Svěřuji ti Své duchovní
1. ledna 1999
(Pán mi v těchto posledních měsících naznačoval, že se mám držet v ústraní, a ještě častěji vcházet do posvátné kontemplace. To je také plod jednoty. Co by mohlo být vznešenějšího než být v náručí Svatého? Co by mohlo Boha víc potěšit, než když se odevzdáme do rukou Jeho Velebnosti a učíme se, jak Jej vlastnit? Spočinutí v tomto míru přinese posílení božské jednoty, sílu pokračovat v tom, co mi Otec uložil, horlivost a žízeň po spáse duší.
Všimla jsem si také, že Bůh teď obracel Svůj Pohled víc na služby, které jsem Mu i přes svou křehkost prokázala, a že Jeho láskyplné pokyny se více zaměřovaly na to, co bych ještě měla udělat. Poselství se, jinak řečeno, stávala osobnějšími, i když Bůh občas oslovil celou Svou Církev.
Také bych ráda dodala, že jsem začala mít čím dál tím větší hrůzu, že mě lidé budou chválit, až jsem z toho byla mnohokrát na rozpacích a necítila jsem se dobře. Zvláště když se mi zdálo, že si někdo všímá víc mě než Slov našeho Božského Mistra. To samo stačilo na to, abych se ještě více stáhla a schoulila se do náruče Boží Lásky. Z této pozornosti, vůči mé osobě, mi bylo často úplně na zvracení… Bůh mi teď dal jasněji poznat, že jakékoli vyrušování světem a lidmi by na mě mělo škodlivý vliv, který by mě odváděl pryč z Božího Objetí, z místa, kde jsem si přála zůstat.
Dostalo se mi mnoho milostí, mnoho darů, ale chválila jsem svého Boha dostatečně? Nebyla jsem k Jeho darům nedbalá?)
Má Vassulo, stůj pevně v tom, co předávám tvému intelektu, a opři se o Mé Srdce; Já jsem tvá Skála; ano ... přeji si tě pro Sebe; během tohoto roku chci, Má milovaná, aby ses oddala sladkému odpočinku kontemplace, stáhla se z vřavy světa a vstoupila do Mého nebeského Objetí; zarmoutila bys Mě, kdybys odporovala Mé Vůli; chci tvůj odpočinek pro Svou slávu, ale také pro dobro Své Církve; přicházej často ke Mně zapisovat Má slova; mohu tě použít k tomu, aby se Má Církev obnovila růstem v milosti; na začátku jsem ti ukázal, jak jsem vyčerpaný a zeptal jsem se tě, jestli bys byla ochotna Mne nechat spočinout; teď mohu říci:
„Má milovaná je Mým nebem,
sladkou vůní Mého Domu,
která se těší Mé přízni;
je zpěvem andělů;
ach, co bych pro ni neudělal!“
Ó, nekonečný a vše přesahující Bože,
jak jsi mohl od začátku
patřit na toto Své naprosto nehodné
a vzpurné stvoření?
Já, Ježíš, stačím na to, abych dal každému poznat Svou Moc a Své Nekonečné Milosrdenství… odluč se od tohoto Ohně, který vyzařuje z Mého Srdce, a zhasneš; mohu tě uchovat planoucí a hořící, oživovanou horoucí láskou ke Mně, Mému Domu a Mé rodině; každého mohu opět přivést k životu a vést ho pouty lásky k dokonalosti…
Pane Bože,
vždy jsem se bála chvály lidí
a vždy jsem si říkala,
jak na Tebe tyto věci působí.
Po celou dobu jsem se snažila chránit se
před touto světskou vášní,
protože jsi mi od začátku dal
pochopit mou krajní ubohost
a to, že jsem poslední ze všech.
Tvá Slova byla jako kladivo,
které mi buší do duše
a vrývá mi je do srdce.
Občas jsi mi připomněl
mou nicotnost,
a pokud bych se odvážila,
byť jen na okamžik,
pozvednout svou hlavu,
ztratila bych Tvé Srdce
i všechny božské milosti.
Ve Své marnotratné Lásce
jsi mě držel blízko Svému Srdci,
a tak jsi mě chránil
a dal jsi mi poznat Sebe i to,
že když zůstanu ničím,
způsobí Ti to velkou radost,
neboť Ty budeš dělat VŠECHNO
a budeš VŠÍM!
Už od nejranějšího dětství
se mi ďábel ukazoval
jako vrčící černý pes
připravený roztrhat mě na kusy,
ale Tvá všemocnost mě chránila.
Tvá neustálá Přítomnost mě střežila,
vedla mě do této božské jednoty
Tvého Srdce, ponechala mě
nerozlučně spojenou s Bohem.
Byla jsem vedena tak
nepopsatelným způsobem,
že mi to dodnes připadá jako sen…
Snoubenče duší, miluji Tě!
pohleď na toto Srdce, které tě vyvolilo, je to právě to Srdce, které bylo probodeno… okusila jsi je, cítila je, slyšela je; přesto, Má vlastní a Mé dítě, naše dílo ještě není dokončeno, protože Má Krev dál v proudech řek vytéká z Mého Srdce;
Jsi mé jediné Dobro. Co pro Tebe mohu udělat?
naslouchej a piš: mnozí z Mých duchovních zpustošili Mou vinici a Mé ovce jsou rozprášeny; mnozí z nich udělali z Mého Domu ruinu, poušť… a oni to vědí; mezi nimi není mír a oni to vědí; Já jsem jimi zklamán, a proto Mě nechtějí slyšet; mohou je jejich slavnostní sliby zbavit jejich hříchu?
Ne, můj Pane, nevěřím tomu, protože hřích je hřích.
měli by Mě následovat a činit pokání; potom bude jejich vůně stoupat jako vůně myrhy a provoní Můj Dům; Já potom zušlechtím Své syny a s potěšením budu čekat na jejich skvělou sklizeň; svěřuji ti Své duchovní… tvůj Tvůrce bude slyšet tvé modlitby; přimlouvej se za ně; modli se a pros Otce, jehož trpělivost je veliká, aby jim odpustil; neotálej… nevíš, že i tvé dětské blábolení Otec slyší a vlídně na ně odpovídá? prokázal ti tolik přízně; tvá slabost je tvou předností a kvůli tvé naprosté ubohosti se sklání ze Svého Trůnu;
Pane, nabízím Ti svou vůli a všechno,
co by ještě více oslavilo Tvé Jméno.
Ty jsi moje Královská Hostina.
přinášet a dávat pokrm chudým je Naší radostí; zůstaň v těsném spojení s Mým Srdcem a naslouchej jeho úderům… ic
| 
