Pozor na ducha Jezábel

Vassula Ryden

Úvod

Jedním z důvodů, proč Bůh stvořil člověka, bylo dokázat Satanovi, že nejenže v Boží přirozenosti byla touha po sdílení Boží slávy, ale také že je možné člověka pozvednout z prachu země a zbožštit ho - “jako Nejvyšší”. Tento tvor se má pozvednout z ubohé přirozenosti pomíjivé podstaty a má být pozvednut do vrcholných výšin božství, má se na božství podílet. Proto člověk ve svém obnoveném a posvěceném stavu stojí dokonce nad kůry andělů. V pravoslavné tradici je Boží Matka nazývána: “sladkost andělů” a “povýšena nad nebesa” a také “nesrovnatelně vznešenější nad cheruby, slavnější než serafové”.

Ale náš odpůrce Satan proti nám bojuje od okamžiku našeho stvoření. Ve své žárlivosti, protože nás Bůh stvořil ke svému obrazu a zalíbení, nikdy nepřestal používat svoji svobodu, aby člověka pokoušel a nabádal ho k pádu.

V dnešní době svět nevěří v existenci Satana jako zlého ducha či v jakéhokoliv jiného zlého ducha, dokonce nevěří ani v jiné temné síly, které zamořují a sužují Boží stvoření. Přijmout skutečnost, že zlí duchové skutečně existují, už znamená vyhrát část duchovního boje. Ale Ježíš nás varoval, že v naší době je posledním úskokem Satana působit tak, aby lidé nevěřili v existenci Satana a místa jako je peklo. V dnešní době si mnoho křesťanů vůbec není vědomo existence zlých duchů ani v materiální rovině ani v duchovním smyslu, či vlivů, které na nás mohou mít. Odmítnutím této skutečnosti tak dáváme Satanovi a jeho padlým andělům svobodu pohybu a činnosti bez toho, abychom je odhalili a bránili se jim. Satan není jen nějaký druh zla, energie či představa, ale skutečná inteligentní osobnost. Kolem něho jsou hordy jiných zlých duchů, kteří bojují stejnou bitvu proti Božímu Království. Kdybychom je mohli materiálně vidět lidským okem, zatměli by slunce.

Víme a zkušenost to potvrzuje, že zlým duchům nikdy nestačí jen bloudit v močálech a po pustinách, ale stále hledají příležitost, aby se zabydleli v lidském těle a duši. Obcházejí a hledají přístup, aby se zahnízdili v duších. Zcela zjevně na démony nedělá žádný dojem, když jsou vymýtáni bázlivými a zženštilými osobami. Snad proto nalézáme v praxi pravoslavné církve úkon doslovného odfouknutí démonů a jejich poplivání. Při obřadu křtu je křtěná osoba požádána, aby třikrát foukla a plivla na Satana. K tomu jeden pravoslavný kněz dodává:” Jak politováníhodné je, že někteří kněží nepokračují v tomto zvyku, protože se domnívají, že je vulgární a odporný! Ach, kdyby jen věděli, jakou službu tím Satanovi prokazují! Jistě má v oblibě tak zdvořilé a jemné osoby a oceňuje jejich spolupráci...”

Jeden řecko pravoslavný otec prohlásil: ” Pravoslavná církev má zjevně živou obavu ze skutečnosti ďábla jako neviditelné osobnosti, která nejenže se nepřestává zmocňovat duší a těl lidí, ale také přebývá v materiálních věcech jako jsou domy, jisté místnosti, vzduch a voda. Voda, do které se ponoří křtěná osoba, je předem vždy exorcisovaná, aby byla osvobozena od démonických sil. Např. kněz se modlí k Bohu, aby “se od nás vzdálily všechny neviditelné přízraky ze vzduchu a ať se žádný démon temnoty nemůže ukrývat v této vodě. Vroucně Tě prosíme, ó Pane, dovol, ať od toho, který je právě křtěn, odejde jakýkoliv zlý duch, který přináší závadné a bludné myšlenky.” Pak třikrát foukne do vody ve tvaru kříže a také vodu označí dlaní, kterou do vody třikrát ponoří. Přitom říká: ”Ať jsou znamením Tvého převzácného kříže poraženy všechny nepřátelské mocnosti!”

Mnoho křesťanů si vůbec neuvědomuje, že sami mohou hostit jednoho nebo více démonů. Ani je nenapadne, že kterákoliv tělesná nebo duševní nemoc, kterou trpí, by mohla být zapříčiněna zlými duchy, kteří v člověku přebývají. Mnohé emoční poruchy, neurózy, zhroucení, úzkosti, strachy, migrény, astma, alergie a další psychosomatické nemoci, velmi často způsobují démoni, kteří se zabydleli v duši a těle člověka. Jestliže někomu v dnešní době řeknete takovou věc, bude se smát představě, že má takového démona nebo si bude prostě myslet, že máte středověké, zastaralé nebo podezřívavé myšlení. Pokud se takovým démonem nezabýváte a dokonce ho ignorujete, způsobí ještě větší škodu a tento váš postoj se stane pozvánkou, aby ve vás tento zlý duch trvale zůstal.

