Už Mě neprovokujte

26. srpna 1992

(Řecko - ostrov Simi – Panormiti)

(Panormiti je jméno Sv. Michaela.)

(Jela jsem na čtyři dny na malý ostrov, který se jmenuje Panormiti. Je tam jen několik domů a ostrovu dominuje klášter a kostel Sv. Michaela. Jeho ikona je v životní velikosti, celá pokrytá stříbrem. Je to zázračná ikona. Cítila jsem, že mě tam někdo volá, proto jsem se šla modlit ke Sv. Michaelovi o jeho pomoc.

Ten den v 8 hod. ráno, dříve než jsem vyrazila na Panormiti, ke mně Ježíš přišel ve snu. Nedovolil mi podívat se na Něho. Chtěl jen, abych Ho vnímala. Stál napravo ode mě, a ihned objal má ramena Svou levou Paží. Okamžitě jsem pocítila hřejivou utěšující Boží ochranu. Má duše jásala! Dovolil mi dotknout se Jeho levé Ruky, kterou mě držel. Cítila jsem všechny Jeho Prsty. Pak mi dovolil dotknout se levou rukou Jeho Srdce, Jeho vousu, a nakonec části Jeho Svaté Tváře. Každá z těchto vteřin poskytla mé duši nevýslovnou útěchu, pokoj, radost a novou jistotu. Nemusel nic říkat. Jeho blízkost mi řekla všechno. JÁ JSEM je se mnou.)

(Později toho dne:)

Svůj Pokoj ti dávám;

buď trpělivá, jako Já jsem trpělivý; Otec tě miluje a svěřil ti toto poslání; nemysli si, že nevím, jak je náročné; Já jsem tvůj Ženich, který se o tebe bude starat,¹ těšit tě a zůstane ti věrný; jsi Otcova tabulka na psaní a na této tabulce je napsán Otcův a Můj Hymnus Lásky; nemysli si, že Nejvyšší nemůže najít způsob, jak uskutečnit Svůj Plán mezi tvými lidmi;² vrátí se do Své Vinice s Ohněm a skoncuje s nájemníky, kteří Ji měli bezplatně pronajatou, a dá Ji jiným, protože oni Ji neudržovali, ale udělali z Ní pustinu; po léta jsem se je snažil varovat, posílal jsem k nim Své služebníky, ale každého z nich zabili;³ dnes vám skutečně říkám: „kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním;“⁴ dnes je Můj Svatý Duch Milosti nárožním kamenem a každý, kdo padne na tento kámen, bude roztříštěn na kusy; na kohokoliv dopadne, bude rozdrcen;

všechny jsem vás naléhavě varoval: už Mě neprovokujte; a ty, dcero, nebuď překvapená neochotou svých lidí; žádný prorok není nikdy přijat ve své vlastní zemi; jinak by nebylo možné, aby se stali tvými nepřáteli jen proto, že jsi k nim byla upřímná;

pojď, žehnám tobě i tvým přátelům;

1 Ježíš mi připomenul vizi o Své Přítomnosti.

2 Když jsem se v létě setkala s pravoslavnými v Řecku a mluvila s nimi o jednotě, tak se mi zdálo, že k JEDNOTĚ nikdy nedojde. Cítila jsem se velice odrazená. Bůh mě učinil ‚Prostředníkem, který je má přivést k jednotě‘. Není to snadné.

3 Tady jsem pochopila, že Bůh k nim (k řeckým kněžím, mnichům) posílal vyvolené duše s poselstvími, ale jejich nedůvěřivost „zabila“ Ducha.

4 Ž 118,22.