12. října 1986

12. 10. 1986

Pokoj tobě. Světlo tě vede, milovaná, žij pokojně.

Chci Ti říct, že jsem se cítila pokojně a uvolněně s Danielem.

(Cítila jsem stesk po svém andělovi.)

Opusť ho, protože on je jenom Můj služebník. Já jsem tvůj Stvořitel, Bůh Všemohoucí.

Musím ti říct, že jsem opravdu cítila pokoj s Danielem a miluji ho.

Já vím, nechej ho.

Jednou mi řekl: "Žádný člověk nikdy nemiloval svého anděla tak jako ty." Když to řekl, myslel to tak?

Myslel to tak. Teď ho opusť a buď se Mnou. Opři si o Mně hlavu. Pociťuj, jak tě miluji. Jsi Moje dcera. Já jsem tvůj Nebeský Otec a žehnám ti. Jsi Moje. Já jsem Jahve a nedovolím nikomu, aby ti ublížil. Prožívej Moji lásku, kterou k tobě chovám. Naslouchej Mi:

Sledoval jsem, jak jsi rostla od něžného dětství. Držel jsem si tě blízko a díval jsem se, jak jsi těšila Moje Oči. Díval jsem se, jak rosteš jako divoké květiny, které jsem stvořil. Moje Srdce bylo plné radosti, když jsem tě viděl žít v Mém Světle. Zůstával jsem ti nablízku. Mé poupátko začalo rozkvétat, dosáhla jsi času být milována. Vnímal jsem tě a dělala jsi Mi radost. Cítil jsem tvé srdce a žehnal jsem ti. Četl jsem tvá přání a miloval je. Zůstával jsem blízko tebe a pomáhal jsem ti zachovat si krásu.

Viděl jsem, jak jsi rozkvetla, tak jsem tě volal, ale ty jsi Mě neslyšela. Volal jsem znovu, ale tys Mě ignorovala. Tu a tam jsi Mě přišla navštívit a Mé Srdce se radovalo tehdy, když jsi několikrát přišla ke Mně.¹ Byl jsem naplněn radostí! Já jsem věděl, že jsi Moje, ale zdálo se, že jsi na Mě zapomněla. Vůbec nikdy jsi to ani nepocítila, že jsem ti byl nablízku.

Roky přecházely, tvá křehkost tě opustila, tvé listy vystavené kruté zimě začaly opadávat, tvoje hlava se začala sklánět a tvé okvětní lístky ztratily svou sametovou svěžest a svou krásu. Slunce tě začalo spalovat. Tvé city postupně ztvrdly. Poslouchej Mě, sledoval jsem tě s lítostí, už jsem to nemohl snášet. Mnohokrát jsem k tobě přistoupil, cítil jsem tě, ale ty jsi byla příliš daleko. Nemohla jsi Mě rozpoznat. Už jsi neznala Toho, který se k tobě sklonil, držel tě a volal jménem.

Naříkal jsem, když jsem viděl, jak zmizela tvoje krása, když jsem viděl, že držím ve Svém náručí zubožené dítě, ubohé na pohled. Tvůj vzhled Mě rozplakal, protože ještě stále jsem mohl vidět ve tvých očích bledé světýlko lásky, lásky, kterou jsi ke Mně chovala ve svém mládí. Pozvedl jsem tě k Sobě, tvoje ručky se Mne chytily, ulevilo se Mi, když jsem viděl, že Mě Mé dítě stále potřebuje. Znovu jsem tě vzal domů a uzdravil jsem tě vší Svojí Láskou. Dal jsem ti vodu, abys uhasila svou žízeň, živil jsem tě a opatroval, až ses pomalu uzdravila.

Já jsem tvůj Lékař. Já jsem tvůj Vykupitel. Vždy jím budu. Nikdy tě neopustím. Miluji tě. Já, Bůh, už tě nikdy nenechám znovu ztratit lásku ke Mně, potěš Mě a zůstaň se Mnou. Pozvedl jsem tě, milovaná. Opři se o Mě, obrať se ke Mně a podívej se na Mě. Já jsem Bůh, tvůj Nebeský Otec. Uvědom si, proč jsem s tebou. Já, Bůh udělám totéž se všemi Svými ostatními syny a dcerami, protože jste všichni Moji. Nenechám je spálit sluncem. Budu je chránit a obnovím je. Nebudu čekat, až uvidím jejich listy spálené. Nebudu čekat, až uvidím jejich žízeň. Pamatujte si, Já, Bůh, vás všechny miluji. Chystám se vás sjednotit.

(V této chvíli mi Bůh, zatímco mluvil, ukázal stav mé duše. Málem jsem umřela. Moje duše byla na velmi tmavém místě. Viděla jsem toto: Viděla jsem se jako malinké dítě asi ve věku šesti let. Viděla jsem se ležet natažená na zemi na mém pravém boku. Byla jsem velmi hubená a neměla jsem téměř žádné vlasy. Byly velmi, velmi krátké. To místo bylo velmi temné a nebe bylo černé.

Pak jsem uslyšela sebe. Bolestně jsem dýchala, tak jako někdo, kdo má astma. Blízko mne zezadu stál Někdo. Už pouhá Jeho přítomnost byla uklidňující. Viděla jsem, jak se nade mnou sklonil a zvedl mě až na Své Srdce. Cítila jsem Jeho Nesmírnou Lásku a viděla jsem sebe jako malinkou osůbku, jak se obrátila vlevo, aby Ho viděla. Bělmo mých očí bylo žluté a já jsem byla v šoku, z toho, jak velmi jsem byla nemocná! Zbytkem svých sil, přes všechno, co bylo ve mně, jsem uviděla, jak natahuji svou hubenou ručku a zoufale svírám Jeho veliký rukáv. Okamžitě jsem při tomto gestu pocítila Svatost Jeho Srdce: Jeho Srdce vykřiklo slitováním, tak velkým slitováním a láskou! Pak mě velmi jemně a něžně odnesl do Jeho Domu. A jakoby byl můj strážce, vůbec ze mě nespustil Oči. A pozdvihl mě k Sobě jako ta nejstarostlivější matka. A Svou Láskou mě uzdravil.)

1 v kostele