Příchod mého anděla (pokračování) 

Mé očišťování pokračuje

Uplynulo několik dní a potom mě můj anděl požádal, abych šla do semináře, vyhledala kněze a ukázala mu poselství. Vše jsem vykonala, přesně tak jak mi řekl, ale byla jsem velmi zklamaná. Měla jsem velká očekávání, která se však nenaplnila. Ten kněz se domníval, že procházím psychologickou krizí a že jsem na pokraji schizofrenie. Chtěl si prohlédnout moje ruce. Uchopil je a prozkoumal. Věděla jsem oč mu šlo, pokoušel se na mých rukou nalézt určité známky abnormality, které sa vyskytují při konkrétní duševní poruše. Byl přesvědčen, že mu Bůh svěřil tento těžký kříž, kterým jsem byla já. Litoval mne a řekl mi, že za ním mohu přijít, vždy když budu chtít. Docházela jsem k němu každý druhý nebo třetí den. Zpočátku jsem však za ním nechodila ráda, protože se mnou jednal jako s duševně nemocnou. Tak to trvalo tři až čtyři měsíce. Jediným důvodem, proč jsem stále pokračovala ve svých návštěvách, bylo, aby jsem mu dokázala, že nejsem blázen. Nakonec si po nějakém čase uvědomil, že jsem při smyslech. Jednoho dne dokonce řekl, že to, co mám, může být charizma od Boha.

Mezitím mne můj strážný anděl vedl k Bohu a jedna z prvních lekcí, kterou mi dal, se týkala rozlišování. Toto učení rozlišování rozběsnilo ďábla ještě víc, protože to znamenalo, že i když se i ukazoval jako anděl světla, byla jsem schopná jej rozpoznat.

Můj anděl mi sdělil, že ke mně přijde Ježíš a že se jeho andělská mise chýlí ke konci. Když jsem tuto zprávu vyslechla, byla jsem smutná. Nechtěla jsem, aby mě můj anděl opustil. Pokoušel se mi to zdůvodnit a vysvětloval mně, že jeho úkolem bylo přivést mě bezpečně k Bohu. Ale to všechno bylo pro mne ještě bolestnější. Nemohla jsem se vyrovnat s tím, že ze dne na den už nebudu komunikovat se svým andělem.

Jak mně to můj anděl Daniel předpověděl, jednoho dne přišel místo něj Ježíš. Když se mě zjevil, zeptal se: "Čí dům je důležitější, tvůj dům, nebo Můj Dům?" Odpověděla jsem Mu: "Tvůj Dům." Cítila jsem, že Ho moje odpověď uspokojila, požehnal mi a zmizel.

Potom ke mně znovu přišel Pán namísto anděla a řekl: "Já jsem to", a když viděl mé zaváhání, zřetelně vyslovil: "Jsem to Já, Bůh." Namísto toho abych se radovala, byla jsem nešťastná. Strašně mi chyběl můj anděl. Hluboce jsem svého anděla milovala a už jen obyčejná myšlenka, že už nepřijde, protože jeho místo zaujal Bůh, mi vadila. Na tomto místě se chci zmínit o tom, co mi Pán pověděl o mé lásce k mému strážnému andělu. Řekl, že ještě nikdo nemiloval svého anděla tak jako já a že doufá, že mi jednoho dne bude moci říct tato slova: "Žádný člověk tvé epochy Mne nemiloval tolik jako ty."

Nyní se můj anděl držel v pozadí. Bůh se mě zeptal: "Miluješ Mě?" Řekla jsem, že ano. Neobviňoval mne z toho, že Ho nemiluji dost, ale velmi něžně řekl: "Miluj Mě víc."

Jindy, když se mně Pán ukázal, řekl mi: "Oživ Můj Dům." Nepamatuju si, co jsem odpověděla, ale věděla jsem, že to, o co mne žádá bylo nemožné.

V dalších dnech mne návštěvoval buď můj anděl, nebo Ježíš, někdy oba současně. Můj anděl mne poučoval, žádal mě, abych se smířila s Bohem. Když mne o to požádal, byla jsem velmi překvapená a řekla jsem mu, že nejsem s Bohem ve válce, tak jak se mám s Ním smířit?

Bůh mne znovu požádal, abych Ho milovala. Chtěl, abych k Němu byla tak důvěrná jako ke svému andělu, abych s Ním mluvila stejně svobodně, ale já jsem nemohla. Stále jsem Ho vnímala jako cizince a ne jako přítele. Anděl mi neustále připomínal. že je jen Boží služebník a že bych měla milovat Boha a oslavovat Ho. Čím více se mne snažil nasměrovat k Bohu, tím více jsem podléhala panice ze strachu, že mě opustí. Ŕíkal mi ať se odevzdám Bohu, ale já jsem to neudělala.

