Vassulina mezináboženská promluva

Mezináboženská promluva v Budha Kristi Prachar Sangha v Dharmarjice (buddhistický klášter), 23. února 2003

(více detailů o ceně za mír, kterou Vassula obdržela: Vassula's Peace Award)

Opravdu je to radost promluvit k vám a moci být přítomná na vašem dnešním mezináboženském ročním setkání a chci vyjádřit své upřímné díky ctihodnému Suddhanandovi Mahatherovi a celé ctěné delegaci, že mě pozvala, abych byla mezi vámi. Jménem těch, kdo se zasazují o mír, jednotu a smíření, jménem následovníků asociace Opravdového Života v Bohu a mým jménem, vás chceme vřele pozdravit a srdečně vám všem přejeme pokoj. Velmi se mě dnes dotýká, že jsem v Bangladéši, protože považuji tuto zemi jako zemi, kde jsem od Boha přijala milost tím, že do mě vložil Své Světlo nejen pro můj užitek, ale také pro užitek druhých a dal mému duchu nový život. Mezi vámi se cítím doma a cítím se vítána a milována vámi všemi. Nehledě na naše různá prostředí, rozdílná vyznání, rozdílné pohledy, rozdílné mentality, stále se cítím být vám blízko. Naše dnešní shromáždění by nemělo zůstat jen mezi námi, ale měli bychom přinést bohatství, které z takového setkání můžeme získat našemu národu; učení založené na smíření, toleranci, míru a respektování jedni druhých.

Mezináboženský dialog je cenný poklad

Mezináboženský dialog je cenný poklad sám o sobě, protože spojuje různé náboženské vůdce, aby objevili, že máme mnoho společných duchovních základů, na kterých bychom mohli postavit společný dialog o nich. Ve všech náboženstvích existuje svatý zákon, který máme následovat. Tento zákon nás má vést po správné stezce svatosti, ať je to křesťanský zákon, muslimský, hinduistický, židovský nebo jakýkoliv jiný. Ale nemáme ten zákon jen poslouchat nebo číst, ale dodržovat to, co je důležité a co učiní lid svatým v Božích očích.

Modlíme se všichni svým vlastním způsobem, postíme se všichni v určitém období, abychom očistili naši mysl a duši, zároveň činíme nápravu za své hříchy, očišťujeme se způsobem, jakému jsme byli naučeni, všichni meditujeme, abychom dosáhli vyšších stupňů duchovna podle našich duchovních učení, věříme ve spravedlnost, právo a ve ctnosti. V našem křesťanském náboženství respektujeme svobodu lidí a Církev odmítá používání neetických prostředků k dosažení obrácení. Z toho plyne, že naše shromáždění by měla být opravdová s cílem hájit porozumění a respektování náboženských tradic jeden druhého a zdržet se špinit je. Takto získáme smíření a mír.

Někdy jsme byli neetičtí a nerespektovali jsme druhého v našem chování, bez ohledu na naši víru a tradici. Ochabli jsme v rozhovorech o smíření, polevili jsme i v uznání našich selhání buď ze strachu, nebo z pýchy. Zřejmě jsme přestali mluvit o diktátorském vedení, které je příčinou extrémního násilí a utrpení na světě, o chudobě a nespravedlnosti. Abychom vyřešili konflikty uvnitř a mezi našimi společenstvími, musíme vyučit náš národ a vštípit do něj božskou spiritualitu založenou na lásce a míru. Z těchto důvodů jsou naše společenství rozdělená a rozdělení nepochází od Boha.

