Příchod mého anděla (pokračování)

Pronásledování knězem

Onen kněz se ale nevzdal. Napsal mi dopis, ve kterém řekl, že všechno to byla jen spousta nesmyslů a že bych se měla podívat sama na sebe a uvědomit si, že taková milost by mi nikdy nemohla být dána. Už předtím mi řekl, že takové milosti jsou pro služebníky Boží, podobně jako třeba Matka Tereza, a gestem své ruky mi ukázal na knihy na policích. Potom se mě pokoušel zastrašit ďáblem, abych zanechala psaní. Částečně se mu to podařilo, protože pokaždé, když se Bůh ke mně přiblížil, jsem Ho zahnala. Sotva, že jsem přijala svého anděla. Když jsem od Boha slyšela slova: "Já, Jahve tě miluji", předstírala jsem, že nic neslyším a nedovolila jsem, aby to bylo napsáno. Když ke mně přišel Ježíš a řekl mi "Pokoj Mé dítě", odvrátila jsem se od Něho a odehnala jsem Ho, protože jsem Ho pokládala za zlého. Knězi se podařilo vložit mi do hlavy, že Bůh nemůže komunikovat s osobou jako jsem já, protože Bůh chodí jen ke svatým lidem. Někdy jsem se dokonce stávala i docela agresivní, když ke mně Ježíš přišel a mluvil na mě, protože jsem se domnívala, že je to ďábel. Stále znovu a znovu jsem Ho prudce odháněla.

Nakonec si Moudrost našla způsob. Přišel ke mně můj anděl a řekl mi, že mi má vyřídit vzkaz od Ježíše. Stal se prostředníkem. Tento způsob jsem dokázala akceptovat, i když ne vždycky, protože stále jsem byla pod vlivem slov kněze. Jak a proč by se Oči Svatého obrátily a dívaly na zavrženíhodnou duši jako je ta moje, a dokonce Sám ke mně mluvil! Jak jsem mohla věřit, že Bůh Všemohoucí by hovořil a komunikoval tak prostým způsobem se mnou! V životě jsem o tom neslyšela. Ano, jedině v Písmu svatém u lidí jako Mojžíš, Abrahám a proroci, ale to byl jiný příběh a jiná doba. Byla to pohádka, klam, vířila moje mysl, protože jsem věděla, že se to děje a že já nejsem blázen! Pomalu se jen díky času začaly rány, které mi zasadil kněz, hojit.

Můj anděl mi přinesl mnoho pokoje, když ke mně každý den hodiny promlouval. Tu a tam nechával prostor Ježíši, když citoval Jeho Božská slova. Když se to stalo poprvé, málem jsem ta slova vygumovala, když už jsem sama sobě dovolila je napsat. Anděl zasáhl a chtěl, abych pochopila a nechala je být, že jsou opravdu od Ježíše. Byla to slova "Já, Ježíš, tě miluji." To byla první napsaná slova od Ježíše po té krizi. Napsal je 20. června 1986. Velmi zvolna, krok za krokem a nesmírně jemně se ke mně Ježíš znovu přibližoval.

9. července 1986, Bůh řekl,¹ "Já, Bůh, tě miluji." Můj anděl, který si okamžitě všiml mého váhání, mi řekl, abych ta slova uchovala, že každé to slovo je od Boha a že Bůh je blízko mne. Další přímé poselství od Boha bylo v červenci 1986.¹ Znělo: "Živil jsem tě, (duchovně) přišel jsem tě nasytit. Prosím, pomáhej ostatním tím, že také jim budeš dávat tento pokrm. Pozvedni je a veď je ke Mně. Krmil jsem tě, zvelebil jsem tě, navoněl jsem tě. Také ty syť ostatní. Pomáhej jim a veď je ke Mně. Dal jsem ti Lásku, tak Mě následuj. Vyvolil jsem si tě tím, že jsem ti dal tento pokrm. Dávej ho také ostatním, bude tě to těšit."

Pak znovu 31. července 1986. Tentokrát přišel Ježíš jako Nejsvětější Srdce a řekl mi:¹  "Přijmi místo uprostřed Mého Srdce, Má milovaná. Tam budeš žít." Měla jsem strach a velmi příkře jsem se Ho zeptala, jak se jmenuje, protože jsem byla podezřívavá. Odpověděl, "Jahve." Byla jsem naplněna radostí a láskou a ihned mou duší rozpálila touha po Něm. Řekla jsem: "Miluji Tě Věčný Otče." On odpověděl, "Miluj Mě, chval Mě, svého Boha, Já jsem tvůj Věčný Otec." Pak jsem se Ho zeptala: "Cítíš mé štěstí, mé úzkosti, mé strachy, mou lásku, moje zmatky?" Odpověděl, "Ano." Pak jsem řekla: "V tom případě víš, jak se právě teď cítím. Plně mi rozumíš," a On odvětil velmi něžně: "Ano, rozumím, Má milovaná."

