká: „Půjdu a navštívím Své marnotratné syny a zavolám je zpět k Sobě a připomenu jim tento oceán dobroty, připomenu jim, aby Mi důvěřovali a nikdy se nepoddávali zlu...“ 3.2.03

Cesta, která vede k odloučenosti, pokojnosti a umrtvenosti je především zřeknutí se světa a vlastní vůle, je to život nekompromisně odevzdaný Bohu a k Bohu přimknutý, tak jako je ústřice přimknuta ke skále. Proroci, kteří procházeli těmito zeměmi, kterými putujeme i my, nikdy nesešli z cesty a jak už jsem dříve řekla, byli lidmi právě tak jako my. Tedy nic není nemožné, pokud se opravdově rozhodneme pro Boha.

Pokud je Bůh blízko a přistupuje k duši, duše nemůže popřít Boží přítomnost, protože Jeho přítomnost je jako oheň. Božský oheň, ze kterého stále vyskakují jiskry, dotýkají se duše a zapalují ji. V poselství z 6.10.1999 Bůh říká: „Je správné říci, že Bůh je Oheň, nebo když říkáte, to je Oheň Ducha Svatého, protože to můžete přirovnat k materiálnímu ohni, který všechno zapaluje a prochází všemi otvory. Zapálí všechno, čeho se dotkne. Oheň Boha je Ohněm Lásky, (...) proč by Nám tvor, ne-li pohlcen Láskou, psal modlitby jako duchovní básně? (...) Osoba pohlcena těmito plameny lásky trpí jako by byla podpalována ohněm, ale i láskou.“

Když je duše zasažena božským Ohněm, je broušena a proměňována z kamene v diamant. Poselství pokračuje: „Duch Svatý svými skutky lásky připravuje duši k vidění Boha. Cožpak jste nečetli: „Šťastní čistého srdce, neboť uvidí Boha?“ Jak říká Písmo, jakmile uvidíte Boha, vaše duše vykřikne: „Má Radosti! Jak správné je milovat Tě!“ A ihned se Nás zmocníš, abys Nás vlastnil (...) a Já sestoupím z mraků, abych tě pozvedl a nesl na Svých Křídlech a vystoupáme do nebes, a jako tvůj průvodce ti budu vyprávět historii věcí, které jsou očím neviditelné a nedosažitelné doteku. Ukáži ti Svůj Slavný Trůn, odkud panuji, ale také ty, v Mé blízkosti budeš moci vládnout s Námi.“

Pak už více nemůžeme říkat, že uvidíme nebe a Boha jen po smrti, když nám Bůh ve skutečnosti říká, že Jeho i nebe můžeme vidět už teď. Nemůžeme říkat, že nevíme, zda je Boží přítomnost v našem srdci a zda Ho vlastníme poté, co nás zapálí. Budeme to vědět, protože po tomto očistném Ohni si budeme vědomi Boží přítomnosti. Můžeme být zcela s Ním už zde na zemi, kráčet s Ním i vládnout s Ním. Když se jednou sjednotíme s Bohem, Bůh nás nese a už nejsme odděleni. Bůh se stane naším svatým Společníkem a vodí nás všude tam, kam chce Jeho milosrdná láska.

Proto buďme hodni říci: „Rozumím Bohu, Jehož Láska je jako záblesk Ohně. Nyní jsem dítě Boží na cestě zbožštění, abych přijal našeho Otce a smířil se s Ním... ach, jaké mám potěšení! Nyní již nemám žádné hranice se svým Stvořitelem, ne, vůbec žádné, už žádné hranice!“ A na závěr poselství Pán říká: „Proto i těm nejubožejším se dostane Božské Návštěvy, protože Můj Návrat je nablízku. Navštívím i ty, kteří ani neslyšeli o Mých Božských Dílech. Ve své nicotě si neosvojili nic a nic o Mně neví, dokonce ani nevědí, že JÁ JSEM, KTERÝ JSEM jejich Mistrem a Bohem...“ (24.4.2000) 

V našem životě stále budou zkoušky, ale obraťme se ke Kristu a jeho svatým, apoštolům, učedníkům a prorokům a uvažujme nad tím, jak i oni procházeli zkouškami, ale překonávali je v síle ducha a s odvahou.

Každý z nás na této pouti by měl vzít v úvahu, jak velký úkol bylo uspořádat tuto pouť a neměli bychom zapomenout poděkovat dobrovolníkům, kteří umožnili, že jsme se zde mohli shromáždit. Měli byste vědět, že pracovali po celé tři roky celým srdcem svého těla i duše, aby nás tady všechny uspokojili a udělali všechno příjemné a snadné. Proto pokud nebylo něco podle vašich představ, jak jste očekávali, snažte se být ohleduplní a tolerantní vůči pořadatelům. Oni dělali co bylo v jejich silách.