Evidentně židovský
Sestra Serafima (poustevnická řádová sestra, která žije v Holywell, Wales, UH), pohlíží na 'Opravdový Život v Bohu' na základě vlastních dlouholetých rabínských studií.
Když člověk čte Opravdový Život v Bohu, občas se přistihne, že si přeje, aby byl vydán ve stejném formátu jako Jeruzalémská bible (nikoli Nová Jeruzalémská bible), tzn. s poznámkami Vassuly dole pod textem, s číslováním jednotlivých vět poselství na levém okraji a na pravém okraji kompletní biblické odkazy na Písmo svaté a také s odkazy k porovnání. Na konci každé knihy by člověk rád našel úplný rejstřík biblických odkazů ve správném pořadí.
Toto uspořádání by bylo nejen užitečné, ale také by posloužilo jako důležitý prvek pro posouzení spisu. Umožnilo by těm, kteří o textu rozjímají, uvidět nádhernou lásku Boha, která se na nás vylévá skrze Starý zákon, jež je tak často mylně obviňován, že znázorňuje Boha autoritativního a mstivého.
V Opravdovém Životě v Bohu je Písmo stále citováno i když bez přesného označení. Citáty z Písma také do skladby textu dokonale zapadají. Tyto dva aspekty podávají živé svědectví o nadpřirozeném původu textu. Nikdo si nemusí postesknout, že se jedná pouze o soukromou nebo osobní meditaci, protože meditovat lze jen o tom, co známe.
Pro většinu lidí je nemožné naučit se zpaměti tak značné množství biblických citací v tom rozsahu, v jakém jsou v textu bezděky stále citovány z celého Písma a nikoliv jen z několika jednotlivých žalmů či oblíbených pasáží Evangelia. Mimo to jsou mnohé citace nebo termíny v podstatě židovské a v některých moderních verzích Bible nejsou přeloženy přesně, zvláště pokud bylo možné je nahradit nežidovským termínem. Opravdový Život v Bohu používá správné hebrejské výrazy. V následujícím malém rozboru se zaměříme na židovsko-hebrejskou dimenzi některých vyjádření.
1. Gramatické hledisko:
Ve starých Biblích, např. "the King James´s", začíná každý verš "A". Takže v Genezi nalezneme "A Bůh řekl." Podíváme-li se na moderní verze jako např. "Amplified" nebo "New American Standard" znovu nalezneme toto "A" (nenachází se v některých jiných překladech).
V biblické hebrejštině je velmi málo gramatiky. Rabíni učí, že tato absence gramatiky a časté užití "A" dává najevo, že Boží dílo od počátku stvoření a celé dějiny spásy jsou jeden pokračující a stále se odvíjející Čin Boha a proto je vyjádřen jednou, stále pokračující větou.
Opravdový Život v Bohu v originále nemá tečky. Přesná reprodukce textu je tedy ve své podstatě dokladem božského autorství pro Židy, znalce Písma a kohokoliv, kdo hodlá přezkoumat jeho pravost. Falešný prorok bez znalostí Písma by psal přirozeně včetně teček.
2. Velká písmena pro osobní zájmena
V celé židovské bibli a literatuře se používají velká písmena pokud je řeč o Bohu. Židovská úcta ke jménu Boha zahanbuje značné množství křesťanů, kteří upustili od projevů vážnosti i v gramatice. Opravdový Život v Bohu jako židovský text vždy píše osobní zájmena s velkými písmeny pokud se jedná o Jednu z Božských osob či o Skutek Boha, ve kterém se Bůh projevuje.
3. Maso a kost
Výraz "maso a kost" v Bibli vyjadřuje výslovně příbuzenství. Dnes bychom příbuzenství vyjádřili spíše slovy "jsi z mého těla a mé krve". V Písmu svatém by toto bylo nechutné. Ve skutečnosti se jedná o slovo etsem (výslovnost ch´tsem) a znamená kost a ne krev. Veškerá krev náleží Bohu, s tím se snad nikdo neodváží polemizovat. V nařízeních Pentateuchu, která se týkají konzumace masa, je stanoveno, že veškerá krev musí být vykrvácena a vrácena Bohu, kterému jedině náleží.
