Vzkřísím Rusko, jako jsem vzkřísil Lazara

4. ledna 1988

Vassulo!¹  Ó, Vassulo! Jedna z Mých milovaných dcer leží mrtvá! Jedna z tvých sester!

Kdo tu leží mrtvý, Pane?

Má velmi-milovaná dcera, Rusko; pojď! pojď a ukážu ti ji;

(Bůh mě zavedl na okraj pouště, natáhl Svou ruku a prstem ukázal do dálky na místo, kde pod žhavým sluncem ležela uprostřed pustiny Jeho dcera a má sestra mrtvá. Její tělo bylo ztýrané prožitým násilím, ležela mrtvá uprostřed pustiny. Zemřela úplně osamocená, nebyl s ní nikdo, kdo by jí pomohl. Sevřelo se mi srdce a rozplakala jsem se, když jsem viděla, v jak žalostném stavu se nachází.)

Ó, neplač; vzkřísím ji, Vassulo; vzkřísím ji ke Své Slávě; vzkřísím ji tak, jako jsem vzkřísil Lazara;

Ó, Bože, působíš mi takovou bolest…

bolest, kterou cítíš, není ničím ve srovnání s bolestí, kterou prožívám Já; miluji ji, Vassulo, také ty s ní měj soucit; nenechám ji ležet mrtvou, vystavenou žhavému větru; Vassulo, miluj svou sestru; měj s ní soucit, běž za ní, miluj ji, miluj ji, neboť ji nikdo nemiluje!

Vassulo, opustila Mě a obrátila se proti Mně; když vyrostla a měla milovat, tak se obrátila proti Mně; volal jsem ji, aby se skryla pod Můj plášť, ale ona odešla pryč; cítila se dospělá, domnívala se, že se o sebe postará sama; odvrátila se ode Mne a odešla pryč; utekla jako nevěrná manželka;

Má milovaná, víš, co to je ztratit dceru? Mé Srdce bylo rozerváno; plakal jsem; jako by to nestačilo, pyšně a bez nejmenších výčitek vyhlásila válku proti Mně, svému Otci, a proti všem svatým mučedníkům! přestala Mi věřit; přestala Mě vzývat, přestala ve Mě doufat a milovat Mě! zdálo se, že zapomněla na naši lásku;

dal jsem jí syny a dcery, ale ona ve svém běsnění Mé děti povraždila a nabídla je Satanovi tak, jako se nabízí zápalná oběť; pak, jako by to ještě nestačilo, obrátila se k Satanovi a uzavřela s ním smlouvu, že když jí nabídne všechno, po čem touží, zůstane mu věrná a bude ho vzývat; Satan souhlasil pod podmínkou, že jej nechá dělat naprosto vše, co se mu zlíbí, a pak ji ode Mě úplně odpoutal; dovolila mu, aby zpřetrhal naše svazky; přinutil ji, aby mu začala důvěřovat; Satanova proradnost, ji napřed vedla bažinami, kde se o něj musela opřít ze strachu, že se utopí; prosila ho, aby jí dovolil se o něj úplně opřít;

Vassulo, právě tak, jako kdysi Jeruzalém uprchl z Mého Domu, z Mého Domu svatosti, aby se stal nemravnou dcerou, která obětuje své děti jedno za druhým, tak Rusko, Má dcera, považovala za moudré udělat totéž; vzala Mé Svaté Dary a nabídla je Satanovi, který je všechny proměnil ve zbraně; Satan ji oslepil svým leskem a v její slepotě ji z bažin vyvedl na poušť, aby tam zemřela žízní; viděl jsem ji chodit nahou a pachtit se ve své vlastní krvi; volal jsem ji, ale nechtěla slyšet; volal jsem ji znovu, ale ona Mé volání neslyšela; místo toho Mě provokovala tím, že vyzvala své mladší sestry, aby se chovaly stejně jako ona; když se zdráhaly, přinutila je mečem; což jsem neřekl: „kdo sahá po meči, mečem zahyne?“

aby potřebovala Můj Chléb, dával jsem jí na příděl její chléb, ale raději hladověla, než aby jedla o de Mě; vyčerpaná a vyhladovělá poslala své mladší sestry, aby tajně pokračovaly v jejím zlém díle, protože její ješitnost měla vzor v Ješitnosti samotné, kterou je Satan; její země už nepřinášela dost plodů, aby ji uživila; jinak řečeno, stala se „závislou“ na Mém nepříteli;

dcero, teď už nepiš; zítra budu pokračovat v tomto Poselství; pojď, dovol Mi, abych ti požehnal, dcero; živ se ode Mě;

my, společně?

Ano, Pane.