Rozlišování poslušnosti

Článek nazvaný ´Poslušnost – lepší je oběť, než půst´, od otce Abbertona, byl rozeslán čtenářům TLIG 22. října 2001. Článek pojednával o těžkostech, které zažila Ana Lizarralde se svým biskupem v Uruguaji.

Zde níže uvádíme Vassulinu odpověď na dopis otce Johna.

Milý otče Johne,

četla jsem váš dopis týkající se Anina případu. Je v něm několik věcí, kterým bych chtěla porozumět a odpusťte mi, pokud budu oponovat části vašeho dopisu.

Biskup, jak jste řekl, nejedná ve shodě s kardinálem Ratzingerem a nejedná ani podle správného předpisu kanonického práva, a proto tedy v té věci ani není sjednocen s papežem. Jinými slovy, je v naprosté neposlušnosti. Nebyl byste neposlušný Církvi, papeži a Boží Vůli, kdybyste poslouchal a stal se spolupracovníkem takového anarchisty, který si vytvořil vlastní předpisy, které diktuje lidem?

Řekl jste, že neznáte žádnou světici, která by byla ´neposlušná´ své představené; mýlím se, když řeknu, že Johanka z Arcu byla známa tím, že neposlouchala, ani nebyla poslušná svému biskupu Cauchonovi? Poslouchala pouze Boží hlas a nehleděla na to, co jí přikázal biskup. Svůj úkol zdárně dokončila.

Když jsem četla knížečku, kterou mi dala matka Tekla od sester brigitinek, o svaté Brigitě Švédské, na straně 34 a 78 knihy s názvem ´Matka Boží a Svatá Brigita´, vydané Vatikán Polyglot tisk 1983, stálo: „Kvůli poslušnosti je lepší podřídit svou vůli, jakkoli dobrá by byla, a poslechnout vůli představeného, POKUD to neškodí spáse duše, nebo je to z jiného důvodu nerozumné.“ Následuje pasáž o knězi: „Měl by pokorně poslouchat svého představeného ve všem, co NENÍ PROTI Bohu.“

Ctnost poslušnosti vyžaduje rozlišování a velké množství vnitřního světla, abychom mohli stanovit, zda to, co je od nás žádáno, přichází od Boha a je to ve shodě s Boží Vůlí. Pokud to, co je nařízeno od představeného nebo od biskupa není ve shodě s učením Církve a není to ve shodě s kanonickým právem a hlavně není ve shodě s Boží Božskou Vůlí, ve shodě s Pannou Marií, která hovořila ke svaté Brigitě, mýlím se, když řeknu, že člověk by neměl poslechnout jen pro to, aby mohl říct poslechl jsem? Člověk potřebuje bystrost, protože, opravte mě, jestli se mýlím, pokud tento biskup nebo představený překračuje božské právo a Vůli Boží, potom to, co dělá, je v rozporu s Boží Vůlí. On je ten, kdo je neposlušný a v tomto případě oživuje něco, co je mrtvé a zrušené a to Index. Pro mě si tento biskup udělal svá vlastní pravidla a kanonická práva. Pokud by tento biskup (vezmu extrémní příklad) příště řekl Aně, aby šla a oběsila se, měla by poslouchat něco, co je proti Božím zákonům a zabít se? Jak byste jí pak v tom poradil?

Jestliže nás Církev učí, abychom byli dobrými křesťany a dodává odvahy nám, laikům, abychom evangelizovali a modlili se, a pak máte biskupa, který s tím mrští a řekne vám, že vaše modlitební skupina by se měla rozpustit, měl by člověk poslechnout?

Je pravda, že křesťan, jak jste řekl, musí číst Písmo a naslouchat učením autority Církve. Měli bychom tedy poslouchat to, co říká Písmo ve Skutcích 4,18-20: „Zavolali je tedy a přikázali jim, aby jméno Ježíšovo vůbec nerozhlašovali a o něm neučili. Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás a ne jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet.“ A pak toto ve Skutcích 5,29: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ Nejeví se vám to tak, že reakce toho biskupa je velice podobná tomu, jak se chovají svobodní zednáři, a že je velice možné, že je jedním z nich, a že je nepřítelem Církve?

Co také může člověk říci na Mt 12,1-8? zvláště na Kristova slova: „Milosrdenství chci, a ne oběť.“ Připadá mi, že se Ana činila velmi mnoho obětí a měli bychom se ptát: „Líbil se ten skutek Ježíši?“

Znovu mi odpusťte, že mám námitky a velmi ocením, když mi odpovíte a opravíte mě, pokud se mýlím.

V Boží lásce,

Vassula