Příchod mého anděla

Vassula Rydén

Jednou z prvních věcí, kterou můj anděl napsal na papír byla kresba srdíčka. Uprostřed srdíčka nakreslil růži, která  jakoby z něho vyrůstala. Pak se mi jemně, i když stále k mému velkému úžasu, představil jako můj strážný anděl Daniel. Opustil mě zmatenou, ale současně s velkou radostí. Byla jsem tak šťastná, že jsem po domě téměř létala, moje chodidla se sotva dotýkala země a já jsem si hlasitě opakovala: "Jsem ta nejšťastnější osoba na zemi a možná jediná, která mohla takovým způsobem komunikovat se svým andělem!"

Následující den ke mně anděl znovu přišel. V komunikaci s ním jsem strávila dlouhé radostné hodiny. Pak další den znovu, ale tentokrát s sebou, k mému velkému údivu, přivedl i nesčetné množství jiných andělů různých kůrů. Cítila jsem, že brány nebe se náhle doširoka otevřely, protože jsem snadno mohla cítit veliký pohyb andělů shůry. Všichni se ukazovali nadšení a šťastní, tak, jako když se očekává, že se stane něco úžasného. Ze způsobu, jak se radovali jsem poznala, že v nebi je oslava. Pak všichni andělé jednohlasně zpívali tato slova: "Brzy se stane šťastná událost!" Věděla jsem, že ať to bude jakákoliv událost, bude se týkat přímo mě, ale přestože jsem se velice namáhala, nemohla jsem uhodnout, co to bude. Tento sbor zpíval po celý den jen s několikaminutovými přestávkami. Pokaždé, když se nebe otevřelo, andělé opakovali stejnou píseň. 

První slova, která mi můj anděl řekl o Bohu byla: "Bůh je blízko tebe a miluje tě." 

V té chvíli jsem musela Pána velice ranit, protože Jeho slova na mě neudělala žádný dojem. Pamatuji si, že když mi můj anděl řekl tato slova, pomyslela jsem si, že je to pro anděly zcela běžné, že říkají takové věci, protože žijí v Boží blízkosti. Neodpověděla jsem a můj anděl už nic nedodal.

O několik dní později můj anděl náhle změnil přístup ke mně a všimla jsem si, že byl velmi smutný. Velice vážným hlasem mě požádal, abych četla Slovo. Předstírala jsem, že nevím, co tím míní a zeptala jsem se na to. Anděl ještě více zesmutněl a řekl, že velmi dobře vím, co měl na mysli, nicméně řekl, že je to Písmo Svaté. Hned jsem měla odpověď na jazyku, řekla jsem, že žádnou Bibli doma nemám. Přela jsem se dál a prohlásila, že chce nemožné, protože v muslimské zemi, ve které jsem tehdy žila (Bangladéš), žádné Bible v knihkupectví neprodávali. Řekl, abych ihned šla do americké školy, kterou navštěvoval můj syn a vypůjčila si Bibli v místní knihovně. Diskutovala jsem o tom, zda jít nebo raději zůstat doma a odmítnout. Další věc, která mě zahanbovala, bylo pomyšlení, jak na toto všechno bude reagovat můj manžel a moji přátelé. Prostě jsem si nebyla schopná představit, jak před nimi stojím s Biblí. Pak jsem začal přemýšlet o místě v bytě, kam ji schovám, až ji přinesu domů. Ale když jsem viděla smutek na tváři svého anděla, rozhodla jsem se ho poslechnout. Vypravila jsem se tedy do školy a našla několik výtisků Bible v polici knihovny. Jednu jsem si vybrala a přinesla ji domů. Otevřela jsem ji, abych četla, jak mě o to požádal můj anděl. Moje oči hleděly na žalmy: četla jsem, ale nerozuměla ani jedinému slovu. Tímto znamením mi Bůh ukazoval, jak slepá jsem byla.

 Očišťování

Můj anděl se ke mně vrátil stále velmi smutný a vytýkal mi moje konkrétní skutky, které jsem v životě udělala a které velmi zarmoutily Boha. Pak mi také vytýkal, jak jsem Bohu hodila do Tváře Jeho dary, dary, které mi Bůh dal, ale já jsem si jich naprosto nevážila.

Takto mi začal připomínat a ukazovat hříchy, z kterých jsem se nikdy nezpovídala. Ukazoval mi je jako na obrazovce. Připomněl mi konkrétní situaci a také mi ukázal, jak velmi to urazilo Boha. Ty nejtvrdší výtky se však týkaly odmítnutí Božích darů. Anděl řekl, že je ohromnou urážkou Boha odmítnout a odhodit Jeho dary. Dal mi podívat se na mé hříchy Božíma očima, způsobem, kterým se dívá Bůh a nikoliv my. Moje hříchy byly tak obludné, že jsem sebou pohrdala a hořce plakala. Jak jsem později pochopila, tento můj stav byl milostí Boží, abych konala upřímné pokání. Moje hříchy mi byly předvedeny tak průzračně jasně a vyjevovaly nitro mojí duše tak otevřeně, že to bylo jako bych se obrátila naruby. Náhle jsem si uvědomila, jak se museli cítit Adam s Evou po jejich hříchu, když k nim přistoupil Bůh a ve Svém Světle jim byl tváří v tvář. Moje duše byla obnažena a vystavena, cítila jsem se jako nahá, odporná a ošklivá. Jediné, co jsem mohla svému andělovi mezi vzlyky říct, bylo že si nezasloužím běžnou smrt, ale bytost jako já, tak zcela zkažená, by měla být po smrti rozsekána na kousky a pohozena hyenám.

Toto očišťování muselo trvat téměř celý týden. Cítila jsem to jako oheň, očistný oheň, který očišťoval nitro mojí duše a byla to velice bolestivá zkušenost.