Chtěla bych všechny přítomné vřele přivítat. Máme mezi sebou mnohé vzácné hosty, kteří jsou s námi poprvé a kterým všichni říkáme: Salam aleikum a Šalom. My, lidé Opravdového života v Bohu, hledáme stejně tak jako vy smíření, pokoj a jednotu s upřímnou bratrskou láskou.

Shromáždili jsme se poprvé v Rusku, abychom spojili naše modlitby a modlili se k všemohoucímu Bohu, aby osvítil naši cestu, abychom nabídli své zvláštní příspěvky, které budou v souladu s Boží vůli na téma: “Jak překlenout naše rozdělení.”

Mezináboženský dialog byl vždy sám o sobě cenným zdrojem, protože spojuje dohromady lidi různých vyznání, různého smýšlení a tradic, lidi různých národností, aby společně objevili prvky, které nás mohou duchovně sblížit, prvky, na kterých bychom mohli postavit společný dialog. Naše dialogy, které budeme sdílet v těchto dnech, by neměly zůstat pouze mezi námi, ale měli bychom přinést zpět domů to, co se nejvíce dotklo našeho srdce a předat to našim vlastním lidem, vyučovat je a vzdělávat je.

Je to naše povinnost vůči Bohu, abychom jim připomněli, že to, že Bůh je všudy přítomný, je nade všechno, a že Bůh je Milovníkem lidstva, Svého stvoření. Že náš Bůh vždy odpouští, je pomalý v hněvu a milosrdný. Měli bychom jim stále připomínat, že my, děti Boží, bychom měly žít v míru, protože Bůh je Bohem míru, ne války. Musíme jim též stále připomínat, že my všichni jsme stejného původu, pocházíme z jednoho Zdroje, a že je to Bůh, kdo je náš Otec.

Na zemi žijeme pod tím samým sluncem, které stvořil Bůh. Žijeme pod Božím světlem, tudíž jsme jedna velká rodina žijící na této krásné planetě, kterou stvořil pro nás a dal nám ji jako dar. Takže není důležité, jaké jsme rasy, nebo z jaké části světa přicházíme. Ti, kdo vyznávají jiné náboženství, nejsou méně stvořeni k Božímu obrazu ani méně určeni žít v Božím Domě. A jako lidské bytosti máme ty samé základní potřeby, všichni hledáme štěstí, všichni chceme dobré zdraví, všichni potřebujeme být milováni. Kdo z nás si neváží míru? Kdo z nás by se neradoval z dobrého zdraví? Kdo z nás by odmítal být milován? Nikdo.

Ačkoli jsme zde v malém počtu, když se vrátíme domů, měli bychom jednat jako kvas, rozšiřujíc pokoj ve světě, kde je chaos, lásku, kde je nenávist, jednotu, kde je rozdělení. Tak budeme odrážet Obraz Boží. Neměli bychom zůstat bezcitní starajíce se pouze o naše blízké a měli bychom rozšířit lásku k těm ostatním, které ani neznáme a modlit se, aby Bůh dal celému svému stvoření nové srdce.

Tudíž náš přístup k těmto setkáním by měl být upřímný s cílem podpořit porozumění a respekt vůči náboženským tradicím druhých a zdržet se jejich hanobení. Takto bude Bůh na naší straně a my získáme cenu, jíž je smíření, pokoj a láska.

V našem Písmu je psáno: Každý, kdo tvrdí, že je ve světle, ale nenávidí svého bratra, je stále ve tmě. (1J 2,9)

Prosme tedy Boha, aby nám stvořil čisté srdce, abychom obdrželi moudrost, která pochází od něj, aby nás vedla do Jeho světla a do svatosti, abychom byli hodni v Jeho očích. Bůh žádá každého z nás, aby vstoupil na Jeho svatou cestu spravedlnosti, aby tak mohly být proměněny naše životy a skrze tuto proměnu, můžeme proměnit svět. Bůh nás žádá, abychom se stali těmi, kdo zacelují trhliny a tvůrci pokoje. Abychom seli setbu, která přinese ovoce ve svatosti.

Měli bychom být jako město, které je postaveno na hoře a nemůže být skryto! Tím se můžeme stát pouze tehdy, pokud budeme jako olivový strom vyrůstající v Domě Božím a vložíme svou důvěru v Boží lásku. Modlím se, aby nás všemohoucí Bůh pokoje uschopnil konat Jeho vůli jakýmikoli dobrými skutky a proměnil nás všechny v cokoliv, co je přijatelné v Jeho očích.