Nedovolím Své Církvi, aby uvadla
Duch Vzpoury
6. června 1991
Když můj duch chladne
a já upadám do jakési letargie, Pane,
a když se vůbec necítím,
že bych s Tebou měla rozmlouvat a setkat se s Tebou
tímto zvláštním způsobem,
znamená to, viděno Tvýma Očima,
že usychám a vadnu jako list?
čekal jsem na tebe… mluvil jsem k tobě, duše, ale nepřijal jsem od tebe nic než mlčení… věnuj Mi svou pozornost, duše, musím ti toho tolik říci a vzbudit tvůj zájem; letargie? tak křič ke Mně! dechnu na tebe a led se roztaví;
Pane, někdy se mi zdá jakoby Světlo, které jsi mi dal, mizelo za temným kouřem.
dítě, tvůj hlas může proniknout až do Nebe, až k Mému Trůnu, tak ke Mně volej a Já ti jako blesk v mracích odpovím: „zde jsme My, vyslyšíme tvou prosbu;“
Tak přijď nyní a zachraň mě,
naplň mou lampu olejem,
dechni na mě a oživ mě,
provoň mě Svou vůní myrhy,
zdokonal mě Svou Přítomností,
ukaž mi Svou Laskavost…
dokonči svou otázku; mluv, dítě!
Co děláš pro mě s takovou Láskou,
Věrností a Slitováním,
neudělal bys pro každé ze Svých dětí,
které se nachází ve stejné nouzi jako já?
buď požehnána! Já, Bůh, přijdu a zachráním každého z vás; nedovolím Své Církvi, aby uvadla; pokolení, chci tě zachránit… ale ne hrozbami nebo pohromami, hněvem či obviňováním; chci tě zachránit, pokolení tím, že tě zahalím Svou Láskou a Slitovností, abych přikryl tvou nahotu; marnotratně na tebe sesílám Svého Svatého Ducha, aby tvůj duch naplněný Mým Duchem, ke Mně křičel:
„Abba!“
dnes Mi z Očí kanou Krvavé slzy pro hluchotu Mého tvorstva; nejtemnější duch pronikl do Mého Panství; jejich duše v nich vadne; dívám se na to, co kdysi bylo Mým Věrným Městem a vidím, že dnes se z něho stal nevěstinec!
Pane! Což Tvá Vláda ještě nezačala?
napiš toto: „blaze těm, kdo jsou pozváni na Beránkovu svatební hostinu;“ Má Vláda už začala v mnoha srdcích; zasnoubil jsem tyto duše Sobě a obnovil jsem je; říkám vám: Můj Duch Pravdy bude nadále činný v celém Mém tvorstvu a bude dobývat Město za Městem a všechny oplzlosti, špatnosti a nečistoty, které se v nich vyskytnou, Já Sám zničím Svou Vlastní Rukou; zničím všechno, co vypěstovala Pošetilost, Ohněm, který sešlu z Nebe; dcero, první nebe a první země pominou a každý z vás bude obnoven Láskou Mého Svatého Ducha; změním tvář tohoto světa;
To je to, co nazýváš obnovou Své Církve? Obnovením nás, protože my jsme Církev? Nový Jeruzalém?
žačko, dobře jsi to řekla; vy všichni jste Má Církev, Má Svatyně a Pevnost, Mé Panství, Mé Město, Mé Vlastnictví, Můj Jeruzalém; obnovím jedno Město za druhým Svým Ohněm Lásky; shromáždím vás ze všech čtyř světových stran a budu vás léčit; spálím Svým Ohněm pustošící ohavnost nastolenou v Mém Chrámu; touto pustošící ohavností je: duch Vzpoury, který prohlašuje, že je Mi roven; je to duch Zla, který se usadil v Mé svatyni na místo Mé Věčné Oběti, a učinil vaše pokolení Bezbožným; je to duch Racionalismu a Naturalismu, který většinu z vás přivedl k ateismu; tento duch vám namlouvá, že si stačíte sami a že všeho můžete dosáhnout vlastním úsilím a vlastními silami; tato pustošící ohavnost z vás udělala vyprahlou žíznivou zemi, poušť;
vytlačili jste ze svého středu Mou Věčnou Oběť, protože jste ztratili víru, pokolení; kolik z vás po Mně žízní? velmi málo z vás Mě přichází pít, a přitom Mě můžete pít zadarmo; kdo po Mně hladoví? můžete Mě mít zadarmo, vůbec nic vás to nestojí, a přesto skoro nikdo po Mně nehladoví; zlý zmátl vaše chápání, fascinoval vašeho ducha vším, co nejsem Já; místo toho, abyste vstřebávali Mé Světlo, vás Satan přinutil vstřebávat jeho temnotu; místo toho, abyste se stávali zářivými a krásnými, jste potemněli, uvadli a jako suchá větev se teď hodíte jedině k tomu, abyste byli odřezáni, hozeni do ohně a spáleni;
nebojte se Mě; Já jsem Řeka Života, Já jsem Cesta do Nebe, jsem jediná Pravda, která vás vede ke sdílení Mé Slávy navěky;
Chráme Boží! Má dcero, kráčej se Mnou;
| 
Zj 19,9