V tomto článku se zaměřím zejména na jednoho ducha, který je velmi běžný a nachází se zejména v církevních kruzích, ale také na úřadech, v rodinách a mezi přáteli. Pokud člověk zná jeho chování, pak ho velmi snadno odhalí. Je to výsledek otevření smyslů zlému duchu. Jde o chování, které působí skrze osobu, aby ovládala manipulativní, dominantní a zastrašovací taktikou. Pokud se objeví v církvi, pokouší se zrušit vanutí Ducha. Ďábel nenávidí prorocké vanutí Boha, protože prorocká služba požaduje pokání a nekompromisně vykořeňuje zlo. Prorok vždy vystupuje proti Jezábel. Zároveň prorocká slova vždy přichází s tvořivou mocí, která činí nepřítele bezmocného. To vychází i z faktu, že Jezábel chtěla zničit Eliáše. Duch Jezábel nenávidí nekompromisní prorocký hlas. V blízkosti proroka nemůže působit. Přesto zde nebudu příliš mluvit o královně Jezábel, manželce krále Achaba, od které duch získal svoje jméno, protože si každý v Písmu může vyhledat jejich příběh. Budu psát pouze o jejím duchu.

Osobnost Jezábel řídí démonické myšlenky. Proto musí být člověk ochoten nelítostně pohlédnout pravdě do očí a musí mít dobrou vůli dovolit Bohu křižovat svoje tělo. Aby se taková osoba trvale osvobodila, musí se tělo a jeho návyky denně podřizovat Duchu Svatému.

Ježíš varoval církev v Thyatiře před ďábelským duchem nazývaným Jezabel (Zjevení 2,20). Cílem Jezábel je umlčet Boží proroky, protože když tak činí, ničí svědectví Ježíše, jímž je duch proroctví (Zjevení 19,10). Jestliže následujeme to, co nepřichází od Boha, odvádí nás to od pravdy a od slov našeho Pána, která jsou nám dána k užitku Jeho církve. Odborník v opičení se po Bohu může odlákat mnoho věrných od skutečného prorockého zjevení, které je nám dáno z Boží milosti. Protože duch Jezábel napodobuje prorocké posvěcení v darech, v povolání a v moci, prorok se stane terčem ducha Jezábel a tím bude také církev, ve které se prorok těší velké úctě. Prorocká církev a její vůdcové si musí uvědomit, že jestliže se vrátí duch Eliáše, tak se vrátí i jeho protivník - duch Jezábel.

V poslední době nás Duch Svatý vede k tomu, abychom si více než kdy jindy byli vědomi tohoto ducha a dává nám poznat jeho jméno. V minulosti se infiltroval do některých našich modlitebních skupin a způsobil tam mnoho škod, zklamání, hádek a konečně i rozdělení a zničení. To se stalo také v asociacích TLIG. Jistě by se mu podařilo proniknout i do dobré práce koordinačního týmu a narušit ji. Ale s milostí našeho Pána se nám vždycky podaří ho rozpoznat a odstranit ho z našich kruhů předtím, než způsobí škodu. Mám pocit, že právě tak jako anděl odděloval pšenici od plev, je toto doba, kdy Pán čistí Své pole.

Tváří v tvář Jezábel

Během těchto posledních čtrnácti let jsem se velmi často setkávala tváří v tvář s tímto duchem, aniž bych znala jeho jméno! Potkávala jsem lidi, kteří jsou nositeli tohoto ducha na svých mítincích, během rozhovorů, v modlitebních skupinách a na dalších místech. Kolikrát jsem od nich slyšela klasickou větu: “Jsem úplně jako vy. Mám přesně stejnou zkušenost, jako máte vy. Rozumím vám. Bůh mi říká stejné věci jako vám.” Nebo: “Ježíš mi také dává poselství, velmi podobné těm vašim. Měli bychom spojit síly a spolupracovat.” Nebo přímočaře: “Ježíš a Panna Maria mi řekli, že bychom měli pracovat společně.” Někteří jsou prostí a zároveň smrtelně vážní a říkají: “Naše požehnaná Matka chce, abyste udělala toto nebo tamto”, a určují mi, co bych měla dělat. Tyto názory se mi dostávají ústně nebo v psané podobě. Dávají mi je do rukou nebo také skrze přátele posílají psané poselství pro mě od “jejich anděla” nebo od “Ježíše či Marie”. Mnohá z nich mi buď pochlebují, aby mě ošálila nebo mě bičují, protože jsem je odmítla!

Skutečný dar Svatého Ducha se nikdy sám nedává nálepku, ale nechává působit Boha, aby byl objeven. Protože se jedná o Jeho dílo a On má v úmyslu ho použít, postará se, aby vešlo ve známost v pravý čas. Jestliže má někdo pravdivé povolání od Boha, lidé to poznají. Ale je tolik těch, kteří nemají dar proroctví a chodí kolem s odznakem na klopě a ponižují se tím, že na sebe nalepí nálepku.

