1. - 6. června
1.6. 1986
Pokoj tobě. Buď dobrá. Přestaň číst ty knihy.1 Bible zvěstuje Pravdu. Dan
2. 6. 1986
Pokoj, pokoj tobě. Pamatuj na Boha. Od počátku koná divy. Všechna sláva pochází od Boha. Bůh tě k Sobě připoutá. Jdi s milostí našeho Pána Ježíše Krista. Každý má svůj konec. Z konce povstává začátek. Jdi v pokoji. Dan
(Připomněla jsem si sen, který jsem měla před několika měsíci.)
Ve snu (ve vizi) jsi mě chránil před hadem.
Jak bych tě mohl opustit, když ten had na tebe syčel! Jdi v milosti Pána Ježíše Krista. Dan
(Toto jsem viděla:
Seděla jsem na pohovce ve svém domě. Naproti mně na druhé pohovce seděla celá moje rodina. - Náhle jsem uslyšela tichý zvuk z levého poněkud potemnělého rohu pokoje. Viděla jsem, jak se z tohoto tmavého kouta po zemi plazí had. Toho hada jsem doma chovala. Vylezl z toho kouta, aby si našel potravu, protože jsem ho přestala krmit. Had našel misku se třemi hrozny, které hladově polkl, ale nestačilo mu to a tak se plazil kolem pohovkÿ do kuchyně, aby tam našel další potravu.
Okamžitě jsem zvedla nohy z podlahy, protože jsem se stala jeho nepřítelem. Všemi smysly jsem cítila, že mě uštkne. Velice jsem se bála. Vstala jsem, abych ho chytila, aby neuštkl někoho z mojí rodiny. Ve chvilce, kdy si had uvědomil, co chci udělat, se připravil na mě zaútočit. Bála jsem se tolik, že jsem vyskočila na skříň a jak jsem na ní visela, zvedla jsem nohy a přitáhla je k tělu. Zatímco se had vztyčil po zádi skříně, uslyšela jsem hlas. Zvuk hlasu hada vylekal a on se ode mě vzdálil.
Seskočila jsem a běžela se podívat, kdo to byl. Uviděla jsem vysokého muže a pochopila jsem, že to byl můj strážný anděl. Řekl mi: “Proč se bojíš?” Odpověděla jsem: “Mám strach z hada, je tady volně puštěný.” A on řekl: “Půjdu a zaženu ho.” Vešel do kuchyně a mě pak napadlo: “Možná bych mu měla taky pomoci.”Proto jsem zamířila za ním. Muž doširoka rozevřel kuchyňské dveře, pak uchopil hůl a tou se pokoušel ho vyhnat, zatímco já jsem dělala co nejvíc hluku, mávala jsem rukama, dupala jsem, abych ho odehnala. Pokaždé, když had chtěl utéct a zamířil ke mně, dupala jsem, abych mu zatarasila cestu. Had začal panikařit a zděšeně vyrazil z domu. Když byl konečně venku, strážný anděl za ním zabouchl dveře.
Na pravé straně dveří bylo okno. Oba, můj anděl i já, jsme z něho vyhlédli, abychom viděli, co je s hadem. Plazil se pryč po schodišti, ale schodiště bylo plné lidí, kteří chodili nahoru a dolů a tak had se ze strachu, aby ho lidé nepošlapali, obrátil a zamířil zpět do domu. Ale dveře už byly zavřené. Teď se ho teprve zmocnila opravdová panika. Velmi mrštně proklouzl přes schodiště do haly a odtud ven širokými skleněnými dveřmi. Ve chvíli, kdy přecházel práh skleněných dveří, proměnil se had v ohromnou ošklivou ropuchu. Ta se nacházela uprostřed sněhu a ledového počasí. Kolem byli lidé, kteří když ji spatřili, volali na poplach. Ropucha se proměnila v ženu. Lidé v ní přesto rozpoznali zlého ducha a tak ji chytili a pevně svázali řemeny. - Když ji svazovali, pocítila jsem, že řemeny nebyly bezpečné a že jednoho dne znovu uteče.)
| 
