Volám v této pustině

14. září 1988

(Slavnost Povýšení Svatého Kříže)

Ježíši?

Já jsem; slyš Můj Hlas; volám v této pustině; všechny ty, kdo slyší, pozvednu vzhůru, a jejich hříchy budou smyty a zapomenuty, jako by je smyla voda;

ale běda těm, kdo si zacpou uši! běda! bude mezi vámi mnoho těch, kdo zbloudili, ale nebudou naslouchat Mně, který jsem Cesta; opustili jste Mě; už tak dlouho setrváváte ve svém Omylu a vdechovali jste jen Satanův kouř, takže už pro vás Mé Jméno nic neznamená; jste na zemi jako stín, a přesto jste ve své zlobě s pomocí Satanovou překroutili Pravdu; zastínili jste Mě učením o evoluci;

tolikrát jsem vás varoval a předpovídal vám tyto dny; ve Svém Nekonečném Milosrdenství jsem vám dal znamení, nicméně vy jste raději zavřeli oči před Mou Slitovností; vůdcové! vy, kteří znáte Mé Slovo a sloužíte Mi; vy, kteří poznáváte, že Konec Časů¹ je na dosah, a přesto z pouhé zbabělosti a kvůli tomu, že toužíte po poctách lidí, jen nečinně přihlížíte k Milostem, které na vás vylévám, snažte se porozumět a ještě jednou nahlédněte do skrytých tajemství Mých přísloví; naprosto vážně a s veškerou Svou autoritou vás žádám, abyste naléhavě prosili o Svatého Ducha Porozumění, aby na vás sestoupil a uvedl vás do hlubšího Poznání;

dny jsou sečteny a stejně tak i vaše duše; buďte připraveni, odhrňte závoj, kterým Můj odpůrce zakryl vaše oči, neboť dokud zůstáváte ve své domýšlivosti, zůstává i vaše vina; pokořte se a přijměte Mé Cesty; odpovězte na Můj Hlas, který v agónii volá do této pustiny;² 

pojď Mé dítě, opři se o Mě; společně... společně, budeme se dělit o Mou smrtelnou úzkost;

Ano, Můj Pane, chci ji s Tebou sdílet.

my, společně;

Navěky.