Otcovo Srdce

Vassula Rydén
(promluva k poutníkům ve Svaté zemi 1998)

Vzýváme Tě, můj Jahve, můj Otče,
neboť víme, že když to konáme,
Tvá Velebnost přichází v nádheře až z nebe,
sestupujíc ve slávě do našeho příbytku,

Vidět Tě můj Bože v této nedostupné slávě
Tvého Božského a nekonečného Světla
je nepochopitelná nádhera.
Ty, Božská Hlavo, nám zjevuješ Sebe
a chceš být s námi spojen, toužíš být poznán.

Jen Ty, a Ty sám nás můžeš dosáhnout,
neboť trhlina, tato ontologická propast
mezi Tebou a námi
již nemůže více existovat.

Pane, Ty naplňuješ všechny věci,
aniž bys byl obsažen v jejich omezenosti
nebo v jejich samotném bytí.

Ó přijď a dýchej nad naší zahradou.
Amen.

Začněme slovy, kterými Ježíš popsal Otce. Jednou řekl: "Můj Otec je Král, a přece tak mateřský, Soudce, a přece tak jemný a milující, Alfa a Omega, a přesto tak mírný." (10.8.1994)

Dnes nás Bůh Otec zve do svatební komnaty Svého Srdce. To je konečný cíl, který by měl každý dosáhnout ve svém duchovním životě. Bůh nás zve, abychom se ponořili do Jeho Hrudi a ztratili se v Něm. Já osobně bych se chtěla stát jako tekutinou v Bohu nebo někdy jít tak daleko, že se naprosto rozpustit v Bohu, abych už víc nebyla.

Bůh Otec nás ve Svých posledních poselstvích vede do Svého Srdce, jež nazývá svatební komnatou a ještě více zdůrazňuje, že On, jako Stvořitel, je Ženich Svého stvoření a že je oženěn se Svým tvorstvem. Nazývá tento manželský vztah Tajemstvím, které nebylo až do dnešního dne pořádně pochopeno. Jeho vlastní slova jsou: "Ve dne v noci klopýtáš, tvorstvo, honíš stíny a ani jednou ses ještě nepokusilo proniknout do tohoto tajemství." 

A v jiné pasáži: "Pochopte, že jsem váš Ženich a že dnes všechno, co po vás chci, je láska, a ne oběť, Poznání Mého Srdce, ne celopaly ani slavnostní svátky."

"Budu na vás padat jako rosa a Mé Božství zaplaví vaši bídu, pohltí ji, abyste stále prodlévali v Mém jasu, když vás učiním nádobou světla a jedním duchem s Mým."  (25.9.1997)

A jaké je Srdce našeho Otce? Toto říká:

"Mé Vlastní Srdce je Pramen Živé Vody vyvěrající v těchto letech přízně na tuto suchou zemi, a dává vzrůst tam, kde měly být jen odpadky (...) Ve svatební komnatě Mého Srdce bude tvé srdce oplývat chválami, a jako se ženich raduje ze své nevěsty, tak se Já budu radovat z tebe a ty ze Mne. Má mocná Ruka tě bude podpírat, a ty už nikdy nebudeš chtít ode Mne znovu odejít. Skutečně, tvůj duch, obohacený Mou líbezností a plností Mého Ducha, bude volat ke všem národům: 'Krásu a slávu je třeba hledat v našem Stvořiteli! V naší Naději a v našem Pánu!' 

Pak v kontemplaci, zatímco budeš spočívat svou hlavou na Mém Srdci, budu ve tvém srdci rozmnožovat Své Božské učení. Budeš se učit konat dobro po všechny dny svého života. Tak budeš růst v Mém Srdci a vydávat líbeznou vůni lilií.

Přeji si každou duši přivést do důvěrné blízkosti Svému Srdci a naroubovat ji na Sebe, stejným způsobem jak jsem dovedl tebe, abys byla blízko Mému Srdci."  (25.9.1997)

Bůh volá každou duši, aby se skryla v Jeho Srdci; toto útočiště, jak je nazývá, je důvěrným svazkem. To je, abyste byli jen vy a Otec v soukromí, těšili se a užívali si jeden druhého v těchto blažených chvílích; nepotřebujete slova, abyste vyjádřili svou lásku k Němu, ale jen spočíváte na tom samém Otcově Srdci, kterému jediný Syn je nejblíže.

