Pokání

Vassulina promluva v Egyptě 21.- 31. října 2002

Ti z vás, kdo pravidelně čtou poselství TLIG, si museli všimnout některých slov, na která je kladen v celém poselství větší důraz: např.: láska, smíření, jednota, Duch Svatý, modlitba bez přestání, Slovo Boží a také slovo pokání. Dnes bych  chtěla obrátit vaši pozornost ke slovu "pokání" a pokusit se nalézt jeho skutečný význam. Ale než se do toho dáme, dovolte mi říci pár slov o modlitbě bez přestání, vždyť nakonec skrze pokání člověk vstupuje do modlitby bez přestání. Víme, jak velice nás všechny Bůh vybízí, aby se náš život změnil v modlitbu bez přestání.

Modlitba bez přestání je, když dovolíme Bohu, aby žil neustále v nás a my v Něm. Modlitba bez přestání je, když je náš duch naprosto pohlcen Bohem, stává se citlivým na Boží přítomnost. V těchto chvílích už více nepotřebujeme slova, abychom se vyjádřili, protože se celé naše bytí stává živým plamenem, který byl zapálen Boží láskou. V těchto chvílích tiché modlitby zapomíná náš duch na svět a v tomto tichu je uchvácen a těší se z každé sekundy, kdy je uchvácený Bohem.

Náš život by se měl odvíjet pouze od Boha a od Božské Lásky, protože láska sjednocuje duši s Bohem. Čím se láska stává silnější, tím hlouběji duše proniká do hlubin Božích a do života Moudrosti. Náhle se duši všechno začne zdát jasné, protože Moudrost bude jejím každodenním Společníkem a ke svému velkému úžasu začne vidět věci, které žádné oko  nespatřilo a  uslyší věci, které žádné ucho neslyšelo. Duše pak bude tak svázaná se svým Stvořitelem, a vedena do tak dokonalého spojení božské Lásky s Bohem, že její duch se stane jedno s Božským. Vlastní Boha v takové míře, jako Bůh vlastní ji.

Duše nemůže žít bez Boha, ale bere svůj život od Boha. Bez Boha je náš stůl prázdný. Proto je tak důležité dát prostor Duchu Svatému, aby nás naplnil Svým Světlem. Jenže Duch Svatý nemůže přijít k duši, která vězí v hlubinách hříchu, ani nemůže sestoupit k záludné duši. Proto je pokání pro duši nezbytné. Pokání, říká Bůh, je bránou, která vede duši na cestu kontemplace a z temnoty do světla. Pokání je skutek pokory, a čím pokornějším se člověk stane, tím snadněji Duch Svatý najde k duši cestu. Proto by se mělo pokání stát stavem, který je v našem životě neustále přítomen, abychom tak byli uschopněni vstoupit do stavu neustálé kontemplace a sjednocení s Bohem, což je modlitba bez přestání, jak jsem popsala výše.

Bez slz zůstane naše srdce tvrdé jako kámen a nikdy nebude schopno dosáhnout duchovní pokory. Člověk, který není odhodlán přijmout pokání, nebude nikdy sjednocen s Duchem Svatým a nikdy nepozná Boha, ani Mu neporozumí.

Každý, kdo si přeje být spasen, pocítí potřebu činit pokání a Bůh jeho pokání bude naslouchat. Čím je kajícník upřímnější, tím je Boží přátelství větší. Pokání není jednorázová záležitost. Stejně jako jsme žádáni, abychom svůj život změnili v modlitbu bez přestání, tak je tomu i s pokáním. Jsme Bohem žádáni, aby se náš život stal neustálým pokáním. Bůh říká, že každé slovo, které k Němu pravdivě proneseme, činí Jeho přátelství bližším, protože Jeho přátelství vzniká přímo úměrně k pokání, které jsme Mu darovali. Ovoce, které se po pokání sklízí, jsou láska a oddělení (od ducha světa a hříchu). "Malé hříchy nebo velké hříchy, všechny jsou v Mých Očích hříchy", řekl jednou Bůh. A v jiném poselství přidává: "Hřích je podoben jedu ve vašem nitru a čím déle ve vašem nitru zůstává, tím víc nemocní jste, vede vás ke smrti. Čím déle se od něho neočistíte, tím víc riskujete, že zemřete. Od jedu hříchu můžete být osvobozeni a uzdraveni, když se pokoříte a uvědomíte si, že jediným lékem na očištění od vašich hříchů je konat pokání."

"Řekněte mi, kdo z vás by riskoval život, kdyby zjistil, že spolkl jed a zůstal by nečinný a nic by s tím nedělal? Abyste byli od tohoto jedovatého lektvaru uzdraveni, budete muset sklonit hlavu a uznat, že jste hříšníci, nabídnout mi své pokání. Pak bude všechna hořkost jedu smyta spolu se samotným hadem, kterého jste ve svých útrobách živili po celý váš život. A až budete takto osvobozeni, nahradím tato zla svou sladkostí ... ano, jakmile budou tato zla pryč, zotavíte se a jakmile budete uzdraveni, nebudete k Mému Zákonu neteční. Ochotně se ke světu obrátíte zády, protože před sebou uvidíte Mou Slávu a Mou Nádheru. Pohled Mé oslnivé Přítomnosti bude zářit zvenku i uvnitř vás."

Dnes nám Bůh dává hojné příležitosti vrátit se k Němu skrze milosti, které na nás vylévá v našich tak zubožených a žalostných časech. Skrze milost, která je nám nabídnuta, nás Bůh přivede k opravdovému životu v Něm ... Naučili jsme se, že se s Bohem musíme smířit, což nás také vede k tomu, že se musíme smířit se svým bližním. Dokud se nesmíříme s Bohem, budeme stále kráčet po žhavém uhlí a ne s Bohem, stále budeme překračovat Zákon Lásky, který nám Bůh dal a budeme dál žít jako rebelové, kteří jsou Bohu vzdáleni. Buďme tedy v neustálém stavu modlitby a pokání a v srdci si opakujme tato slova: "Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšným ..."