Chci použít tuto slabost, abych přitáhl Svůj lid k Jednotě
25. listopadu 1991
Pane, zklamala jsem Tě nějak?
Volal jsi mě,
ale odpověděla jsem Ti skutečně?
Skutečně jsem naslouchala
Tvému Hlasu,
nebo jsem Jej ignorovala?
Byla jsem snad málo vnímavá
k volání Tvého Nejsvětějšího Srdce?
Odvrátil jsi ode mě Své Milující Oči,
ó, Svatý Svatých?
V úzkosti ducha se modlím a ptám se Tě:
Kde jsou ty Oči,
které na mě hleděly s takovou láskou?
Kde je mé Útočiště,
Tvé Nejsvětější Srdce?
Jak to, že nemohu slyšet Tvůj Hlas
ani vnímat Tvou Přítomnost?
Ztratila jsem Tvé Přátelství
pro svůj nedostatek citu?
Ztratila jsem Společenství s Tebou,
ó, Svatý Svatých?
Můj knězi! mrtvola bude hozena do jámy, pohřbena a zapomenuta; dcero Egypta, přijmi Můj Pokoj; umístil jsem tě do země živých; podívej se na Mě a důvěřuj v Mou Lásku a Přátelství, které k tobě chovám; nenuť Mě plakat bolestí, jak bych tě mohl opustit? ale zlý se zoufale snaží oloupit tě o všechna bohatství, která jsem ti Já Sám nabídl; vytáhl jsem tě z jámy a on tě chce do ní opět pohřbít; dcero, důvěřuj Mi, nikdy tě nenechám osiřelou; za to ti ručím, dcero, nikdy tě neopustím!
slyš Mě: buď si jistá, že jsi se nenamáhala zbytečně; jsi tak slabá, tak slabá a bezmocná, a ach, Můj Duch je v tobě tak svobodný! svým šepotem rozechvívám v ozvěnách Svá Slova ve tvém uchu, Slova, která mají být vyslovena v Mých Shromážděních; a to proto, duše, že jsi nevzdělaná a naprosto bezmocná ve všem, co se týká Poznání a Moudrosti; jak jinak by mohl tvůj duch toto všechno pojmout než tak, že Duch, který skrze tebe mluví, je Můj Vlastní?
Vassulo... jsi Mi tak drahá… poslouchej, Mé dítě, zde po tvém boku je Anděl, aby tě těšil a modlil se za tebe; počkej, chci ti toho říci ještě víc; znám tvou ohromnou slabost, proto chci použít tuto slabost, abych přitáhl Svůj lid k Jednotě a ukázal jim, co Já, Pán, prožívám kvůli jejich nedbalosti; ukážu jim, oč nejvíc stojím; skrze tvou slabost jim ukážu, jak vidím Já tyto rozdíly, které mezi sebou vytvořili; - pověz Mi: což nejste všichni stejní, stvoření Mýma Vlastníma Rukama?
Ano, Pane.
kdo nebyl stvořen k Mému Obrazu?
Nikdo, Pane! Způsob jejich uvažování Tě tak trápí, můj Pane?
kvůli prosté lidské pýše je Pohár Mého Otce naplněn Jeho Spravedlností, kvůli jejich nepoddajnosti zůstávají neobydleni! mnozí z nich mluví o jednotě a bratrství, ale jejich slova jsou falešná a prázdná;
- osvědčte se v Očích svého Tvůrce tím, že se skloníte; osvědčte se v Očích svého Tvůrce sjednocením data Velikonoc; osvědčte se přede Mnou společným lámáním Chleba; odějte se pokorou do majestátu a nádhery a ne do vnějšího zdání náboženství a zbožnosti;
litujte! - kdysi jste žili v pokoře, skromnosti a upřímné lásce a váš stůl překypoval hojností; ano, velikost Mé Církve převyšovala všechno a každé živé stvoření, protože Eucharistie byla životem Mé Církve;
- jestliže Má Církev dnes postrádá lesk, je to proto, že mnohé z Mých církví zrušily Mou Věčnou Oběť;
- může člověk hledět do temnoty stínů a přitom tvrdit, že vidí? může se někdo chlubit, že unikl nástrahám této temnoty? ale dokud říkáte: „vidíme,“ vaše vina zůstává! řekl jsem, že jsou ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, a že i ty musím přivést, ale sotva přivedu bloudící jehňátko zpět ke stádu, aby vedlo Opravdový Život ve Mně, sotva obnovím jeho zrak, tak se na něho vrhnete, abyste mu vzali Nebeské Království;
- copak může ďábel otevřít oči slepému? může ho přimět, aby zvolal „Abba“? proto pokud nebudete činit pokání, dopadne na vás Ruka Mého Otce; nemohu už dál zadržovat Jeho Ruku; pokud ze srdce neodpustíte každému ze svých bratrů, Otcova Ruka na vás dopadne dřív, než si myslíte;
| 
Dan 11,31
