Arcibiskup Seraphim

Jeho Eminence arcibiskup Seraphim, arcibiskup Johannesburgu a Pretorie

Napsáno během cesty z Washingtonu v USA do Johannesburgu, 1. května 2006

Sedím v letadle jihoafrických aerolinií a cestuji zpět z Washingtonu do Johannesburgu. Jako viceprezident Panafrického kolegia církví jsem se na univerzitě v Georgetownu účastnil významné mezináboženské konference. Důraz byl kladen na důležitost náboženství v ochraně lidských práv a na důležitost dialogu, v němž lze najít řešení v místních a mezinárodních neshodách, které ohrožují světový mír. Cesta trvá 17 hodin, s hodinovou zastávkou ve městě Accra, hlavním městě Ghany. Obvykle, když nejsem unaven, je to příležitost k zamyšlení a zapsání několika témat.

Na konci konference jsem měl příležitost a potěšení být hostem u dobrých přátel, manželů Rydénových, které jsem také v minulosti měl čest přivítat ve svém domě. Během mého pobytu u manželů Rydénových byly na návštěvě ještě dvě další známé, jedna z New Yorku a druhá z Monaka. Obě byly původem Řekyně a obě se jmenovaly Georgia. Georgia z New Yorku byla druhou generací rodu Mani a setkali jsme se již podruhé.

Vassula Rydén vyrostla v rodině řeckých přistěhovalců, ve světském prostředí, kde byl ale důraz kladen také na rodinu jako na sociální instituci a na náboženské přesvědčení skrze pravoslavnou tradici. Ta zahrnovala návštěvu bohoslužeb během Vánoc a Velikonoc, stejně jako účast na svatbách, křtech a pohřbech.

Vassula vedla typický společenský život s každodenními problémy až do chvíle, kdy jednoho dne zvláštním způsobem uslyšela sladký a neznámý hlas, což vlastně bylo volání ke službě – svědčit o Boží přítomnosti mezi námi. Napřed byla zmatená a nevěděla, co dělat. Bůh jí však pomohl její službu pochopit. S poslušností, pokorou a v modlitbách začala Vassula zapisovat poselství, která od Boha přijímala. Zároveň se vnitřně měnila a začala žít jinak. Smyslem jejího života bylo milovat Boha a modlit se k Němu. Tak začalo její poslání přivádět lidi blíž k Bohu.

Když pozorně studujeme poselství, která Vassula přijímá, všimneme si, že poselství velmi zdůrazňují základní učení Písma svatého a tradice svatých církevních otců. Poselství vedou k pokání, k životu, který bude svatý, mystický, náboženský a eschatologický a k pomoci našim bližním v jejich trápení, zvláště bezbranným dětem a zejména těm, které jsou zabity skrze osudný hřích potratu dříve než se narodí. Dalším důležitým znakem poselství je potřeba podpořit sjednocení mystického Těla Kristova. Jinými slovy posílit jednotu církví a viditelně posílit duchovní svazky mezi církvemi, a to společným slavením Kristova vzkříšení v jednom datu.

Přestože mnoho lidí čerpá duchovní užitek z Vassuliných modliteb a z poselství, a na základě toho postavilo Boha na první místo ve svém životě, je i velké množství těch, kteří se oficiálně, či neoficiálně staví proti ní.

Zdá se, že způsob, kterým Vassula poselství přijímá, bylo mylně pochopeno. A někteří jsou dokonce připraveni ji kamenovat a trvat na tom, aby byla upálena zaživa. Tento druh náboženského fanatismu, který připomíná extrémní situace ze středověku, je nepřípustný.

Když člověk čte Vassulina poselství pozorně a zvláště z teologického pohledu, zejména když má na mysli učení pravoslaví, je těžké v nich najít klamnou víru. Pokud někdo z jakéhokoli důvodu tento dojem získá, je to kvůli negativním předsudkům, které někteří lidé mají. Neinterpretují totiž poselství tak, jak je interpretuje Vassula, ale tak, jak oni sami si je přejí interpretovat, aby ji odsoudili jako heretičku. Vassula nikdy neodmítla diskuzi o jakémkoli poselství, kterému by lidé mohli špatně porozumět, a což by bylo příčinou odmítnutí.

