Příchod mého anděla (pokračování)

Satanovy útoky

Dříve než začnu s tímto odstavcem, ráda bych napsala, co píše otec Maria-Eugene ve své knize "Jsem dcera Církve" o démonických útocích.

"Při setkání lidského a božského, čistoty Boha a nečistoty duše, je pro ďábla nesmírně důležité, aby zde nezasahoval celou svojí mocí, kterou má k dispozici. Ještě malou chvíli a duše očištěná temnou nocí, bude proti jeho útokům bezpečná a bude pro něho velmi nebezpečná. Z toho důvodu se ďábel snaží využít všechny své výhody, kterými ji převyšuje, pro její nedokonalost a připoutanost ke smyslům. Svatý Jan od Kříže dodává, že 'zlý si na cestě od smyslů k duchu počíná s velkou mazaností'." (Živý plamen lásky, st.iii; Peers, III, 83)

"Temnota těchto oblastí, nepořádek v duši, znepokojení, které vyplývá z novosti situace a intenzita strádání, vytváří obzvlášť příhodné podmínky pro knížete temnot a lži."

"Podle určitých konkrétních známek klidu a hlubokého ticha ve smyslech ďábel snadno uhádne, že duše přijímá boží sdělování. Náš učitel mystiky o tom říká: 'Bůh obvykle dovoluje, aby nepřítel věděl o těchto projevech přízně: částečně proto, aby jim mohl bránit podle řádu spravedlnosti, a pak také proto, aby nemohl oprávněně namítat, že mu nebyla dána příležitost zmocnit se duše jako např. v případě Joba'." (Temná noc, kniha 2, Peers, I, 449)

"Takové jsou problémy temné noci ducha a příčiny, které ji vytvářejí. Tato noc je střetem či skutečným zápasem, kterou připravuje milující Moudrost. Bůh ustanovuje svoje dokonalé království v duši jedině tehdy, když ji zbaví její nezpůsobilosti pro božské a porazí všechny síly zla, které kdy nad ní měly nějakou moc."

Toto je pro vysvětlení čtenáři, aby lépe pochopil, proč Bůh dovoluje Satanovi zasahovat.

Po tomto překrásném dni, který jsem strávila s naším Otcem v Nebi, se z pekla vyhrnulo všechno zlo! Satan mě napadal velmi krutým způsobem. Když jsem to zaslechla poprvé, znělo to spíše jako řev divokého zvířete než hlas. Zdálo se, že ten řev říká: "ZMÍÍÍZ!" Odhadovala jsem, že ono "Zmiz" mělo znamenat, že se mám přestat setkávat s mým andělem a s Bohem. Všechnu svoji úzkost jsem proměnila v zoufalé pátrání po svém andělovi, ale zdálo se, že mě Satan úplně obklopil a s ohromnou nenávistí mi začal všemožně nadávat. Působil v mé duši taková muka a trýzeň, že bych byla zemřela, kdyby neměl se mnou Bůh svůj plán. Nikdy předtím jsem nezažila takové běsnění. Přikázala jsem mu, aby odešel, ale zdálo se, že to ho ještě více rozběsnilo. Bylo to jako zuřivost šílence. Zběsile řádil jako někdo, kdo se pominul a velmi chraptivě vrčel: "Co? Táhni odtud ty k...., táhni nebo jinak tady všechno stráví pekelný oheň!" Slyšela jsem sama sebe odpovědět: "Ne!" Tím "Ne" jsem myslela, že neopustím přítomnost Boha ani svého anděla. Pak se vymrštil, proklínal mě a nazýval mě všemi možnými sprostými nadávkami.

Je velmi obtížné popsat muka, která může démon v duši vyvolat. Když se to stane, nejste schopni se kontrolovat, přestože vám rozum říká, že nejste šílení. Tato muka na mě přicházela v určitých vlnách a jakoby nestačil sám Satan, posílal další démony, aby na mě také útočili. Když zaútočili, začalo ve mně růst něco velmi děsivého, nemělo to však nic společného s vnějším strachem. Byl to pocit, který jsem nebyla schopná zapudit.

Můj ubohý anděl mi v těchto příšerných chvílích, kdy jsem občas věřila, že se úplně zblázním, mohl říct jen jediné slovo, "MODLI SE!" Modlila jsem se a vroucně jsem prosila svého anděla, aby mi pomohl překonat tyto stavy, protože se zdálo, že budou trvat navždy.