Jeho Srdce je konečné místo, jehož může duše dosáhnout a přesto jsou v něm stupně. Bůh se nám dává stále a volá nás k úplné regeneraci, to znamená obnově, aby bylo oživeno Jeho milostí to, co je teď v nás mrtvé. Každá duše je volána, aby žila na tomto místě, to je ve svatební komnatě Božího Srdce.

Bůh nás volá a říká nám, že pokud se k Němu přiblížíme důvěrně, Svatý Duch Milosti bude moci přetvořit naše duše v božské bytosti; takže skrze toto proměnění v Boha, to bude On Sám, kdo námi bude pohybovat a božsky nás řídit, podle Jeho Božského Ducha a Vůle.

Žijíce pak pod Jeho Božským Světlem, všechno, co budeme dělat, bude Boží a naše díla budou Božská, protože jak říká svatý Pavel: "Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch." (1Kor 6,17) Náš Pán Ježíš nám dal Zasvěcení Jeho Nejsvětějšímu Srdci, kde Ho prosíme, aby naše myšlenky obrátil v Jeho Myšlenky, naše skutky v Jeho Skutky, naše slova v Jeho Slova a naši vůli v Jeho Vůli.

Proměna se bude dít postupně, jak nám to říká v poselstvích: Když nás Ježíš učí, abychom dovolili Jeho Duchu, aby v nás volně dýchal, aby proměnil naše duše z pouště v zahradu, to znamená, že přestože jsme stále vyprahlí a duchovně suší, Svatý Duch Milosti nás může proměnit v to, co nazývá zahradou, tedy zkrášlit naše duše. V této zahradě naší duše může mít Bůh Svůj odpočinek.

Pak nás Bůh volá k hlubší odevzdanosti. To znamená, abychom dovolili být vedeni ještě dále do Jeho Srdce tak, aby naše duše mohla být ozdobena v palác. Bůh pak může být Králem a Vladařem v nás, protože v tomto kroku odevzdání Ho necháváme vládnout nad námi. Zde se Bůh nezastavuje, ani duše ne, protože skrze toto přetvoření, když už duše vnitřně okusila Boží sladkost, sladší než nektar, stane se ještě nedočkavější proniknout ještě více do Boha a okoušet ten sladký nektar, který se vylévá od Boha.

Tímto dalším krokem naprostého odevzdání, měnící svou vůli s Boží Božskou Vůlí, proniká duše do Božího Srdce, přímo doprostřed, kde bude naprosto ozdobena velebností mocí Ducha Svatého a bude proměněna v nebe; v takové nebe, v němž bude oslaven Bůh.

Je to Oheň Ducha Svatého se Svými přítoky lásky, který zajme vůli duše a jakmile Bůh získá tuto vůli, duše je proměněna v nebe, kde bude sláva vzdána Bohu.

Všechno bude připraveno Duchem Svatým. Duch Svatý bude duši dávat růst do dokonalého spojení s Bohem a bude pokračovat ve Svém vábení, aby obrátil schopnosti duše na Božské; toho chce Bůh dosáhnout v našich dnech.

V nedávném poselství Ježíš řekl: "Připomínám ti, že když budeš spočívat svou hlavou na Mém Srdci, v těchto okamžicích niterného požitku, Já budu pohybem tvého srdce, výmluvností a kouzlem tvé řeči, Já budu světlem tvých očí, abych dal dobrou radu těm, kdo ji potřebují. Každý tvůj pohyb, každé gesto bude pocházet ode Mne. Ty budeš naslouchat všem Mým vzdechům, rozumět jejich významu, takže budeš jednat podle Mé Božské Vůle. Milostí budeš vdechovat Mou líbeznost, jak jsi to dělala, když tvá hlava spočívala na Mém Srdci a okoušela Jeho sladkou chuť." (2.11.97)

Bůh nás volá, aby zdokonalil naše spojení. V duchovní písni svatého Jana od Kříže se říká, že: "duše je učiněna božskou a má podíl na Božském životě, pokud může být v tomto životě." Její spojení s Bohem je takové, že se stávají "dvěma přirozenostmi v jednom duchu a Boží lásce".