Mezitím se navzdával ani Satan a stále doufal, že se mne zmocní v mé slabosti. Bůh mně dovolil abych jednou nebo dvakrát vyslechla rozhovor mezi Ježíšem a Satanem. Satan žádal, aby mne mohl podrobit zkoušce. Řekl Ježíšovi: "Uvidíme, co ta Tvá Vassula ... Tvoje drahá Vassula Ti nebude věrná, padne, a pro dobro těchto dnů ji pro Tebe mohu vyzkoušet ve dnech pokušení." A tak bylo Satanovi dovoleno klást na mne všechny druhy pokušení. Neuvěřitelná pokušení! Vždy, když jsem si uvědomila, že jde jen o pokušení, a překonala jsem ho, bylo na mne položeno jiné, větší pokušení. Kdybych těmto pokušením podlehla, má duše by propadla peklu. Jeho útoky začínaly stále znovu. Například stříknul vařící olej na můj prostředníček, o který jsem si opírala pero. Ihned se mi tam utvořil puchýř, který jsem si musela překrýt, abych byla při psaní schopna udržet pero. Démon se mne znovu a ještě znovu pokoušel zastavit v komunikaci s Bohem a v psaní. Psala jsem s velkou bolestí. Vždy, když se mně prst zahojil, vše se znovu opakovalo a já jsem celé týdny psala s utrpením.

Když jsem byla se svou rodinou na dovolené v Thajsku, plavili jsme se člunem na ostrov. Na zpáteční cestě se člun rozhoupal a já jsem ztratila rovnováhu. Abych nevypadla, chytila jsem se první věci, kterou jsem měla v dosahu, a tou byla rozpálená výfuková roura. Popálila jsem si celou dlaň pravé ruky. Má první myšlenka byla: "Jak budu psát?" Ruka mně otekla, byla zarudlá a bolestivá. Byli jsme právě půl hodiny od hotelu, ale v době, kdy jsme tam dorazili, otok a bolest zmizely. Po popálení nebylo ani stopy. Pán mně později řekl, že nedovolil Satanovi zacházet až tak daleko, a proto mi ruku uzdravil. Démon zkusil další způsob, jak mi znemožnit psaní. Ukázal se mému synovi ve snu (tehdy mu bylo deset let). Zjevil se v podobě starého muže, který seděl u jeho postele a pověděl mu: "Měl bys raději říct své matce, aby s tím psaním přestala. Jestliže nepřestane, udělám to samé, co jsem udělal jí, když byla malá. Přijdu, když budeš ležet v posteli, zatáhnu tě za hlavu a uškrtím tě."

Toto jsem zažila, když mně bylo asi šest let. Jednou v noci, když jsem ležela v posteli, spatřila jsem před sebou dvě strašně ošklivé stařecké ruce. Následně jsem si uvědomila, že něco táhlo mou hlavu dozadu a natahovalo to můj krk. Potom už nic. Ale třásla jsem se strachem.

Satan mě pronásledoval od raného věku, okolo mých šesti let se mně téměř každou noc zjevoval ve snech a děsil mě v podobě velkého černého psa. Byl to stále stejný sen. Procházela jsem temnou chodbou, a na jejím konci byl vrčící pes připravený ke skoku, aby mne roztrhal na kusy, a já jsem vyděšeně utíkala.

Když mi bylo asi deset let, viděla jsem ve snu Ježíše. Byl na konci podobné chodby. Viděla jsem pouze Jeho portét. Byl na něm pouze do pasu. Usmíval se a říkal: "Pojď, pojď ke Mně." Pak se mne zmocnila nějaká síla, která mě k Němu přitahovala blíž a blíž. Bála jsem se této síly a Ježíš, který si mého strachu všiml, se na mne usmál. Ten proud mne přitahoval k Ježíši, až se má tvář přitiskla k Jeho.

Také asi kolem dvanáctého roku jsem měla další mystickou zkušenost. Byl to můj duchovní sňatek s Ježíšem. Bylo to opět ve snu, já jsem byla oblečená jako nevěsta a mým ženichem byl Ježíš. Neviděla jsem Ho, ale věděla jsem, že tam je. Lidé nás nadšeně zdravili palmovými ratolestmi v rukou. Hned po uzavření manželství jsem vstoupila do místnosti. Byla tam Panna Maria s Marií Magdalenou a dalšími dvěma svatými ženami. Naše Požehnaná Matka byla velmi šťastná a přistoupila ke mně, aby mě objala. Ihned mi začala upravovat šaty a vlasy, a já jsem si uvědomila, že chce, abych byla pro Jejího Syna co nejhezčí.