Srpen

10. srpna 1987

(Včera v noci mě Pán probudil a opět mě žádal, abych se Mu úplně odevzdala. Modlila jsem se k Němu těmito slovy:

„Děkuji Ti, Otče,
že jsi shlédl na mne,
která nejsem nic jiného,
než ztělesněním hříchu tohoto světa.
Děkuji Ti za Tvé Milosrdenství,
když jsem Tě odmítala.
Děkuji Ti za Lásku,
kterou ke mně máš.
I přes mou vinu,
jsi mě pozvedl do Svého Srdce.
Dovol mi, abych zůstala u Tebe, u Tvých nohou.
Když mi to dovolíš,
je to víc, než si zasloužím.
Když mi dovoluješ s Tebou mluvit,
je to víc, než si zasloužím,
nezasloužím si nic.
Otče, úplně se Ti odevzdávám.
Vím, že jsem nic,
ale toto nic patří Tobě.
Chceš-li mě odhodit do kouta, udělej to.
Chceš-li po mně šlapat, udělej to.
Chceš-li, abych jen trpěla, udělej to.
Chceš-li mě mít ve Svém Srdci,
pak je to víc, než jsem si kdy zasloužila.
Cokoliv si přeješ, Pane,
budu Ti jen děkovat a milovat Tě.
Použij mě, přeješ-li si,
dokud budu moci,
abys pomohl druhým.
Učiň mě hodnou toho,
abys mě mohl plně použít,
jsem Tvá a jen Tvá,
ubohá, ale miluji Tě.“)

(Později:)

Ježíši?

Já jsem; Vassulo, bylo to v srpnu, když jsem tě začal vyučovat; Vassulo, je to jedno z našich výročí; raduj se! milovaná, je to náš svátek; dovol Mi položit na tebe věnec Lásky; pojď, oslavuj se Mnou; teď tě nechám jít,¹ ale přijď ke Mně oslavit Můj srpen;

(Když mi to Ježíš řekl, rychle jsem hledala ono datum ve svém starém sešitě. Poskočila jsem radostí, když jsem četla, co mi tehdy řekl můj anděl Daniel (strážný anděl): „Já, Dan, ti žehnám ve Jménu Boha, našeho Otce, Jeho Milovaného Syna Ježíše Krista a Svatého Ducha; Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha;“ Poté mě můj anděl předal Bohu, a od té chvíle mě začal učit Jahve. Dan skončil těmito slovy: „Sláva buď Bohu! učinil jsem všechno, co ode mě Bůh chtěl;“

Rychle jsem to běžela říct své sestřenici, vznášela jsem se štěstím! Oslavovala jsem s Bohem! Sestřenice měla taky radost, ale varovala mě, že ostatní, kteří nechápou, si mohou myslet, že jsem zamilovaná do Boha způsobem, který není správný. To, co mi řekla, mě velice zarmoutilo a vystrašilo. Má snad pravdu?)

Ježíši?

dcero;

Mám z toho strach.

vím; Vassulo, obrať se na Mou Matku; chtěl bych, abys pochopila, jak mylné jsou tvé myšlenky;

naučil jsem tě milovat Mne, tvého Boha, jak chci, aby Mě všichni milovali; slavím ukončení jednoho roku; milovaná, chceš být Mou dcerou Pokoje a Lásky? viděl jsem mnoho životů, kterých se zmocnila nenávist; naplnil jsem Své Království Věčným mírem, neměl bych tedy vidět Své tvorstvo, jak usiluje o mír?

maličká, přistoupil jsem k tobě i přes tvou bídu, odmítání a selhání; Já jsem Bůh Lásky; shlížím na Své děti milujícím pohledem, ať se Mne každý učí poznat, dokud nepřijdu, abych vás osvobodil; ať ke Mně přistoupí každá duše beze strachu; dej jim poznat, že je přijmu s otevřenou náručí, neboť Já jsem milující Otec; dej jim poznat, že mohu proměnit i kameny ve Své věrné následovníky; dej jim poznat, že osvobozuji jejich duše a dávám jim pravou svobodu;

Vassulo, nikdy tě neopustím, ale kvůli svému strachu se obrať na Mou Matku, aby tě poučila, jak velmi se mýlíš; Já budu vždycky s tebou; spolu, my?

Ano, Pane.

(Pochopila jsem. Panna Maria mě bude nějaký čas vyučovat a ukáže mi, že můj strach, je zbytečný.

Mezi 10. a 14. srpnem jsem Pannu Marii cítila blízko sebe, mluvila se mnou a já jsem si začala uvědomovat, že mé city k Ní jsou stejně silné jako k Ježíši.)