Když jsem jednou při tranzitu v Nice čekala na letadlo, přistoupila ke mně mladá žena, která mě evidentně poznala. Řekla mi, že je čtenářkou TLIG a je velmi potěšena jeho obsahem. Těsně předtím, než odešla, vytáhla svoji vizitku, která obsahovala její jméno a hned pod tím byla její profese. Bylo tam napsáno: “Posel Boží”. Jak nestoudní mohou lidé být. 

Docela nedávno jsme znovu byli nuceni čelit tomuto zlému duchu na několika odlišných místech. Díky pomoci otce Abbertona a otce Sullivana byl tento duch velmi úspěšně poražen, nikoli však bez boje. Bohužel do dnešního dne ti, kteří byli jeho nositeli, a byli požádáni, aby absolvovali modlitby za osvobození a uzdravení, se jich nezúčastnili. Je velice obtížné ohnout jejich pýchu či pokořit jejich vnitřní já. Ti, kteří řekli, že se modliteb za uzdravení účastnili, nebyli přesvědčeni, že jsou nositeli tohoto ducha, popírali ho a mnoho pomoci se jim nedostalo, protože sami sebe zablokovali vůči Duchu, který je připraven je uzdravit.

Jezábel sama sebe nazvala prorokyní a vedla a směřovala Boží služebníky na scestí. Působí během staletí a stále se pokouší zaútočit na prorockou službu, ať už je svěřena nějaké osobě či církvi. Kdekoli je dar proroctví přítomen, můžete si být jisti, že dříve nebo později se duch Jezábel projeví. Někdy se mi zdá, že osoba, která je nositelem ducha Jezábel, si toho vůbec není vědoma, neboť je silně zaměřena na dosažení svého cíle za jakoukoliv cenu.

Nejvíce matoucí je pravděpodobně to, že Jezábel byla zbožná a konala zbožné skutky. Byla dcera Etbaala, což znamená “s Baalem”. Přiměla svého manžela Achaba, aby následoval Baala. Achab se s ní oženil proti Božímu příkazu. Jméno Jezábel konkrétně znamená “neobydlená”, “pustá”. Jiné odpovídající vysvětlení Jezábel může být oslava své vůle.

Rysy Jezábel

Bitva s Jezábel se evidentně odehrává skrze lidi. V církvi tento duch touží ovládat a ovlivňovat lid Boží. Pokud nejsme rozhodní lidé, upadneme do osidel ducha Jezábel. Je velmi vlivným stoupencem náboženských organizací, stejně tak jako politiky. Protože duch Jezábel je náboženský, směřuje svou škodlivou moc proti skutečnému prorockému proudu Božímu. Nenávidí proroky a prorockou činnost. Obzvláště nenávidí pokání, pokoru a přímluvnou modlitbu, protože ty ničí jeho pevnosti tvrdohlavosti a pýchy.

Lidé Jezábel velmi rádi dělají dojem moci, kterou nemají. Jde o zastrašování, aby zastřeli mysl těch, které touží ovládat. Jak často se tento duch pokouší používat svůj manipulativní vliv: v církvi - “jestliže podniknete tuto věc, odepřeme vám náš desátek” nebo “podřiďte se mi, protože jinak nebudete mít duchovní záštitu”. V duchovních společenstvích - “jestliže nebudete mít stejný názor jako já, nezúčastním se a stáhnu všechnu svou práci a vy si budete muset poradit beze mě”. Ano, když člověk neschvaluje jeho nebo její aktivity, bude to mít důsledky. Zastrašováním se vždycky snaží ovlivnit osobu skrze strach. Strachem manipulovaná oběť se dostává pod kontrolu ze strachu, že ztratí něco, co je jí drahé. To je vydírání vzdálené Boží lásce, protože prochází nesprávnými kanály, používá neoprávněnou moc i autoritu, předstírá a uchvacuje moc, která nám nepatří. To bezpochyby směřuje osobu, aby nevystupovala sama za sebe, ale používala určité postupy. Manipulace, zastrašování a dominance nad jinou lidskou osobou jsou agresivní způsoby, jak ovládat a uplatňovat neoprávněnou moc.

V prvních obdobích mého svědectví ke mně ve Švýcarsku přistoupila žena, která působila kultivovaně a ochotně nabídla pomoc s francouzskými překlady. Protože jsem dosud nikoho neměla, přijala jsem její nabídku. Její manžel pracoval ve škole, kde učil francouzskou literaturu. Jevila se jako ta správná osoba pro překlady, i její manžel jí mohl být nápomocen. Ale po přečtení textu, který mi dala, jsem zjistila, že její terminologie byla vzdálena terminologii biblické. Ježíšova jasná jednoduchá slova změnila slovníkem francouzské literatury, a tak ztratila svou intimní působivost. Jak víme, TLIG má velmi úzké propojení s terminologií Písma. Ve skutečnosti je v něm mnoho citací Písma. Rozhodla jsem se nahradit některá slova biblickými z francouzské Bible. Když zjistila, že jsem si dovolila zasáhnout do toho, co nazvala “její” práce, vyděsila mě a obvinila, že zasahuji do něčeho, co nazvala perfektní francouzštinou. Jednala se mnou jako s ignorantem, který neví, co je čistý francouzský jazyk, připomínala mi, že její manžel je učitel francouzštiny atd. Napsala mi velmi tvrdý dopis, ve kterém řekla, že buď nechám text v její verzi bez úpravy podle biblického jazyka nebo že odstoupí od překladu. Můj zpovědník mi poradil, abych ji nechala jít.

