Buď Mou tabulkou

6. října 1987

(Cítila jsem se uboze. A taky jsem. Nedělám Bohu radost kvůli své tuposti, a protože chápu pomalu. Nejsem se sebou spokojená. Měl pravdu, když říkal, že jsem ta nejubožejší z Jeho tvorů. Zprotivilo se mi mluvit o tom, jak to všechno začalo, protože zjišťuji, že tak mluvím hodně o sobě. Je to nepříjemné, velmi nepříjemné. Ale přátelé i jiní lidé chtějí slyšet o tom, jak to všechno začalo, a tak jsem jim to musela vysvětlovat. Ale čím více jsem v tom pokračovala, tím víc se mi ošklivilo muset říkat něco o sobě, až jsem se konečně rozhodla, že v budoucnu už nebudu vysvětlovat, jak vše začalo, abych se vyhnula mluvení o sobě. Myslím, že se o tom mohou dozvědět od ostatních. Pokud jsou jen zvědaví, nebudu uspokojovat jejich zvědavost. Chtějí-li číst, protože věří, Bůh je osvítí. Nechci být svým vlastním svědkem, všechno ponechám v rukou Božích. On dělá nemožné možným, proto budu od nynějška jen Jeho tužkou a papírem, Jeho sekretářka, sekretářka, kterou učí, jak Ho milovat a zapisovat Jeho slova. Budu Jeho tabulkou.)

ano, buď Mou tabulkou a nech Mě do tebe vrýt Své Slovo; buď však měkká, aby se do tebe Mé Slovo vrylo hluboce;

(Zapomněla jsem se a sedla jsem si na podlahu. Podíval se na mě, aby mě napomenul. Okamžitě jsem si klekla.)

miluji tě, Vassulo, společně, ty a Já, sdílíme Můj Kříž;

naslouchej Mi, Vassulo; jsi milovaná Mé Duše, ještě jsi to nepochopila? vnímej, vnímej, jak tě Já, tvůj Bůh, miluji, Mé dítě, Má milovaná nevěsto;

(Cítila jsem, jak mě Ježíš halí do Sebe.)

poslouchej, Vassulo, celými nebesy se rozléhají Mé výkřiky, protože Má touha je neochvějná, musely dojít k vašim uším; přeji si poddajnost, neboť jak se můžete sjednotit, když jste nepoddajní? přeji si sjednotit Svou Církev, budete Mě vnímat a naslouchat Mému Hlasu?

Můj Bože, proč nedáš o Svém poselství vědět hlavám Církve?

dám, dcero; zkrášluj Mou Církev; miluj Mě; ekklesia ožije!

(Uviděla jsem velice krásný obraz Ježíše, Vznešeného, Oslaveného a Překrásného, Vítězného jako nějaký Král. Dával mi znamení Svou pozvednutou Rukou a Svými zvednutými Prsty. Bylo to, jako by mi dával znamení VÍTĚZSTVÍ.)