Propagační válka proti Vassule je tak silná, že kdokoli by se k ní chtěl přiblížit bez předsudků a přál by si v tichosti přečíst poselství, bude ihned nařknut z hereze. Pane Ježíši a Panno Maria, jaká je to kletba padnout do rukou fanatických nábožensky smýšlejících lidí, dnešních fanatických farizejů a zákoníků. Plní nenávisti vás upálí zaživa.

A tak Georia z New Yorku, původem Mani, i Georgia z Monaka, a mnoho dalších Georgií, které byly nedotčeny církví, stejně jako jejími duchovními a teology, byly dotčeny Vassulou a jejími poselstvími. Na světě jsou milióny duší, které žijí daleko od Božího světla. Poté co četly poselství, staly se živými svědky přítomnosti Boží lásky mezi námi, ve společenském životě současného světa, v této naší době plné potíží.

Tímto samozřejmě neznehodnocuji obrovskou a náročnou misii naší farnosti, ať už v činnosti pastorační, dobročinné nebo misionářské. Přesto jsou i jiné způsoby, jak mohou být duše zachráněny. Laičtí charizmatičtí členové naší církve s dary Ducha svatého mohou duše přivést blíže k Bohu a k vedení duchovního života. Neznamená to však, že nahradí svátostné poslání našich duchovních. Naopak oni ho doplní  službou své spirituality a svého svědectví, což je stejně důležitou službou na vinici církve.

Na závěr, naše církev bude muset skrze ustanovenou komisi, jak na úrovni místní tak i mezinárodní, nezaujatě posoudit Vassulina poselství a diskutovat o nich, aby se vytvořilo zodpovědné stanovisko a zastavil se ten „odporující fenomén“. Mnozí členové naší církve i jiní křesťané mají z poselství i z Vassuliny misie duchovní užitek, zatímco jiní laici i kněží proti Vassule bojují a šíří o ní lži. Jestliže jsou však poselství od Boha, bojují vlastně proti Bohu.

Jako pravoslavný biskup osobně nenalézám ve Vassuliných poselstvích žádný doktrinální omyl, a to s ohledem na učení pravoslaví. Jsem si též jistý, že pokud by nějaké poselství bylo někým mylně vnímáno, Vassula je ochotná nám je pokorně, s láskou a dobrým úmyslem vysvětlit v souladu se zjevenou pravdou církve, tak jak je vyjádřena v Písmu svatém a v naší církevní tradici.

Vassulina poselství nejsou novým Božím zjevením a nezmiňují nic jiného, než to, co je v Písmu svatém a v církevní tradici, která je kompletní a je naší spásou. Spíše jsou podobné některým textům církevních otců a jiným církevním textům, které nám pomáhají porozumět a zakusit obsah Božího zjevení v Písmu svatém a v tradici církve. Vassuliny záměry jsou čisté a přináší spásu.

Čtením a meditací učení obsažených ve Vassuliných poselstvích může mnoho křesťanů získat maximální užitek, když se sjednotí a vydají své svědectví současnému světu, aby zahojili rány, které představují kritickou hrozbu. Aby má vlastní slova nebyla špatně pochopena, měl bych zdůraznit toto: chci poukázat na duchovní prospěch, který můžeme z četby Vassuliných poselství čerpat. Neříkám však, ani si nepřeji působit dojmem, že nepodporuji prioritu čtení a studia Písma svatého, kterou by každý křesťan měl ve svém životě uplatňovat. Stejně tak tradici církve. Tento důležitý bod je navíc ve Vassuliných poselstvích velmi zdůrazňován.    

Musím také zmínit, že dokonce i v minulosti se mnoho církevních autorů v některých částech svých textů nějakým způsobem odklonilo od nauky církve. Nebo se stalo, že vzbudili dojem, že se odlišili od nauky církve. Když je na to církevní autority upozornily, dostalo se jim vysvětlení daného učení církve s pokorou a poslušností, aby chránili Kristův plán spásy. Věřím, že Vassula má pokoru a dobrou vůli udělat to samé tam, kde poselství budí dojem, že se odchyluje od dogmatu, nebo že je to klamná víra.

Dialog je prostředkem, kterým lidé přemohou všechna tato nedorozumění pro slávu našeho Spasitele Ježíše Krista. Sláva Boží se shoduje s Kristovým spasitelným plánem a Vassulina poselství k tomuto záměru přispívají.