Zavolala jsem jí a řekla jsem, že nepřijímám její nabídku. Zklamaně mne požádala, abych jí vrátila její přeložený rukopis. Ihned jsem se obrátila k Pánu, a prosila jsem Ho, aby mi poslal překladatele. Ještě ten večer mi zavolal Lucien Lombard, zda by mi mohl nějak pomoci, např. s překladem. Takto pracuje náš Pán. Jestli Ho nějaký nástroj zklame, nahradí ho jinou osobou. Žádný problém.

Poté, co tato žena přerušila překlady, napsala vlastní knihu “božských” poselství. Odjela do Belgie a tam je nechala vydat. Duch Jezábel je také velmi mstivý. Oslovovala mnoho mých přátel, aby jim řekla, jak jsem zlá, a že také ona měla vize. Řekla, že v jedné z jejích vizí uviděla Padre Pia, který jí řekl, že jsem zcela jistě velmi ďábelská a že jsem falešný prorok. A protože ani tohle jí nestačilo, otevřela si webové stránky proti TLIG. Jejím záměrem bylo zničit prorocké vanutí Boha. Pokud vím, její webové stránky stále existují.

Různé jiné znaky Jezábel, která si hraje na mistra nebo na mučedníka

Sebelítost je buď vědomá rezignace nebo spočinutí v mentalitě oběti. “Když sami sebe považujete za oběť, tak prakticky vstupujete do hříchu s Jezábel, protože jí neodporujete”, říká jedna z knih o duchu Jezábel. Mluví o bratrské lásce, ale dělají pravý opak, vědomě nebo nevědomě. Tato “láska” není boží láska, dokonce ani zralá lidská láska. Spíše je to totální sobecká láska s vlastními zájmy, která usiluje o uznání nebo o ovládání. Používají dokonce i náboženské termíny, posty a náboženské příležitosti, aby uskutečnili svoji vůli. Citují vám pasáže Písma, kážou vám, a dělají vám přednášky o morálních hodnotách, aby vám ukázali, jak jste zkažení a jak daleko je vaše myšlení od Boha, v kontrastu s tím, jak dobří jsou oni, i když se jim ubližuje. Jinými slovy, hrají si na mistra, který je duchovně vyvolený a převyšuje vás, místo toho, aby byli pokornými služebníky Boha a následovali, co říká Písmo: ... v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Filipským 2,3-4).

Jak jsem si všimla, Jezábel má mnoho rysů. Bude projevovat jakoukoliv vlastnost jen tak dlouho, než dosáhne svého cíle. Další maskou, kterou se pokouší manipulovat své okolí, je tvář mučedníka namísto mistra a učitele. Takto se Jezábel pokouší v každém vyvolat dojem, že je jí ubližováno. Různým způsobem se vás budou pokoušet přesvědčit, že je špatně chápete a že jim křivdíte a proléváte nevinnou krev, právě tak jako u Obětního Beránka, a u pronásledovaných a svatých mučedníků. Měli jsme jednoho takového, který se přirovnával k Ježíšově svrchované oběti, kdy Ježíš byl donucen opustit Izrael za Herodova pronásledování. Osoba, o které mluvím, byla nositelem ducha Achaba a současně ji manipuloval duch Jezábel. Někdy se duch Jezábel projevoval přímo v ní a tak jsem začala věřit, že podobně jako člověk může mít rozdvojenou osobnost, tak mohou v lidech přebývat různí duchové současně. Mám za to, že tato konkrétní osoba byla nositelem obou těchto duchů současně a popíšu jednu konkrétní událost, ve které se oba projevili.

Tento vedoucí modlitební skupinky dovolil jistému člověku, který měl ducha Jezábel, aby přebral nejenom jeho duchovní činnost a zneužíval ji ve svůj prospěch, ale také přímo naši modlitební skupinu. Domníval se, že když tohoto člověka s duchem Jezábel označí za proroka a uzdravovatele, získá tím popularitu v upadající a umírající modlitební skupině. Když jsem to pochopila a konfrontovala oba tyto duchy, vedoucí s duchem Achaba se pokusil obvinit ostatní nevinné lidi ze všeho možného. Proto věřím, že jedinec může být nositelem obou duchů. Z Achaba se proměnil v Jezábel a neměl žádné problémy lhát, pokud tak mohl dosáhnout svých cílů. Jezábel nedělá problémy lhát a je známá jako notorická lhářka. Tento vedoucí byl nakonec přinucen opustit nejenom modlitební skupinu, ale také zemi, aby se vyhnul soudnímu procesu, který proti němu povstal a je stále nevyřízený. Přestože se mu dostalo doporučení, aby absolvoval obnovu za osvobození a uzdravení, odmítl ji a vystupoval jako nespravedlivě napadený. Tím, že vystupují jako mučedníci a trpitelé, bohužel získají pro svůj “případ” mnoho lidí. Už toto jim působí uspokojení a navíc jasně není patrné, že jsou to právě oni, kdo působí rozdělení a stávají se ohavní v Hospodinových Očích. 