Otázka míru

Vy jste si všichni vědomi, tak, jak jste tu shromážděni, že mírová otázka je velmi živá v našem světě a víc než jindy akutní. Jsme zde a hledáme řešení míru ve světě, ale tak, abychom chránili a podporovali morální hodnoty, sociální spravedlnost, svobodu a mír, budeme muset nejen upřímně pokračovat v těchto rozhovorech, ale také vzít na sebe povinnost učit a vychovat také náš národ k tomu, co jsme spolu sdíleli. Jinými slovy, lidé musí být poučeni. V našem Písmu je napsáno, že "celá várka chleba je svatá, jestliže první zadělané těsto je zaděláno svatě." To znamená, že stačí, aby jedna osoba byla svatá k tomu, aby přivedla celý národ ke svatosti. 

Každý si musel všimnout, že svět je násilnější a krutější, a že je na světě více přírodních katastrof. Jestliže je svět stíhán katastrofami, je to kvůli jeho zlu. Svět na sebe uvalil všechno to zlé, protože v něm není místo pro Boha., není v něm místo pro modlitbu a kontemplaci, která by jej mohla vyvést z Temnoty do Světla. Svět je tak zaneprázdněn technologií, materialismem a vším, co je neduchovní, že zapomíná na své skutečné hodnoty. V naší křesťanské víře věříme, že abychom mohli konat dobro, musíme naplnit naši duši Duchem Božím, který dává Světlo, ale jestliže neponeseme toto světlo jako lampu uvnitř nás, potom budeme naplněni temnotou a dál půjdeme cestou stínu smrti.

Pouhá technologie a materialismus nikdy, nikdy neuspokojí touhu člověka po pravdě a společenství (přijímání). V duši vždy bude temnota a lidé budou vždy hledat, jak tuto nicotu naplnit tak, že budou mířit na špatné věci. A tady máme povinnost naplnit tuto nicotu dobrými věcmi, duchovními hodnotami, začít modlitbou a dobrými skutky.

Moc modlitby

Proto je modlitba důležitá, protože skrze modlitbu je nám dáno potřebné světlo, abychom šli po cestě ctností, abychom byli uschopněni nejen k přetvoření a obnovení nás, ale abychom také byli učiněni apoštoly, kteří vyjdou a obnoví svět a provoní národ za národem a povedou je všechny k životu v míru.

Ať vás nikdo neoklame, že modlitba není mocná zbraň. Modlitba a rozjímání je obrovská moc sama o sobě, zvláště, je-li modlitba řečena zkroušeným srdcem a upřímně. Skrze modlitbu můžeme přetvořit srdce, která jsou suchá jako poušť, v zahradu a učinit z těchto srdcí tryskající fontány. Můžeme přetvořit naše srdce, že se stanou rájem a tak průhledným a tak čistým, že se budou podobat koruně nádhery. Čím čistší srdce je, tím mocnější je modlitba, tak ať jsou vaše modlitby jako vonící kadidlo, které provoní vesmír, ať dosáhnou nebe. Učiňme Eden na zemi. Pak, když vaše srdce budou tak čistá, kdokoliv váš Bůh je, bude naslouchat vašim prosbám. Tak se naučme být ve stavu neustálé modlitby.

Důležitost zachování míru

Počátek jakéhokoliv konfliktu se obvykle nachází v našem srdci a někdy je v něm dobře zakořeněn. Naše srdce je jako zrcadlo naší duše. Odráží, co máme uvnitř. Když máme v srdci válku, válka vyjde na povrch a stane se fyzickou. Ježíš nám řekl následující: "Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé." (Mt 12:34-35) 

Když někdo nežije v míru se svým Bohem a se sebou samým, jak může žít v míru se svým bližním? Všichni jsme z těchto válek unavení, z prolévání krve denně, z nenávisti, protože je to proti přírodě a proti kosmickému zákonu Lásky, je to proti Přikázáním, které jsme dostali.

Všechna náboženství musí sehrát důležitou roli v zachování míru a smíření. Protože ovocem míru bude smíření a ovoce smíření přináší lásku a přijetí jednoho druhým. Láska je považována za matku ctností, hlavní ctnost, ze které se rodí další ctnosti. Je řečeno, že v Den Soudu budeme všichni souzeni podle míry lásky, kterou jsme měli na zemi. To je: milovat jeden druhého. Mít jen samotnou víru, to nestačí.

