Ubohost nutí Mé Milosrdenství

20. října 1994

Pane?

Já Jsem; hleď, Vassulo, důvod, proč jsem tě pozvedl, je stále stejný: Můj Otec a Já jsme tě navštívili a vychovali, ano! pozvedl jsem tě; můžeš dnes říci, že tvé poznání je od lidí? nebo ze studia teologie?

Chvála buď Bohu, všechno, co jsem se dověděla, přichází od Tebe.

Můj Otec a Já budeme dál pohoršovat vaše filozofy a zpupné ve vaší společnosti Svým Dílem a prostými nástroji, které si volíme; je Mi rozkoší učit tě; ano, stále se raduji, když ti dávám Své vznešené Poznání; ach, Vassulo,¹ kdybys jen věděla, jak Mého Otce těší dávat ti Moudrost… buď si vědoma všech těchto požehnání; neříkej: „kde je můj Ježíš?“ Má milovaná, jsem po celý čas s tebou; Můj pohled na tobě neustále spočívá;

dovol Mi podpořit tvůj duchovní růst, a to razantně; dovol Mi občas prchnout ze zkaženosti světa a spočinout ve tvém srdci; ve tvém mlčení odpočívám, ve tvé věrnosti jsem Král, protože se Mi dostává úcty a chvály, a ve tvé lásce jsem oslavován;

Pane, vyučoval jsi mě a dával mi sílu,
oslovil jsi mě a Tvá slova mě pozvedla.
Jsi má strava.
Proč dáváš tento Dar Světla někomu tak ubohému?

protože jsem byl dojat tvou ubohostí; kdybych byl našel někoho slabšího než ty, byl bych si vybral jeho nebo ji; tvá ubohost nutí Mé Milosrdenství, aby tě obklopilo; žasnu nad tvou ubohostí… slabšího a ubožejšího než ty nenajdu… neexistuje! jak bych mohl pracovat, kdybych v tobě musel čelit jednomu soupeři za druhým? žádného nenacházím… a kdyby tam nějací povstali, jak by se objevovali, smetl bych je Svým Dechem; tak Mi dovol držet tvou pravici ve Své… cítíš se šťastná, Má Vassulo?

Ano! Velmi!

miluji tě, protože jsi Mi dovolila dát ti pokročit a skrze tebe druhým; nikdy se neboj, Má milovaná; říkám ti teď jedině toto: miluj Mě, piš a dál Mě oslavuj tím, že vydáváš svědectví; Já jsem Autorem Opravdového Života v Bohu a potvrdím to tím, že se objevím místo tebe; je to dar Mého Otce tobě a ostatním;