Je také docela typické pro osoby s duchem Jezábel, že se bez ohlášení objeví u někoho v domě a tvrdí, že jim Pán sdělil, aby se modlili na nějaký konkrétní úmysl. Mají potřebu se modlit nad jinými, ale toto nutkání není od Boha.

Konfrontace ducha Jezábel a ducha Achaba

Když se duch Jezábel konfrontuje s pravdou, vnímá svého partnera jako nepřítele. Pak podniká protiútoky a výpady proti tomuto “nepříteli”. Vlastně tak vyvoláte největší hněv a zlobu, když se postavíte takto ovládající osobě. Tato osoba nikdy nepřizná vinu a nezanechá svého používání moci, ale stejně oplatí tomu, kdo proti ní vystoupil. Velmi často se staví do obranné pozice. Pýcha a směs nejistoty, která je hluboce zakořeněna, není schopna nápravy, protože každé upozornění je vnímáno jako odmítnutí. Proto nikdy neuslyšíte osobu s duchem ovládání připustit, že se zmýlila. Omyl je vždy vina někoho jiného. Nikdy nepřizná vinu, zkroušenost nebo skutečnou lítost.

Duch Jezábel je v rozporu s vůlí Boží. Její vůle se stala bohem. Její vůle se musí splnit bez ohledu na okolnosti. Nejenže Jezábel ukradla autoritu, ale také manipulovala vůdce. Použila lži a překroucení. Bůh čeká na někoho, kdo se jí postaví - aby jí čelil. Mnozí podlehnou duchu Achaba a jednoduše dělají, že nevidí její taktiku. Argumentují, že přeci je zbožná a tvrdě pracuje v církvi. Největší slabostí vedoucích je strach z konfrontace. Přejí si mír bez toho, aby platili cenu usvědčení z manipulace a ovládající taktiky ducha Jezábel.

Pamatuji si, když jsem se sama musela postavit lidem s tímto duchem, kolik obvinění se náhle vyhrnulo z jejich úst! Nenávist, která se na mne náhle vylila, mi připomněla Satana, jak na mě zpočátku zaútočil. Jeho výrazy byly přesně stejné a proto mohu v těchto lidech Satana rozeznat. Předtím mě měli za přítele a vysoce oceňovali moje poslání, ale po výtce mě vlekli do bláta a titulovali mě všemi jmény, včetně falešného proroka a označovali moje poslání a svědectví jako “naprostý nesmysl”. Je opravdu zajímavé, že všichni reagují naprosto stejně! Zatímco duch Achaba reaguje odlišně.

Je opravdu zajímavé, jak podobné jsou reakce Jezábel těm Satanovým. Když se ďábel zpočátku pokoušel dostat do mých zápisů a já jsem ho objevila, jeho jazyk se náhle změnil z “božského” ve vulgární. Lidé, kteří mě “milovali” se změní v tvrdé odpůrce, kteří chtějí zničit mě a moji pověst poté, co jsem se jim postavila.

Někdy Jezábel přechodně projeví lítost, ale brzy se vrací ke své ovládající taktice. Když jde o modlitbu, modlí se pouze ve svůj prospěch. To není nijak účinné. Opravdová horlivá přímluvná modlitba proměňuje pýchu a tvrdost srdce v pokání a pokoru a nic tolik nezahání Jeřábel, jako právě toto. Jezábel si typicky stěžuje, že nebyla dostatečně doceněna. Ve své sebestředné povaze bude bezmezně lhát a přehánět, aby vypadala duchovně a nikdo není důležitější než ona. Bude znovu a znovu tvrdit, že její rozhodnutí je výsledkem mnoha modliteb. Umí si získat sympatie a ví, na kterou strunu zabrnkat a jak téměř kohokoli ošálit.

Duch Achaba se projevuje tak, že se vzdává své autority. Vyhýbá se konfrontaci a popírá chybu. Tento duch je slabý a bojácný. Lpí na svém postavení, ale výstupu se bojí. Duchové Achaba a Jezábel působí v tandemu a vytváří vztah tiché spolupráce. Vzájemně se potřebují a stravují, aby dosáhli svých cílů. Duchovní pod vlivem Achaba bude potřebovat pomoc někoho s duchem Jezábel, aby dosáhl svých pozic a upevnil svou popularitu. Takový duchovní může dovolit, aby Jezábel zkoumala jeho “dary” a sleduje tak vlastní prospěch a chce si získat oblibu za jakoukoliv cenu. Tak se jakémukoliv projevenému pravému proroctví bude přikládat menší význam, případně bude úplně umlčeno. V takové církvi se pak vytvoří duchovní vakuum.

