Příchod mého anděla (pokračování)
Kněz odmítá poselství
Pravidelně jsem docházela do semináře na setkání s knězem. Jednoho dne požádal, zda by mohl vidět fenomén, jak komunikuji s nebem a když komunikace začala, přistoupil ke mně a sáhl na moji ruku, aby viděl, jestli mě může zastavit. Ihned pocítil brnění, které proudilo do jeho paže. Nic mi neřekl, ale později, protože měl toto elektrické brnění v ruce celé odpoledne, pověděl s svém zážitku jinému knězi v semináři. I tento druhý kněz o mně věděl. Tento zážitek posoudil spíše jako ďábelský než božský a poslal pro mě.
Vykropil svůj pokoj svěcenou vodou, židli, na které jsem seděla, stůl, papír i pero, které jsem měla použít. Přišla jsem tam a on mě požádal ať zavolám "to", ať už je to cokoliv s čím to komunikuji a začnu psát "Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému." Pomodlila jsem se a poprosila Boha, aby mi to napsal. On to napsal, ale s takovou silou, že se pero zlomilo a já jsem to musela dokončit tužkou. Kněz se rozzlobil, ale také se velice polekal. Začal mi říkat všechno o satanismu, zlu, magii, duších a také to, že duch, se kterým komunikuji není Boží, ale zlý. Naplnil mou hlavu hrůzou. Když jsem vstala, abych odešla, prohlásil, že už bych neměla chodit do semináře ani do kostela, jestliže nepřestanu s psaním alespoň na nějakou dobu a také, že bych měla nechat na pokoji toho prvního kněze. Uložil mi, abych se denně modlila tři modlitby (k Svatému archandělu Michaelovi, Memorare sv. Bernarda a novénu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu). Také mi do ruky vložil růženec.
Zničená jsem se vrátila k prvnímu knězi, který byl ke mně alespoň vlídnější a popsala jsem mu, co se stalo. Řekla jsem mu, že druhý kněz nebyl rád, že jsem za ním chodila a tak by mé návštěvy měly přestat. Podíval se dolů, sklopil hlavu na stranu a neodpověděl. Věděla jsem, že s tím souhlasí. Bylo mi jasné, že když za ním přestanu chodit, okamžitě se mu uleví od tohoto ohromného kříže. Věděla jsem, že jsem "persona non grata" (nežádoucí) a tak jsem vstala a zakřičela na něho: "Už mě u vás nikdy neuvidíte, ani kdybyste mě zval!" A tak jsem odešla a přemýšlela o tom, jestli nadobro opustím katolickou půdu.
Šla jsem zpátky domů a vyplakala si oči. Můj anděl mě přišel utěšovat a hladil moje čelo. Úpěla jsem k Bohu, "Jsem zmatená a moje duše smutná nad každé pomyšlení. Už nic nevím. Ty říkáš, že jsi to Ty a moje srdce cítí a ví, že jsi to Ty, ale on říká, že je to zlý duch. Jestli jsi to Ty, pak chci, aby tento kněz jednoho dne připustil, že mé rozhovory jsou Boží a pak uvěřím!" Bůh řekl jednoduše, "Skloním ho ..."
Anděl byl na mě velmi něžný. Velmi jemně ovázal moje duchovní zranění. Každý den jsem se modlila modlitby, které mi kněz uložil a dělala jsem přesně to, co řekl. Přestala jsem užívat charisma, které mi Bůh dal a vyhýbala jsem se psaní.
Protože jsem žila v muslimské zemi, koupila jsem si Korán a studovala ho, abych ho mohla porovnat s Biblí. Jednoho dne, když jsem si dělala zápisky, ke mně k mému překvapení přistoupil Nebeský Otec. Pouhá Jeho přítomnost mě naplnila nevysvětlitelnou radostí a On mi řekl: "Já Bůh tě miluji, dcero, vždy si to pamatuj. Jahve je Moje Jméno."
A jak jsem držela pero, použil mou ruku k psaní na můj poznámkový papír. Sestoupil do mé blízkosti a znovu řekl, zatímco užíval moji ruku: "Já Bůh tě miluji. Vassulo, to si vždycky pamatuj. Jsem to Já, kdo tě vede. Mé Jméno je Jahve." Bylo to tak dojemné, že jsem se rozplakala. Byla jsem jako vězeň, kterému zakázali mluvit s Otcem, zakázali jakkoliv komunikovat s nebem, zakázali používat charisma, které mi dal Bůh osobně, a zakázali mi tímto způsobem přibližovat se k mému Otci v nebi. Kdo mě ve všech těchto zákazech přijde navštívit do "vězení"? Ten, který mě nejvíc miluje! Nejněžnější Otec, Ten, který drží celý vesmír na dlani Své Ruky, mi projevil Svůj cit a Svoji lásku.
|