V Genesis 2,23 nacházíme Adama, jak říká Evě: "Toto je konečně kost z mých kostí a maso z mého masa." Přesto v Jeruzalémské bibli v Knize soudců 9,2 a dále, nacházíme tuto frázi přeloženou jako "tělo a krev". Takto užitím hovorových výrazů se snažíme přiblížit text naší kultuře. Takto se však mnohdy mění Slovo Boží a stává se zbraní, která může být použita jinými denominacemi či Židy a stává se znamením domnělého katolického nedostatku Pravdy. Pro nápravu tohoto nedostatku stanovuje římský dokument "Liturgiam Authenticam" (Řím, březen 2001), že veškeré překlady užívané k posvátné liturgii musí odpovídat latinské verzi. Čistota Pravdy je nezbytná pro křesťanskou jednotu a má významnější důsledky než použité soudobé výrazy, které nejen časem vycházejí z módy, ale také nás oddělují od těch, jejichž překlady jsou pravdivějšími interpretacemi Božího slova. Tam, kde se toto neděje, měl by být věřící obeznámen s nepřesným překladem "tělo a krev".
Opravdový Život v Bohu nepoužívá nesprávný překlad "tělo a krev", ale používá správný biblický výraz "kost z Mých Kostí, maso z Mého Masa". Toto je další příklad frazeologie, kterou by falešný prorok neznal. Tato slova jsou použita 26.ledna 1997, 11.listopadu 1998, 21.června 1999, 30.června1999, 6.října 1999, 28.dubna 2000, 16.října 2000. Pravděpodobně je zde ještě více příkladů, ale autorka tohoto textu nenabízí jejich rejstřík, jen uvádí případy, které si poznamenala.
4. "Slyš Mé kroky
"Slyš Mé kroky" je výlučně židovský výrok pro příchod Mesiáše a mesiánské éry. Talmud (1) nazývá tuto epochu ikvesa d´meshicha ('šlépěje Mesiáše'). Toto je odvozeno z Žalmu 89,52: "…ti, kteří nemají v úctě kroky tvého Pomazaného." Ježíš často v Opravdovém Životě v Bohu používá tuto frázi a neměla by být zaměňována s podobným výrokem "následování Mých šlépějí".
"Slyš Mé kroky" (či "šlépěje") souvisí s 15-ti znaky, které Talmud považuje za předcházející příchodu Mesiáše a mesiánské éry. Jejich rozpoznání by křesťané pojmenovali jako "Znamení časů" (řada je jich známa jako znamení Druhého příchodu). Bez znalosti židovské terminologie by falešný prorok nepoužil tento konkrétní židovský výrok, ale použil by přednostně křesťanské "Znamení časů".
5. "Porodní bolesti
25.srpna 1988 poselství zmiňuje: "...porodní bolesti už začaly, ale Mé tvorstvo je jak šílené, směje se tomu. Nechce nic vědět o tom, že jsou to mé první náznaky." Tento výraz "porodní bolesti" je také zvláštní v židovském očekávání Mesiáše. "Porodní bolesti Mesiáše" jsou použity stejným způsobem jako "Kroky Mesiáše". Zřetelně se jedná o 15 znamení, která mají předcházet Jeho Příchodu a je o nich zmínka v Talmudu (srovnej Sanhedrin, poslední dva řádky odstavce 96b a zakončení 99a). Sám Ježíš používá výrok pro události Konce časů u Matouše 24,8 a Marka 13,8.