Překvapení, překvapení!

Příležitostně pořádala jedna naše modlitební skupina soukromé setkání, aby připravila konkrétní kroky pro budoucnost. Toho dne naprosto nečekaně přišli dva muži, které jsme znali jen vzdáleně a kteří tvrdili, že mají ducha proroctví. I když se přímo vetřeli doprostřed setkání, nikdo jim neřekl ani slovo. Někteří měli dokonce radost, že přišli a domnívali se, že je Bůh poslal, aby vyřešili problémy, před kterými jsme stáli. Bohužel duchovní vedoucí této skupinky je skrytě podporoval a ovlivnil celou skupinu, aby jim věřila, protože si nebyl vědom, že jsou nositeli Jezábel. Tito dva neměli na setkání co pohledávat, ale sami se pozvali a zůstali. Náhle spojení započalo a “božská poselství” se začala vylévat na několik přítomných. Tato poselství jim určovala, co mají dělat. Nikdo nepožadoval, aby tito dva muži odešli, protože “boží poselství” byla tak oslňující a lichotivá, že bylo ještě těžší něco udělat. Byla to vábnička ďáblova. Nikdo se neodvážil jim nic říct. Mnohem později lidé, kteří tato “poselství” dostali, pochopili, že nepocházela od Boha.

Konfrontace je opravdu jediná “léčba” při jednání s duchem Jezábel. Problém je v tom, že se mnoho lidí konfrontaci vyhýbá, protože ví, že vznikne ošklivá scéna. A tak tedy prodlužují a odkládají nevyhnutelné.

Manipulace, kontrola a zastrašování

Dvě věci odedávna zamořují církev - ovládání a touha panovat. Tento mocný zápas vždy rozděloval a oklešťoval sílu církve.

Nejzáludnější a stále nejběžnější způsob, kterým duch ovládání jedná, je manipulace. Manipulace se používá několika způsoby: jako např. lichocení, sebelítost, narážky atd. Různým způsobem se také užívá manipulace např. k získání peněz. V nejabsurdnějším případě, o kterém jsem slyšela, “vizionářka” otevřela dům modlitby a vyvěsila oznámení, že čím více peněz člověk věnuje tomuto domu, tím méně riskuje, že půjde do očistce. Darování peněz mělo zajistit přímou cestu do nebe. Bohužel mnoho dobrých lidí naletělo této “vizionářce” a vlévali tam své peníze. Ona je beze strachu využívala a pořídila si drahé auto a ještě jedno svému manželovi. Když jsem jí jednoho dne tyto věci předložila, opustila svou roli “milující” přítelkyně a ukázala své pravé barvy. Obvinila mě z falešného proroctví a poplašila mnoho lidí, o kterých věděla, že čtou poselství TLIG, aby spálili tyto knihy. Způsobila mnoho obtíží a použila všechny prostředky, aby mě a mé poslání zničila. Pochopila jsem, že ve chvíli, když odhalíte a označíte ducha Jezábel, zcela se obrátí a z duchovní osoby se promění v opak. Vyhlásí válku a udělá velmi mnoho hluku ze strachu, aby ostatní nepoznali její faleš. Obtelefonovávala lidi, kteří ve Státech rozšiřovali naše poselství a žádala je, aby spálili mé knihy a video nahrávky a ujišťovala je o nejlepším důvodu: “Bůh mě požádal, abych vás varovala.” atd.

Další položkou je střelivo. Lidé Jezábel nepřetržitě sbírají munici. Hledají informace, které proti vám mohou použít v případě, že by začali ztrácet z rukou moc. Všechno, co nasbírali, proti vám bez milosti použijí. Měli jsme takový případ, když se tvořily asociace. Osobě, o které mluvím, byla svěřena velká pravomoc při jednání s organizátory, pořádání mých setkání, psaní článků, jeden z našich časopisů a další věci. Získala si důvěru jednoho z našich blízkých kněží a dokázala ho tak zmanipulovat, že pokud jsem s ní v něčem nesouhlasila, žalovala na mě tomuto knězi a popudila ho proti mně. Pokud jsem si troufla vyjednat si setkání sama přímo s organizátory, ohlásila to knězi, který pak na mě křičel a vyhrožoval mi odchodem. Dokonce mi tento kněz řekl, abych vše svěřovala tomuto člověku, jako by byl mým duchovním vůdcem nebo zpovědníkem! Způsobila, že dotyčný kněz mě nutil sdělovat veškeré informace, které jsem měla, jinak na mě žaloval a měla jsem nesnáze. Musel být informován o všem.