Toto byla po dlouhé době moje první komunikace po svém odmítnutí (ze strachu). Bůh pokračoval, protože věděl, že bych ráda věděla, proč ke mně mluví. Řekl, "Bůh vás miluje všechny, tato poselství vám mají připomenout, jak jste vznikli. Odevzdej Moje poselství."

Úplně první poselství, která jsem dostávala, byla velmi krátká, jak jsem vysvětlila na začátku. Zněla spíše jako telegramy než poselství.

Mezitím, přesto všechno, jsem neztratila kontakt s kněžími. Ale přestala jsem mluvit o poselstvích s tím, který je zatratil a způsobil mi tolik utrpení. Přesto jsem se po nějaké době rozhodla mu říct, že stále dostávám a zapisuji poselství. Ukázala jsem mu sešity namísto volných papírů, které jsem mu ukazovala dříve. Napřed jsem používala jakýkoliv volný papír, na který šlo psát, ale když přišel čas začít s mojí misí, Duch Svatý mi vnukl otevřít sešity a číslovat je.

Pamatuji si, jak jsem pozvala kněze k sobě domů, abych mu mohla říct, že komunikuji s Bohem. Myslela jsem, že bych ho měla informovat. Řekla jsem mu o tom, ale moc se mu to nelíbilo, i když mě požádal, abych mu ukázala sešity. Půjčila jsem mu je na den. Nazítří jsem od něho dostala velmi hrubý dopis, ve kterém mi nařizoval spálit všechny sešity a říct všem přátelům, kteří je četli, aby na všechno zapomněli. Jaksi se mi podařilo rozlišit Satanovu hrubost. Všem přátelům jsem o tom řekla a oni se na něj velmi rozzlobili. Znovu jsem zašla za knězem a popsala mu reakci přátel a vzala jsem si od něho svoje sešity. Řekl mi, že se na mě pravděpodobně Bůh velmi zlobí a že mě ponechal svému osudu. Prohlásil, že Bůh měl trpělivost jednou nebo dvakrát, ale teď, když neposlouchám, zanechal mě ďáblu.

Lekce rozlišování, které mi uděloval můj anděl začínaly přinášet užitek a staly se pro mě velice užitečné zvláště v této chvíli. Tentokrát už jsem nemohla být podvedena. Odpověděla jsem knězi na dopis a sdělila jsem mu, že jeho Bůh není můj Bůh. Protože jeho Bůh je krutý, rychle se hněvá, je netrpělivý, netolerantní a chybí mu láska. Jeho Bůh odpustí jednou nebo dvakrát a pak se obrátí zády a hodí duše do pekla, když neposlouchají. Zatímco Bůh, kterého znám já, a který se mnou denně komunikuje, je Bůh plný lásky, nekonečně trpělivý, chápavý a něžný. Můj Bůh, který ke mně mluví a sklání se ke mně až z nebe, je mírný, pomalý v hněvu, milostiplný a zahaluje moji duši jedině láskou. Tento Bůh, který mě každý den navštěvuje v mém pokoji, Ten, kterého on pokládá za ďábla, zahrnuje moji duši pokojem a nadějí. Můj Bůh mě duchovně živí, rozhojňuje moji lásku k Němu. Učí mě duchovním věcem a zjevuje mi Bohatství Jeho Srdce.

Po tomto mne znovu požádal, abych alespoň na několik dní přestala psát, abychom viděli, co se stane.

Přistoupila jsem na to a nechala jsem několik dalších dní uplynout bez psaní, jak mě kněz požádal. Modlila jsem se a v modlitbách jsem se tázala, kdo mě doopravdy vede tímto zvláštním způsobem? Prosila jsem, pokud poselství jsou skutečně od Něho, aby mi to řekl a já opravdu slyšela tato slova: "Já Jahve tě vedu." Nic víc. Toto se také stalo a Bůh odpověděl na mou modlitbu.

Moje komunikace pokračovala a jednoho dne, bylo to  15. prosince 1986 mi dal Bůh toto poselství: "Dcero, všechna Moudrost pochází ode Mne. Chceš Moudrost?" Bez toho, abych si uvědomila, co mi Bůh vlastně nabízí, jsem Mu jednoduše řekla "Ano". Pak mi řekl, že mi dá Moudrost, ale že o Ni musím prosit, jestli Ji chci. Když viděl, že se sama sebe ptám, jak se to dělá, řekl, že je Všemohoucí a že mě bude učit. Rozjímala jsem o tom, co mi Bůh nabízí a čím více jsem rozjímala, uvědomovala jsem si, jak nesmírný Dar mi nabízí. Uvědomila jsem si, že jsem Mu ani nepoděkovala. Hned následující den jsem Mu tedy děkovala a On mi znovu řekl, že si budu muset Moudrost zasloužit, ale že mi pomůže, ať neztrácím odvahu.