Jedno z rabínských učení v této Talmudické diskusi nad "porodními bolestmi Mesiáše" říká, že Mesiáš přijde buď když svět bude zcela nevinný nebo zcela hříšný. Kristův První Příchod splňuje ten dříve uvedený, protože zde byla Jedna bytost, Maria, která byla zcela bezhříšná a úplně nevinná, aby Ho mohla přijmout. Maria v oné chvíli reprezentovala celý židovský národ, ačkoliv ten byl sám ve své podstatě hříšný. Kristův příchod v Jeho Duchu do duší těch, kteří byli očištěni Druhými Letnicemi, přichází v době, kdy vidíme široce rozšířený hřích: např. jen potraty se provozují v každé zemi na východě i na západě a tak je naplněna tato podmínka. Přesto se v judaismu "porodními bolestmi" myslí všech 15 znamení neboť zahrnují také všeobecný odpad (racionalizmus), který se dnes zabydlel v judaismu stejně jako v církvi. Ježíš odkazuje na tyto "porodní bolesti" v evangeliích i v Opravdovém Životě v Bohu, který poukazuje na Jeho příchod, který by měl být pro židovského čtenáře jasně patrný. "…vy již prožíváte první známky Mého Návratu a první porodní bolesti už propukly…"(Opravdový Život v Bohu 25.srpna 1988. The full stop which divides this extract in JMJ volume one is not in the original).
Bereme-li v úvahu Ježíšovo sdílení božství s věřícími, Kristus hovořil k pravoslavnému Svatému Symeonovi takto: "Má potupná smrt je oděvem nesmrtelnosti a skutečným zbožštěním pro všechny věřící. Proto ti, kteří jsou mi podobní v utrpení, mají podíl na božství a zdědí mé království."
V knize "Světlo Kristovo" arcibiskup Basil Krivocheine píše o sv. Symeonovi: "Boha je možné spatřit ve světle. On sám je světlo, které nelze popsat. Jeho sláva a Jeho milost jsou božským světlem a takto se ukazuje Symeonovi. V Den Soudu bude Kristus zářit v nádheře Svého Božství. Dokonce i nyní ozařuje Symeona jako vzdálenou hvězdu."
A v jiné části knihy říká, že při příchodu Krista se On pro nás stane vším a bude nazván mnoha jmény podle Jeho děl. Jestliže jsme nemocní a On nás uzdraví, stává se Zdravím, Světlem, protože nás osvěcuje, Životem, protože nás oživuje, Rouchem, protože nás zcela obklopuje Svou září. Zahaluje nás a činí nás vřelými slávou Svého božství…"
6. "Sklony ke Zlu"
Poselství z 15.dubna 1996 obsahuje toto zvolání: "Ó, zlá náklonosti, zemi tak znečištěná!". Náchylnost ke zlu (yester ha-ra) je židovský výraz pro to, co křesťané nazývají následky prvotního hříchu - takže je snadnější konat zlo než dobro.
Judaismus posouvá tuto koncepci ještě o kousek dál. Veškeré zlo v židovských spisech souvisí s "yester ha-ra" , Zlou Náklonností. Satan je také totožný s yester ha-ra. V knize Job Satan vystupuje jako ten, který pokouší člověka, aby tak nakonec bylo posíleno jeho morální vědomí. Toto pokoušení se děje v Bohem přesně stanovených mezích. (Job 1,12; 2,6).
Yester ha-ra je mataforicky označen jako "kvasnice" ve smyslu kvašení vášní (berakhoth 17a), které má člověku zabránit plnit Boží vůli. Ale je zde ještě jeden hlubší význam.
V den, který předchází svátku Pesach (Přejítí), děti chodí kolem domu se svíčkou, aby našli ukryté kousky kvasnic a odstranili je před příchodem Dne Svobody (Přejití- osvobození z egyptského otroctví). Hlubší význam je ten, že před příchodem svátku svobody Žid odstraní yester ha-ra, Náklonnost ke zlu, ze svého srdce světlem svědomí, které je "Lampou Pána" (Přísl.20,27).