Aby toho nebylo dost, dotyčný člověk se začal chovat divně, tvrdil, že k němu také mluví Ježíš. Dostával se do určitého transu a všem uděloval pokyny, které, jak tvrdil, pocházely od samotného Krista. Hrál si na proroka. Na duchovní obnově se ujal a vedl lidi, kteří přijeli z jeho země a pokoušel se získat je na svou stranu. Říkal: „Ježíš vám vzkazuje, abyste následovali mne a ne Vassulu. Její úkol skončil.“ Šlo mu o to, rozdělit naši skupinu a získat pro sebe co nejvíce lidí. Zašel až tak daleko, že říkal: „Ježíš mi řekl, že já jsem ten, který převezme poselství TLIG, protože pro Vassulu už skončily.“ Jako by se TLIG dalo zdědit! Když oslábl na duchu, zaujal pozici „ukřižovaného“ a dále nám dával „božská poselství“. Nebylo mi nic platné tvrdit, že to, co dělal, nepocházelo od Boha, protože měl plnou podporu kněze, který vedl skupinu.

Když jsem se jim na závěr postavila, vzbouřilo se celé peklo. Ztratila jsem je oba. Pro nás to však nebyla ztráta, ale úleva, když jsme se zbavili ducha Jezábel. Pouze jsme litovali, že jsme současně přišli o tohoto dobrého kněze, který byl zaslepený manipulací. Přešlo mnoho let a dotyčný kněz si nakonec uvědomil svůj omyl a znovu mě zkontaktoval. Ten druhý muž prostě zmizel.

Když lidé manipulují nebo ovládají vůli jiných, jde o přímé znesvěcení Božího zákona a tito lidé se tak dostávají do nadvlády Satana.

Ovládání může být také odpírání informací. Jezábel uskutečňuje svou nadvládu také pomocí toho, že ví něco, co vy v dané situaci nevíte. V očích Jezábel je taková informace, kterou vy nemáte, něco jako zbraň k ovládání.

Pokušení

Mnohokrát jsem zaznamenala, že když je někomu svěřena větší odpovědnost než jiným v naší skupině, postupně začne mít pokušení se domnívat, že se ho netýkají připomínky. Právě tak jako v předchozím případě. Je krajně důležité zůstat pokorný a mít srdce služebníka a nikoliv tyrana. V této věci je ego pravděpodobně více zodpovědné než jiné faktory. Pokud se ego neovládá, pak si člověk, kterému byla svěřena nějaká zodpovědnost, postupně o sobě začne myslet, že je bez chyb a bez vady. Ježíš je náš příklad, staví se proti pyšným. “Bůh odporuje pyšným, ale pokorným dává milost.” (1 Petr 5,5). Každý, koho láká moc, otevírá dveře duchu Jezábel.

Jeden z hlavních rysů ovládající osoby je, že musí mít pravdu. Není ochotna snést, že se zmýlila a zřídka, pokud vůbec kdy, připustí, že udělala chybu. Duch Jezábel se nikdy nemýlí, pokud nejde jen o přechodné uznání viny, aby získal “výsadu” u nějaké osoby. Když se Jezábel omlouvá, nikdy to není v duchu pravého pokání či poznání vlastní chyby, ale spíše “Je mi líto, že tvé city byly zraněny.”

V rozhovoru bude proplétat souvislosti tak, aby vzbudil dojem, že byste se mu měli omluvit za to, že jste zavinili jeho špatné rozhodnutí. Všimla jsem si ještě dalších věcí. Ovládající bude stále sklízet slávu za to, co se jeví dobře. Rychle se rozhlédne, zjistí, kdo odvedl tvrdou práci, bez námahy si obšlápne lidi a obětuje cokoli, aby získal kredit.

Duch nebo tělo?

Jezábel je dílo ducha či těla? Jde o ducha, který však působí skrze neukřižované tělo. Nenajdete člověka bez sebevlády, který by připustil, že se mýlí. Je to vždy chyba někoho jiného. Pokud trváte na omluvě a postavíte se manipulantovi, pravděpodobně se vám dostane ječivé odpovědi jako “Ano, mýlím se. Samozřejmě se vždycky mýlím.” Toto sarkastické chrlení má velmi daleko k pravému pokání.

Matoucí hovory

Jeden z úskoků, jak se snaží uhnout v případě odhalení, je pětkrát změnit téma hovoru za minutu. Zmatení jim umožňuje zůstat “neobjeveni” a ve skrytu. Proto je nemožné rozmlouvat s Jezabel logicky. Napíšou vám několik stránek, kde rozeberou všechny druhy jiných situací a vyhnou se tomu, co se jich týká. Souvislosti budou tak nejasné, že nikdo nepochopí, kde je hlava a pata. V rozhovoru se prostě snaží mluvit nesmysly tak, aby oklamali a zmátli a nikdy neodpoví na vaši otázku. V tom případě musí člověk stejnou otázku stále opakovat a žádat je, aby se vyjádřili právě k této věci. Odpověď nepřichází a nikdy nepřijde.

Monology

Velmi často osoba s Jezábel mluví bez přestání. Má potřebu cítit moc a autoritu a udělá cokoli, aby jí dosáhla. Má pocit, že ví víc, než všichni ostatní. Proto dominuje v každé konverzaci. Prostřednictvím mluvení ovládá. V typickém rozhovoru sama mluví, ať se jedná o sport, počasí nebo Království Boží. Díky tomuto mocenskému způsobu není schopna přijmout žádnou zpětnou vazbu pro svůj život. Každý rozhovor s ní je jednostranný. Jste posluchač. Jestliže se přece jen něco prolomí a chcete promluvit, Jezábel vypne a neslyší vás.

