29. prosince 1986

29. 12. 1986

Dcero, podívej se na Mě.¹ Proč je pro tebe tak těžké věřit, že jsem to Já?

(Byla jsem zticha a klopila jsem oči téměř jako dítě, když udělá něco zlého.)

Já, Jahve, jsem se tě na to zeptal.

Jen na mě pohlédni a budeš vědět proč, můj Pane. Jsem bezradná a sklíčená. Tvůj velkorysý dar překračuje moje chápání. Svěřuješ mi tolik věcí, ale já jsem bez rady, beze slov a potřebuji Tvoji pomoc!²

Modli se ke Mně, vzývej Mě a dostane se ti Mé pomoci. Žij ve Mně. Já jsem tvůj Bůh. Jednoho dne, a ten den je blízko, plně pochopíš, jaká práce ti byla svěřena. Nyní jsi stále jen na počátku Mého Volání a Já jsem tě povolal, takže pro Mne pracuješ. Pamatuj, že Já, Bůh, jsem tvůj Učitel a dosáhnu Svých cílů. Přijmi Moje volání a Mé návštěvy, dokud ti je dávám. Přijmi skutečnost, že jsem se tě ujal a žij v Pokoji, protože Já tě miluji. Buď se Mnou svobodná³ a spoléhej se na Mne.

Věř Mi, dcero, když ti říkám, že jsi slabá. Mohu použít tuto slabost, abych projevil Svoji Moc a Moji Autoritu. Mám v tobě potěšení ... Já, Hospodin Zástupů, pomohu tobě a ostatním skrze tato Volání žít svatě. Nyní vyrůstáš v Mých Palácích, buď šťastná!

Říkám ti, Moje Poselství vám všem připomenou, jak jste byli stvořeni, že Mé Slovo je živé a oživí vás. Moje Poselství jsou svatá, stejně jako Já jsem Svatý. Dcero, později plně pochopíš Moji zachraňující pomoc. Nebudeš zničena. Vždy doufej ve Mě. Ať ti nepřátelství lidí nebere odvahu. Jsi v Mém Srdci, tak se neboj těla.⁴

1 Byla jsem trochu skleslá. Cítila jsem se uvězněná ve svém těle, jaksi mi bylo příliš těžké uvěřit, že toto se děje. Je to jako sen.
2 V Bangladéši jsem neměla žádného kněze přítele, který by mi pomohl a poradil mi. Několik přátel se mnou sdílelo tyto události, ale byli stejně nevědomí jako já.
3 svobodná mluvit s Bohem jako s otcem, důvěrně
4 tím se míní smrtelní lidé