Příchod mého anděla (pokračování)
Poušť a po ní naprostá odevzdanost
Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci." (Ozeáš 2,16)
Nyní Bůh chtěl, abych se na Něho plně spoléhala. Chtěl mě se Sebou sjednotit a učinit mě zcela Svou. Chtěl mě formovat a proměnit. Protože jsem se však ještě stále na Boha nespoléhala tak, jak On toužil, musela jsem projít dalším druhem očišťování, abych se Mu zcela odevzdala a byla s Ním v míru. Stalo se toto: Volala jsem k Bohu, a k mému překvapení se mi nedostalo žádné odpovědi. Zpanikařila jsem, rozhlížela se po svém andělovi, ale ani Jeho jsem nenašla. Místo toho jsem kolem sebe ucítila několik duší, které ke mně přistupovaly jako žebráci.1 Prosili mě o modlitby, požehnání a o svěcenou vodu. Šla jsem tedy rovnou do kostela a přinesla jsem jim vodu. Prosili mě a tak jsem na ně stříkla. Toto gesto ke mně přivábilo další duše a hned se jich kolem mě tlačil veliký zástup. Byla jsem překvapená, když se zdálo, že se jim ulevuje v bolestech a mají ohromnou radost. Jeden z nich mě požádal, abych se za něho příležitostně modlila a jednou mu požehnala. Nevěděla jsem jak, a tak si řekl o jednoduchou modlitbu a požehnání. Tak jsem to také udělala. S radostí mi poděkoval a také mi požehnal. Toto všechno bylo pro mě nové, ale cítila jsem, že se jim ulevilo a byli potěšeni. Využila jsem příležitosti a zeptala se jich, jestli ví, kde je můj anděl, kterého již milovalo moje srdce. Ale nedostalo se mi žádné odpovědi.
Každý den této opuštěnosti se zdál dlouhý jako rok. Hledala jsem pokoj, ale nemohla jsem ho nalézt. Měla jsem kolem sebe mnoho lidí a přátel, ale nikdy jsem se necítila tak opuštěná a sama jako tehdy. Zdálo se mi, jako bych procházela peklem. Mnohokrát jsem naříkala, aby se ke mně vrátil můj anděl, ale nic, zmizel! Míjela jsem se se svým andělem. Hledala jsem ho, ale nenacházela, volala jsem, ale nedostávala jsem žádnou odpověď. Celé tři týdny jsem se potulovala po poušti více mrtvá než živá, až už jsem to nemohla déle snášet a tu strašnou noc, kterou moje duše procházela, jsem plačtivě celým srdcem křičela k Jahvemu: "OTČE!! ... kde Jsi? ... Otče? ... Proč jsi mě opustil? Ó, Bože, přijmi mě a použij, jak chceš Ty! ... Očisti mě, ať mě můžeš použít!"
Tímto pronikavým křikem, který vycházel z hlubin mého srdce, se nebe náhle otevřelo a Otcův hlas, jako hřmění, plný dojetí, na mě volal: "JÁ, BŮH, TĚ MILUJI!" Tato slova byla jako balzám, který se vylévá na ony posvátné rány, které moje duše utržila a ihned je zahojil. V těchto slovech, která Bůh pronesl, jsem cítila Jeho Nekonečnou Lásku.
Po těchto slovech lásky mi bylo jako bych vyšla z tornáda do překrásné pokojné zahrady. Můj anděl zaceloval a s velkou něžností obvazoval moje rány. Ty rány, které jsem získala, když jsem v noci procházela touto nekonečnou pouští.
Pak mě Jahve požádal, abych otevřela Bibli a četla. První část, kterou jsem přečetla, mě rozplakala a obrátila, protože mi úžasným způsobem vyjevovala Srdce Boha. V Exodu 22, 25-26 jsem četla tato slova:
"Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš, neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou přikrývkou. V čem by spal? Stane se, že bude ke mně úpět a já ho vyslyším, poněvadž jsem milostivý."
Bůh mi nevysvětlil hned, co se stalo v těchto třech týdnech. V Jeho vlastním zájmu, ale až mnohem později, 22. prosince 1990, mi to vysvětlil. Zde jsou Jeho vlastní slova:
"Mé Srdce, Propast Lásky, zavolalo na tebe. Hromadila jsi v Mém Srdci smutek na smutek, zradu na zradu. Zápasila jsi se Mnou, nicotné malé stvoření ... ale věděl jsem, že tvé srdce je nerozdělené a že jednou dobudu tvého srdce, že se stane jedině Mým. Jako produkt své doby jsi se Mnou zápasila, ale Já jsem tě v boji porazil a vlekl jsem tě do prachu a do pouště, kde jsem tě nechal samotnou.