Ego

Nositel ducha Jezábel se nepokládá ani tak za oddaného služebníka v Božích záležitostech, který se jednou ochotně a jednoznačně rozhodl sloužit Bohu, ale vidí se jako vrchní řídící úředník velké společnosti. Bůh nás však pokládá spíše za služebníky. Bůh je Hlavní Výkonný Vedoucí. Postoje Jezábel zatěžují okolí. Poroučí lidem okolo a řídí duchovní záležitosti, jakoby šlo spíše o byznys, než o Království Boží. V takových případech je naprosto nutná pokora a odumření vlastnímu já. V Království Božím není místo pro ego.

Není pochyb, že Bůh si nás vybral, abychom Mu sloužili bez našich vlastních zájmů. Ale mnoho z nás se rozhodlo sloužit Bohu “vlastní cestou”.

Proto musíme vyzrát, poznat Jeho Vedení a porozumět Jeho slovům: “Já jsem Vinný Kmen a vy jste ratolesti. Každý, kdo zůstává ve Mně a Já v něm, přinese mnoho ovoce, protože beze Mně nemůžete dělat nic.” (Jan, 15:5).

Jsou lidé, kteří prožili změnu srdce, postavili Boha na první místo ve svém životě a přesto konají pro Boha své vlastní věci. Jsou to sólisté a nikoli spolupracovníci. Bez modlitebního života nebude existovat bázeň před tím, co Pán říká, rozmůže se pasivita a lhostejnost nabude vrchu. Ježíš nechodil po zemi, aby konal Svou vůli, ale aby plnil Vůli Otce. Jako věřící se musíme zříct svých vlastních zájmů a hledat plnění Jeho záměrů v našich životech. Duch Svatý je Průvodce, který nám zjevuje Jeho úmysly.

Poznali jsme, že duch Jezábel je plný ega a zároveň žárlivý. Toužit po darech Ducha pro svou vlastní slávu a závidět je jiným, je hřích. Připomíná to hřích Kaina vůči Ábelovi. Ábel byl milý Bohu a Kain mu ze svých egoistických důvodů a žárlivosti podřízl hrdlo. Tady chci upozornit na ty, které jsem slyšela nabádat lidi: “Jdi domů a procvičuj mluvení v jazycích.” Jako by snad člověk mohl procvičovat dar od Ducha svatého tak, jako se cvičí na klavír! Vzpomínám si na jednoho mladého kněze, který požádal naši modlitební skupinu, abychom ho často navštěvovali a procvičovali dar jazyků. Když se po několika “lekcích” nic nedělo, obviňoval nás, že je mezi námi někdo zlý, kdo blokuje vanutí Ducha a odhání ho!

Nedávno jsem zaslechla, že někdo z našich modlitebních skupin dochází na lekce proroctví: jinými slovy učit se proroctví. Opravdu jsme došli tak daleko? Jak více se ještě můžeme odchýlit od Písma? Protože toto je odchylka a chybná interpretace Slova Božího. Duch svatý neprodává a neobchoduje se Svými dary, ale dává je svobodně těm, které si zvolí. Dar jazyků patří do sféry modlitby, která je vyšší než přirozený rejstřík modliteb. “Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.” (1 Korintským 14:2). Samozřejmě svatý Pavel říká, že by bylo lépe, kdyby někdo byl schopen vyložit tento jazyk pro dobro církve a pokračuje dál a říká, že proroctví je hodnotnější, protože církev má z něho užitek.

Když se věřící modlí v jazycích, překračuje omezení vlastního rozumu a mluví k Bohu v Duchu. Vlastně je to tak se všemi dary Ducha - proroctví, slovo poznání, slovo moudrosti atd. Žádný projev Ducha není produktem našeho rozumu, ale spíše jde o dar a projev Ducha Svatého. 

Proto tedy varuji každého, kdo chodí na “zvláštní lekce” darů, které dává Duch Boží.

Na závěr dodávám, že mnohé souvislosti tohoto textu jsem použila z knihy R.T. Kendalla, který napsal dva svazky o duchu Jezábel. V úvodu jsou pasáže přebrané z časopisu řecko-pravoslavných kněží. Zbytek pochází z mé vlastní zkušenosti.

Jsem sice uprostřed balení a stěhování a je právě 6 hodin večer předtím, než definitivně opustím Řím, ale i tak se mi podařilo dokončit tento článek. Prosím, odpusťte mi chyby, špatnou angličtinu a snad i opakování se v některých částech, které ve shonu vznikly. Tuto práci konám pro naše dobro. Čtěte pozorně a dívejte se, zda někdo z vás nezačíná projevovat známky takového ducha. Pokud si myslíte, že jste se v nějaké části poznali, pamatujte, že není všechno ztraceno, ale naopak máme doširoka otevřené dveře, abychom utekli a těmi je: POKÁNÍ.

Bůh žehnej vám všem

V Kristu,

Vassula

(Tento dopis byl napsán prosinci 2004)