Tak odpouštím
Povedu tě, jak si přeji

6. prosince 1987

Vassulo, piš:

Já, Pán, si přeji, abyste se s úctou modlili modlitbu Křížové cesty: nejprve rozsviťte světlo k uctění Mé Matky a obětujte Jí svíci, potom bych vás chtěl vidět pokleknout u každého Mého Zastavení a uctít Mě tím, že budete u Mých Zastavení držet zapálenou svíci;

Pane, už jsi rozvrhl Své plány. Pokorně Tě prosím, abys nám pomohl kráčet po Tvých cestách, abychom oslavovali Tebe, Pána.

pomohu; opřete se o Mě a Já vás ponesu;

Vassulo, až se toto uskuteční, připomenu ti druhou událost, která bude hned následovat; připomenu ti, že už nemáš hledat své pohodlí;

Můj Bože, mluvíš k nám všem?

ne, mluvím k tobě, Vassulo; pohleď Mi do Tváře... připomenu ti, že od této události na sobě pocítíš Mou mocnou Ruku; bude do tebe proudit Má božská nauka, budeš muset být poddajná a ochotná Mi sloužit, být věrná a chválit Mě a Já tě budu používat, budeš použita plně, budeš dokonce Mým terčem, jsi Má tabulka,¹ maličká; mám v úmyslu přivést Své ovce zpět k Petrovi;

Pane, můj Bože, už víc než rok jsem Tvou „tabulkou“. Používáš mě každý den a já Tě miluji, protože jsem Ti tak blíž. Můžeš mě používat. Chci Ti být věrná a toužím být Tvou otrokyní.

Vassulo, jak velice tě miluji; chceš políbit Mé nohy, až se pomodlíš Křížovou cestu?

 Ano, Pane, chci...

pojď, nezapomínej na Mou Přítomnost; zdá se, že Mě v těchto dnech zanedbáváš;

Můj Bože, dej mi sílu, abych to všechno zvládla. Jak víš, chtěla bych Ti dělat radost, ale mé možnosti jsou chabé. Odpustíš mi?

Ó, Vassulo, jak velice tě miluji; odpouštím ti; napiš, co jsi viděla!

(Když mi Ježíš říkal, že jsem Ho zanedbávala, vypadal smutně a vážně. Když jsem Ho prosila o odpuštění, Jeho božská Tvář se rozzářila šťastným úsměvem s dolíčky ve Tváři a otevřel do široka Svou Náruč, abych se vrhla do Jeho objetí.)

odpuštění bude uděleno vždy bez nejmenšího zaváhání, a proto jsem taky učinil, abys Mě viděla naprosto jasně, a tak mohla říci Mým dětem, jak odpouštím;

pojď, my, společně;

(Když to Ježíš říkal, pohnul Svým ukazováčkem jako učitel, který klade důraz na to, abych to udělala.)

7. prosince 1987

vedu tě „neobvyklým způsobem“, ale Já jsem Bůh a volím si cestu, jakou chci; dny běží, ta chvíle je blízko; povedu tě, jak si přeji, Vassulo;