Smíření a Jednota

Vassula Rydén
Egypt, 21. - 31. října 2002

Pokání je brána, která vede duše z temnoty ke světlu. Proto nemůžeme do dnešního dne říci, že kráčíme ve světle, protože jsme stále rozděleni a rozlámáni na kousky. Před Bohem jsme si všichni rovni, protože jsme všichni Jeho děti. Pro spásu duše nestačí náležet k církvi. Je potřeba následovat Boží přikázání a jak odpověděl Kristus jedné ženě: "Blaze těm, kdo slyší Boží slovo a zachovávají je." (Lk 11,28) Ti, kdo nejsou křesťané, jsou také stvořeními učiněnými k obrazu Božímu a určeni k tomu, aby nakonec i oni žili v Božím domě. Je psáno: "Bůh nikomu nestraní." (Řím 2,11) Ježíš Kristus spasil všechny lidi na zemi, proto je spása zaručena každému, pokud žije v Božím světle.  Ale ti, kteří vědomě odmítají Boha a Jeho zákon lásky, budou odsouzeni podle své vlastní volby.   

Pokud jsme stále nevstoupili do Světla, nemůžeme vidět, jak Boží božská Vůle postupuje ke smíření a jednotě. Nemůžeme ani vědět, v čem si Pán tuto duchovní jednotu přeje. Jak máme vnímat svou cestu a kam kráčíme, když jsme stále v temnotě? Temnota bojuje proti světlu, a pokud si nepospíšíme a nebudeme činit pokání, tak to slabé světélko, které v nás bliká, zhasne. Musíme si pospíšit a odložit všechny naše předsudky a místo toho přinést olej ze zásobáren pokory a lásky, aby tento skomírající plamének byl znovu zapálen v hořící pochodeň. 

Každá církev by měla být ochotna zemřít svému já a své strnulosti. Pak skrze tento druh smrti v oddělení se (dispassion) od vášní v nich bude žít Kristova přítomnost. Každá církev musí procházet neustálým pokáním, a pak se připojit ke Kristově božské lásce k lidstvu. Ta smyje její minulé a přítomné pády (zrady). Jednota bude naplněna skrze tento skutek pokory. Písmo říká: "Pokořte se před Pánem, a on vás povýší." (Jk 4,10)  

Pokud jsou církve schopny povznést se nad negativní překážky, které je rozdělují, a které jsou podle Písma proti naplnění vzájemné jednoty víry, lásky a chvály, Kristus splní Své zaslíbení, že celému světu daruje mír. A každé stvoření přivede do Svého mystického Těla, a tak budou naplněna Jeho slova k Otci: "Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal." (J 17,21) V této snažné prosbě našeho Pána je jasné, že jednota, o kterou prosil, bude jednota, která ovlivní celý svět. Ale taková jednota, která ovlivní celý svět, nemůže být uskutečněna bez toho, že by Duch Svatý obdařil celé lidstvo svou mocí tak, že pozvedne apoštoly, aby šli a evangelizovali svět. Aby celý svět přivedli k víře v Krista. Když vezmeme v potaz naše trvající rozdělení, řekla bych, že církev ještě nedosáhla své dokonalosti, ale v tomto ohledu ukázala svou slabost.

Církev je slabá a potřebuje upevnit skrze jednotu. Tak, jak je to teď, církev stále ztrácí světlo ve své slabosti až tak, že se nedokáže zvednout, aby vstala a načerpala uzdravující olej ze studny života, kterou je Duch Svatý. V jednom poselství Kristus říká církvi: "... a tvá vůně tě opustila." Zdá se, že ve své obavě ze ztráty své identity a svých cenností obzvlášť pravoslavná církev nejen zavřela okna, ale ujišťuje se, že i dveře jsou dobře zabarikádovány. Zamezuje jakémukoli světlu, aby proniklo dovnitř, a neuvědomuje si, že již mají uvnitř plíseň. Kvůli tomuto neopodstatněnému strachu zabraňují milosti, aby proudila dovnitř, brání vanutí Ducha Svatého, který by ji mohl občerstvit. Každý, kdo jedná ve strachu a ujišťuje se, že okna i dveře jsou dobře zavřena, se obvykle obává, že ho okradou o jeho cennosti. Není to však jen pravoslavná církev, která se tak chová. Jiné církve také jednají podobně. 

Krása, sláva a ovoce, které církev nesla na počátku své existence, nyní opadalo jako shnilé. Pokud tomu tak není, kde je ona apoštolská církev plná horlivosti svědčit o Kristu, položit sebe na oltář mučedníků, spíše se pokořit v aréně hanby a bolesti, nežli zapřít Krista? Kde je ta horlivost učedníka pro víru a zapálení touhou po evangelizaci celého světa? Ó Kriste, jak moc ještě musí být Tvé převzácné Tělo probodeno a rozštěpeno, než si uvědomíme, že jsme je my sami rozdělili jako nástroje samotného rozdělovatele. Udělali jsme to neúmyslně a nevědomky. Pomoz nám nalézt a uchovat tento posvátný zbytek, který se nazývá Tvá Církev. Pomoz nám ji znovu sjednotit. Aby se naplnila jednota Církve, která je určující pro Tvůj Druhý Příchod jako všeobecné zjevení

Duch Svatý se však nezastaví kvůli lidským ambicím a naší neschopnosti se smířit. Je tam venku a dělá hodně hluku, aby Ho nakonec slyšeli i ti hluší, kteří se zabarikádovali, aby nakonec otevřeli dveře svého srdce a ti, kdo byli mrtví, budou žít. Ti, kdo přestali existovat, znovu ožijí.