Dobré skutky

Proto dobré skutky jsou potřebné k prokázání naší víry. Když někdo, kdo nikdy neudělal ani jediný dobrý skutek prohlašuje, že má víru a následuje věrně své náboženství, modlí se ve správné hodiny, zachrání ho víra? Jestliže potřební nemají oblečení nebo dost jídla k životu a někdo jim řekne: "přeji ti teplo a plno jídla", aniž byste mu dali to základní, co k životu potřebuje, jaké je v tom dobro? Víra je takováto: jestliže s ní dobročinnost nejde ruku v ruce, je docela mrtvá. Dokaž svou víru dobrými skutky, tyto dobré skutky se také mohou nazývat "skutky lásky".

Ježíš řekl tato slova: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Mt 5:13-16)

Nikdy se nenechte odradit, když mír nepřijde ihned, copak jste někdy slyšeli, že by se země zrodila za jeden den? Jako země dává růst čerstvým plodům, jako zahrada dává vyklíčit semínkům, tak náš Stvořitel dá vyrůst obojímu, nedělitelnosti a míru před zraky národů, když budou naše modlitby vyslyšeny.

Jako křesťan věřím, že nás všechny náš Stvořitel stvořil ze Své úžasné Lásky, abychom Mu tuto lásku opětovali a žili svatě, jako On je Svatý. V Božích očích jsme všichni stejní. Sv. Pavel říká, už není Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena. Všichni jsou jedno v Božích Očích. Ti, kteří jsou v jiných náboženstvích, nejsou menší stvoření utvořená k obrazu Božímu a oni také jsou předurčeni, aby žili v Božím domě. Komu bylo málo svěřeno, od toho se bude málo požadovat. Komu bylo hodně svěřeno, od toho se bude žádat mnoho.

A jak nám řekl jeden z našich řeckých biskupů na naší mezináboženské pouti v Egyptě, kterou jsme měli, ocituji vám jeho slova: "Tak, jako jsme se dnes shromáždili v kostele pod jednou střechou a nedělali jsme rozdíly mezi křesťany a nekřesťany, tak ode dneška budeme hlásat celému světu, že lidé mohou žít ve smíření tak dlouho, dokud se budou učit milovat napřed svého Boha, ať je kdokoliv, ať je jakékoliv Jeho Jméno, a pak jsem si jistý, že láska k jejich bližnímu vytryskne také.

Předejte vedoucím vašich církví, vedoucím vašich náboženství, vašim národům, společenstvím, městům, vesnicím, velkoměstům, zemím naše srdečné pozdravy, požehnání a lásku. Že se modlíme za mír, a příští rok doufám, že vás budu mít blízko u sebe, ať jsou úsměvy široké! Kéž byste zvěstovali poselství, že už není žádná válka, žádní lidé nejsou zabíjeni, není už žádná bratrská krev nespravedlivě prolévána na zemi!"

Skončím svoji promluvu tím, že vám řeknu malý příklad o stromu: všechny větve stromu jsou svaté, když kořen je svatý. Bez pochyby některé větve byly vyťaty a jako výhonky divoké olivy jste byli naroubováni na zbytek, abyste s nimi sdíleli bohatou šťávu vyvěrající ze samotného olivového stromu. Jestli si však myslíte, že jste nadřazení nad ostatní větve, pamatujte, že vy nepodpíráte kořen; kořen podpírá vás.

Ještě jednou děkuji ctihodnému Suddhananda Mahatherovi za jeho laskavost a práci, kterou dělá pro pokročení v těchto mezináboženských dialozích za mír ve světě. Upřímně doufám, že přijde den, kdy skrze naši námahu dosáhneme míru, o nějž všichni usilujeme, a že budeme moci upřímně oslovit jeden druhého: "můj bratře, má sestro."

Vassula Rydén