Všechna tato pojetí vyvstanou v židovské mysli při frázi "Zlá Náklonnost" v Opravdovém Životě v Bohu. Navíc odstranění Zlých Náklonností před příchodem Dne Svobody je mini-reflexí poselství Opravdový Život v Bohu, které nás připravuje na Den Páně odstraněním všeho hříchu z našich srdcí. Není to dostačující důkaz? Myslím si, že ano.
Rabíni učí, že v Mesiánské éře bude yester ha-ra, Zlá Náklonnost, která je běžnou zkušeností každé lidské bytosti, zcela odstraněna. V Opravdovém Životě v Bohu Pán říká: "když Můj Den přijde, odstraním všechno zlo a zůstane zamčeno" (TLIG 10.11.88). Obdobně, když Kristus ve Svém Božství kraluje v čistých srdcích, účinek je stejný jako při mystickém sňatku. Sv. Jan od Kříže učí, že v takovém stavu, "troud hříchu"(2), název, který křesťané dávají kořenu yester ha-ra, je držen pod kontrolou. Nic nečistého nemůže vstoupit do Nového Jeruzaléma, který sestoupí na zem (Zjevení 21,27; Kniha Moudrosti 7,25) a stav svatosti je udělen jako dar kajícníkovi. Stav Mystického Sňatku udržuje "troud hříchu" v nečinnosti, pokud dáme souhlas.
Žádný falešný prorok by nedokázal použít výraz, který má pro židovského čtenáře tak hluboký pojem zla. Satan se rád skrývá a podstatná část židovského pojmu je to, že ho odhaluje v jeho skryté činnosti v lidských srdcích.
7. Třetí nebe
V závěru poselství z 12.2.2000 nacházíme odkaz na Třetí nebe. Třetí nebe zmiňuje také sv. Pavel. Jde o židovský výraz, který se zakládá na předpokládané existenci sedmi stupňů nebe. V Třetím nebi se nachází Nebeský Jeruzalém (je to ten, který viděl sv.Jan? Zjevení 21,12) a Nebeský Chrám, ve kterém stojí archanděl Michael. Říkalo se, že svatý Michael opakuje, přednáší a nabízí Bohu každou modlitbu a náboženský obřad, které byly obětovány v Chrámě v Jeruzalémě. Tento židovský pohled má svoji ozvěnu v katolictví. Stačí pohlédnout do slov Zjevení a slov mše svaté. Ve Zjevení 8,3-5 vidíme anděla, stojícího u oltáře, jak obětuje kadidlo "s modlitbami všech svatých …z andělovy ruky stoupá kouř kadidla do Přítomnosti Boha spolu s modlitbami svatých".
Také při mši svaté kněz po proměňování říká: "V pokoře tě prosíme, všemohoucí Bože: Přikaž svému svatému andělu, ať ji přenese na tvůj nebeský oltář, před tvář tvé božské velebnosti. A nás všechny, kdo máme účast na tomto oltáři a přijmeme toto svaté tělo a krev tvého Syna, naplň veškerým nebeským požehnáním a milostí, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
8. "Já Jsem"
V textech Opravdového Života v Bohu nacházíme místa, kde Ježíš používá slova "Já Jsem". Na první pohled se zdá, že tak Ježíš odpovídá Vassule na otázky typu "Ježíši?" nebo "Pane?". Přesto, jde o jméno, kterým Bůh vyslal Mojžíše k Izraelitům. Bůh řekl Mojžíši své plné jméno "Jsem, který Jsem". Přikazuje mu však říct Egypťanům jen jeho první část, až se na ně budou dotazovat, "Já Jsem, mě k vám poslal" (Exodus 3,14). Příležitostně Bůh používá Své plné Jméno, např. v poselství z 27.listopadu 1990: "…Tvůj Otec v Nebesích ví, že nepatříš tomuto světu a přece tě do světa posílá, abys světu ukázala srdce svého Boha a že Já, který Jsem, jsem tě poslal…"
Kterýkoliv žid rozpozná význam výrazu "Já Jsem", jímž začíná tolik poselství. Tento titul Boha je tak zvláštní a je chován v takové úctě, že žádný Žid by se ho neopovážil vyslovit. Ježíš ho používá jako přirozený nárok Svého Božství, a jako takový je židovskému čtenáři zřejmý. Křesťanský čtenář jej pravděpodobně zcela přehlédne a bude ho chápat jako výraz oprávněné úcty. Kdyby tomu bylo skutečně tak, bylo by užito malé "j" namísto velkého Jsem, které označuje jméno, v tomto případě Jméno: HASHEM. Pro křesťana je nazývat Boha "Otče" tak blízké, že téměř neví, že Mojžíšovi sdělil Jméno Já Jsem.
