Otec René Laurentin hovoří s Vassulou

Následuje výňatek z interview otce René Laurentina s Vassulou z roku 1989

R. Laurentin: ....... už to není rukopis váš, ale někoho jiného. Ale i přesto, že je zapisován vaší rukou, ani grafologický expert by neřekl, že se jedná o tutéž osobu.

Vassula: Ano, ale Ježíš mi jasně řekl a ukázal, že se mé zapisování není automatickým psaním, jak si někteří lidé představují. Jednoho dne mi řekl: "Dnes budeš zapisovat Mé poselství svým vlastním rukopisem, aby tak ti, kdo plně nepochopili tuto milost, kterou ti uděluji, porozuměli, aby poznali, že ti také dávám milost slyšet Můj hlas. Dovol mi tedy, abych ti dnes jen diktovat. Poslouchej a zapisuj."

R. Laurentin: Při této příležitosti mi Vassula dala nahlédnout do sešitu, kde se rukopis právě měnil na její drobné jemné písmo. Zápis začínal slovy: 

'Vassulo, dny jsou sečteny.'

Toto poselství dále na dvou stránkách pokračuje zapsané Vassuliným běžným rukopisem a obsahuje tato slova:

'To je pro všehcny ty, kdo si myslí, že pohybuji tvojí rukou, aniž bys slyšela nebo vnímala, že jsem to Já, Pán, kdo tě inspiruje. Nyní, Má Vassulo, pokračujme způsobem, který se Mi líbí.'

Pak se znovu objevil ten podlouhlý rukopis:

'Přijmi Můj Pokoj, buď bdělá.'

Ne, Vassula není žádným mechanickým závislým zapisovačem. Jedná se o inspiraci, nikoli manipulaci. Vyjadřuje se naprosto spontálně. Je svobodná, klidná a plná radosti. Je velice vnímavá, nikoliv závislá. Není nijak přinucená, ale jedná se vnímavost lásky. Abych to objasnil, položil jsem jí následující otázky.

Ale co se týče poselství, pohybuje se vaše ruka, nebo spíše slyšíte, co je vám diktováno?

Vassula: Je to diktováno.

R. Laurentin: Ale řekla jste, že se při zapisování vaše ruka pohybuje.

Vassula: Ano, probíhá to zároveň. Jednak vede mojí ruku bez diktování - jednoho dne mi Bůh řekl: 'Rád bych tě naučil naslouchat Mému hlasu, slyšet ho v nitru.' A přesně po šesti týdnech jsem se naučila slyšet Jeho hlas. Diktuje mi slovo od slova. A někdy se tam objeví i slova, která vůbec neznám. Musím si je pak najít ve slovníku. 

R. Laurentin: I v angličtině? Jsou slova, kterým nerozumíte?

Vassula: Ano, jsou nějaká slova, která neznám. Jednou mi Pán dal (nadiktoval) celý odstavec najednou, a já jsem musela spěchat, abych to zapsala, než to zapomenu. Ale i kdybych to zapomněla, On mi vždy připomene slova, která bych vynechala. Jednoho dne mne vyzval (pozval) ke zpovědi. Byla jsem proti. Chtěla jsem tu načatou větu vymazat, ale On mi zarazil ruku. Bylo to, jako kdyby tužka zapadla do nějaké díry. Tak jsem zatlačila druhou rukou, abych ji uvolnila. Vzápětí se tužka vymrštila z mé ruky takovou silou, až od ní moje ruka odskočila.

R. Laurentin: Rozdílnost rukopisů je naprosto zřejmá. Když Vassula zapisuje diktování, je rukopis podlouhlý, s velmi protáhlými písmeny. Své vlastní komentáře nebo poznámky píše svým vlastním drobným, jemným rukopisem. Ještě k tomu to píše dvakrát. Nejprve zapisuje rychle, pak vyřadí, co z toho bylo osobní, a přepíše poznámky pečlivěji.

Vassula: Když to přepisuji, Pán mě opravuje.

R. Laurentin: Ale mezi slovy, někdy kreslíte srdce, mnoho srdcí.

Vassula: To je symbol Nejsvětějšího Srdce.

R. Laurentin: A takto je vaše ruka vedena?

Vassula: Ano. Jindy zase nakreslím rybu (symbol Krista).

R. Laurentin: Zmínila jste, že Bůh je obojí - transcendentní a blízký, klaněníhodný a důvěrný (intimní). Jak skloubíte tuto důvěrnou blízkost s klaněním (adorací)?

Vassula: Tedy, byla jsem zvyklá psát v sedě. Nyní zapisuji v mém pokoji u malého stolku s ikonami vkleče. Nejprve jsem neklečela, ale když jsem skutečně porozuměla poselství, poznala jsem také velikou moc Kristovu. Jednou mi řekl: 'Vassulo, nezasloužím si víc než tohle? Od té doby vždy zůstávám klečet.

R. Laurentin: A jak dlouho zapisování trvá?

Vassula: Čtyři nebo pět hodin, někdy šest: čtyři ráno a dvě odpoledne.