Láska sjednocuje duši s Bohem a čím víc stupňů lásky duše má, tím hlouběji vstupuje do Boha a tím víc je soustředěna v něm; a tedy můžeme říct, že tak, jako jsou stupně Boží lásky, jsou i stupně středů, jeden hlubší než druhý, které má duše v Bohu ..."

Střed zde samozřejmě znamená jinými slovy hloubku Božího Srdce.

"A tak duše, která má jeden stupeň lásky, je již ve svém středu v Bohu, protože jeden stupeň lásky stačí pro duši stačí, aby v Něm zůstávala Jeho milostí. Když bude mít dva stupně lásky, vstoupí do dalšího a vnitřnějšího středu s Bohem; a když dosáhne tři, vstoupí do třetího. Když dosáhne posledního stupně, Boží láska dosáhne toho, že duši zraní ještě víc v jejím nejhlubším místě – to je v proměně a osvícení duše co se týče celého bytí a moci a ctnosti duše, tak jak je schopna toho dosáhnout, dokud nebude uvedena do takového stavu, že se bude zdát být Bohem.

V tomto stavu je duše jako krystal, který je jasný a čirý; čím více stupňů světla dosáhne, tím větší koncentrace světla v něm je, a v tomto osvícení pokračuje do takového stupně, že nakonec dosáhne bodu, ve kterém je světlo soustředěno s takovou hojností, že se jeví jako by byla celá světlem a nemůže být rozeznána od světla, protože je osvícena do největší možné míry, a tak se zdá, jako by byla sama světlem."

Poslechněme si teď toto poselství: "Pamatuješ, jak tě Můj Otec učil? Řekl ti, že jestliže Mu dovolíš, aby posílil tvá pouta spojení s Ním, tvá duše s Ním bude tak spojená a tvůj duch tak pohlcen v Mém, že všechno, co budeš dělat, bude podle Mých Úmyslů, tvá díla budou zakořeněna v Naší Dobrotě a tvé konání v Našem Duchu, Pak ti Můj Otec uvedl příklad způsobu, jak pracují údy tvého těla: 'Neříkáš své ruce prostě, co má dělat, ale ona pracuje tvou vůlí.' To bude způsob, jakým Tě povedeme." (2.11.1997)

V takové jednotě poznáme Boží Vůli, ale předtím budeme muset Bohu dovolit, aby nás očistil, abychom v této průhlednosti žhnuli zevnitř jako bytosti světla. A naše spojení bude zdokonaleno. Proto je vyžadováno naprosté oddělení, takže se musíme otevřít milosti a zemřít naší vůli. Toto Bůh říká:

"Dovol Mi rozdrtit všechny nečistoty a nedokonalosti, které se stavějí proti Mně (...) abych tě připravil k tomuto dokonalému spojení, musím tě očistit a ozdobit tvou duši (...) dovol Mému Duchu, aby v tobě rostl a Mému Božskému Ohni, aby burácel ve tvé duši. Budeš roztavena působením Mého Božského Ohně (...) každé malé nečistoty se zmocní Má Čistota a zničí ji, a Mé Světlo bude v tobě dále žhnout a Můj Duch poplyne do tvého ducha jako řeka." (20.1.1992)

Čistota v duši je hlavní, tak aby toto blízké spojení mezi Stvořitelem a stvořením bylo uskutečněno. Tím, že budeme spojeni s Bohem a budeme žít v Jeho Božském Světle, porozumíme Bohu lépe než předtím, protože když se duše stává průsvitnou, v této průsvitnosti vidíte jasněji Boží Vůli a Jeho Myšlenku, protože pronikáte ještě hlouběji do Božího Srdce.