Já Jsem, které je používáno jako Jméno, které určuje totožnost Boží, by nejspíš přesahovalo poznání falešného proroka. Toto, podobně jako mnoho dalších evidentně židovských výrazů, také svědčí o Božském autorství Opravdového života v Bohu.
9. Kainové a Ezauové, Ábelové a Jákobové (srovnej TLIG 7.2.91)
(See TLIG February 7, 1991)
Judaismus vnímá "generační linii zla", která se odvíjí skrze Ezaua, utiskovatele Jákoba i skrze sám Exodus, kde cílem bitvy u Refidim je vyhubit Jákobovu rasu. Linie zla pokračuje skrze Agaga. Toto zlo by se v židovském národě přenášelo dál a dál a tak Bůh použil krále Saula, aby ji ukončil, ale Saul neuposlechl. Proto ďábelské pokusy zničit židovský lid pokračovaly. Satan se pokusil rozdrtit Židy zabráněním narození Mesiáše, který by je vykoupil. A znovu, v čase královny Ester, nalézáme ve stejné generační linii zla agagovce Hamana, který se pokouší zničit židovský národ. Pro židovskou mentalitu jsou tedy plně srozumitelné Ježíšovy odkazy na Kainy a Ezauy v církvi.
Ezau znamená červený. Ezau se narodil pokrytý rezavými chlupy a prodal své právo prvorozence za misku uvařené červené čočky. Země Edom, kde se usadil, znamená "Červená zem". Jeho bojovní potomci nosili červenou barvu na oděvu a měli červené štíty. Byli to lidé, kteří osídlili Itálii (biblicky popsanou jako Země rákosu). Římský červený plášť, který dali na Ježíše jako výsměch, má svůj hluboký symbolický význam ve zlu, kterým se Ezauova rodová linie pokouší odstranit Mesiáše. Rudá vlajka ateistického komunismu pokračuje v "duchovní linii Ezaua". Je to tentýž ateizmus, který způsobil všeobecný odpad a je dítětem racionalizmu a naturalizmu. Poselství Opravdového Života v Bohu takto představují Ezaua v církvi.
1. Zákony, které vyplynuly z Písma Svatého, byly známy jako Ústní tradice. Z obavy, aby neupadly v zapomnění při rozptýlení židů, byly sepsány a jsou známy jako Mišna. Pozděší zákony, které vyplynuly z Mišny, shromáždil Rabbi Princ Judeje a tvoří Talmud, který stejně jako Mišna není pokládán za kanonický.
2. "Troud hříchu". Před pádem měli Adam a Eva dar "prvotní spravedlnosti", který označuje absolutní jednotu s Bohem a dokonalé a zcela snadné podrobení se Boží Vůli. Pád způsobil vzdálení se Boží Přítomnosti. Člověk se bez Boží milosti už nebyl schopen podrobovat Boží Vůli. Tato podstatná zděděná slabost lidské vůle a její následná neschopnost žít bez hříchu, se v odborné terminologii nazývá "troud hříchu" (srovnej Summa Tomáše Akvinského 3:15:3)
| 