Od začátku tvojí existence jsem ti dal tvého strážného anděla, aby tě chránil, utěšoval a provázel. Ale Moje Moudrost určila, aby tě tvůj anděl opustil a nechal tě samotnou zakusit poušť. Řekl jsem: "Budeš žít navzdory své nahotě!"2 Protože žádný člověk není schopen přežít sám.3 Satan by tě zcela přemohl a zabil, ale také on dostal Můj příkaz. Zakázal jsem mu se tě dotknout Potom ve svém zděšení sis na Mne vzpomněla, pohlédla jsi k nebi a zoufale jsi Mě hledala. Tvůj nářek a tvé prosby náhle prolomily smrtelné ticho kolem tebe a tvůj vyděšený křik pronikl skrze nebesa a dosáhl až ke Sluchu Svaté Trojice ...
"Mé dítě!" Otcův hlas plný radosti se rozezněl po celém nebi. "Ach ... nyní ji nechám proniknout do Mých Ran4 a nechám ji jíst Mé Tělo a pít Mou Krev. Zasnoubím si ji a ona bude Moje po celou věčnost Ukážu jí Lásku, kterou k ní chovám a od té chvíle budou její rty žíznit po Mně a její srdce se stane Mým odpočinkem. Horlivě se bude denně odevzdávat Mé Spravedlnosti a Já způsobím, že napodobí Moji Lásku a Moji Horlivost. Já a jedině Já budu její jedinou láskou a vášní a pošlu ji se Svým poselstvím až na konec světa, aby získala bezbožný lid a k lidu, který ani není její lid. Ona dobrovolně ponese Můj Kříž Pokoje a Lásky na Kalvárii"
"A Já, Duch Svatý na ni sestoupím, abych jí zjevil Pravdu a Naše hlubiny.5 Skrze ni připomenu světu, že největší ze všech darů je: LÁSKA"
Pak budeme6 oslavovat. Ať oslavuje celé Nebe!"
Bůh mi dal vizi, abych situaci lépe porozuměla. Dal mi pochopit, proč byl na mně Satan tak agresivní. Dokud jsem se neobrátila úplně, ďábel mě neobtěžoval a cítil se spokojen. Neprojevoval žádnou agresivitu. Ale v momentě, kdy ucítil, že se obracím k Bohu a on mě tedy ztrácí, napadl mou duši.
Byla to tato vize: Viděla jsem se, jak stojím v pokoji a viděla jsem hada (Satana), jak se plazí. Zjevně ten had byl mé domácí zvíře. Jakmile jsem o něho ztratila zájem, přestala jsem ho krmit. Hladový a udivený vylezl ze své díry, aby si našel potravu. Dívala jsem se, jak se blíží ke své misce a tam nalezl několik hroznů. Had je spolkl, ale zdálo se, že ho to neuspokojilo. Tak se plazil směrem do kuchyně a pátral po potravě. Mezitím jsem začala vnímat, že jsem k němu změnila vztah a stala jsem se z přítele jeho nepřítelem. Proto jsem věděla, že se mě pokusí zabít. Bála jsem se, ale hned se objevil můj strážný anděl a ptal se, jestli mě něco trápí. Pověděla jsem mu o hadovi. Řekl mi, že se o něho postará. Váhala jsem, jestli se mám zapojit do boje a rozhodla se, že se připojím ke svému andělovi a společně to zvládneme. Anděl vzal smeták a otevřel dveře, které vedly ven, pak šel k hadovi a vyháněl ho ven. Potom zabouchl dveře a dívali jsme se z okna, jak bude reagovat. Had panikařil. Viděli jsme, že zamířil zpátky ke dveřím, ale dveře byly bezpečně zavřené. Utekl dolů po schodišti na ulici. Ve chvíli, kdy se odplazil, se proměnil v ohromnou škaredou ropuchu a pak znovu ve zlého ducha. Rozpoutal se poplach a lidé tam venku ho chytili a svázali.
1 Když jsem dospívala, vídávala jsem očima své duše, jak mě obklopuje mnoho duší. Když jsem ty duše uviděla, říkala jsem si, "Ach, zase jsou tady mrtví." Naplnili pokoj, ve kterém jsem byla. Zdálo se, že sedí blízko jeden druhého na podlaze. Cítila jsem, že mají z mé přítomnosti radost. Všechny vypadaly stejně. Objevovaly se hubené, bez vlasů a celkově vypadaly šedě. Celé jejich já, bylo šedé jako popel. Nevydávaly žádný zvuk, ale vlastně se zdálo, že mě vůbec nechtěly obtěžovat. Toto byla velmi běžná scéna, kterou jsem zažívala několik let. Později mi to všechno Ježíš vysvětlil. Řekl mi, že tyto duše čekaly na mé modlitby, až se obrátím
2 Stala jsem se "nahou" jakmile se můj strážný anděl a celé Nebe ke mně obrátilo zády
3 Opuštěná Nebem
4 Pak promluvil Syn
5 Svatá Trojice
6 Mluvila Svatá Trojice.
|