V jiné pasáži poselství nás Bůh povzbuzuje následujícími slovy, toto říká: "Tak vy, kdo Mne čtete a jste také Mým Dílem, pojďte ke Mně tak, jak jste, a Já vás ve Své dokonalé Lásce zdokonalím. Uchvátím vaše srdce, abych z něho získal velmi vzácné a jemné vůně. Pak jako někdo, kdo vzpíná ruce se zlatou miskou plnou kadidla, aby provoněl Mou Svatost, vyzdvihnu vaše srdce a přidržím je nahoře, aby se všechny tyto vůně snesly ve vírech na zemi, šířily vaši líbeznou vůni všude kolem Mne a těšily Mne a všechny svaté a anděly v nebi. Má radost bude taková, že bude považována za svatební tanec; zatímco ústa andělů budou plná smíchu a jejich rty písní. A Já, rozjásaný radostí, ve vaší nicotnosti proměním vaše srdce v klenot, a s Rukama stále vztyčenýma, vyzdvihnu vaše srdce a pomažu vás, Můj klenote, a požehnám vám.

A jako jsem vás kdysi s něžností vložil do lůna vaší matky, abyste byli živeni a rostli, vložím vás do Mého Srdce, abych živil vaši duši Mým Božstvím a umožnil vám růst Mou Svatostí (...) pak se vaše duše tak naprosto přimkne k Mému Srdci a bude ve Mně, že na Mne nikdy nezapomenete, protože vaše duše se dobrovolně dá zajmout Mým půvabem.

A Já, který jednám pouze z lásky, upnu vaše malé srdce k bezúhonnosti, poslušnosti a lásce a zapálím je božským ohněm. Dám vám okusit Svou sladkost, když vám dám sdílet se Svým Synem Ježíšem, Tím, který je Mému Srdci nejblíže, Naši Blaženost, tak vás budu zvát, abyste vstoupili do Opravdového a Jedinečného Poznání Našeho Trojjediného Božství. Toto Poznání Nás bude pro vás poučením, že vám můžeme dát zpět vaše božství, když zbožštíme vaši duši, aby vstoupila do Věčného Života, a že Naše Božské Světlo může zazářit také do vaší duše a do vašeho těla, aby žily v Našem Světle a v Nás." (25.9.1997)

Když nám zde Bůh říká, že nám dá zakusit Svou sladkost sdílením s Jeho Synem Ježíšem Kristem Jejich Blaženost a když nás zve, abychom vstoupili do Opravdového a jedinečného Poznání jejich Trinitárního Božství, to znamená, že my vstoupíme do stavu velmi blízkého stavu Blaženosti, protože to spojení, o kterém jsme mluvili se bude podobat tomu, jak duše patří na Boha v Nebi.

"Ty, která jsi vstoupila do radostí Naší Trojičné Svatosti a pochopila jsi Náš něžný cit a Naši nekonečnou Lásku, těšíme se, že jsi dobrovolně svolila, abychom na tebe vložili Naše Dílo, čímž ses stala živým oltářem, který zvyšuje Naši radost. Obrátili jsme tě a vedli, abys kontemplovala Snoubeneckou kontemplací v důvěrné jednotě Naší Jednoty. Vyslali jsme tě z Našeho objetí do pouště, abys hájila Pravdu." (25.9.1997)

A zde dnes hájíme Pravdu. Skončím slovy našeho Stvořitele:

"S radostí ze Mne čerpej Život. Ach, buď strávena v Mém Božství. Nedovol, aby se jakýkoli stín postavil na odpor tvému duchu. Tvůj Pán je ti milostivě nakloněn, aby tě nyní oblékl do ozdob Své Lásky. Budu v tobě růst, tak se nepoddávej své slabosti, že bys Mi působila smutek pochybováním o Mé Dobrotě. Celým srdcem obejmi rosu Božské milosti, která unáší tvého ducha do Mého Vznešeného Světla. Jsi skutečně navštívena Nejvyšším. Jsi navštívena Samotným Jarem. (25.2.1998)