Pustina

22. listopadu 1987

Vassulo, vítr vane a každým dnem sílí; vane v této pustině, kterou se stalo Mé tvorstvo, žene pouštní písek a přináší ho stále blíž a blíž k tomu malému kousku úrodné země, která ještě zbyla; písek už ho zčásti přikryl a spočívá na něm jako závoj; jestliže si nepospíšíme, maličká, brzy nezbude nic než poušť;

Pane, prosím Tě, měj se mnou trpělivost, neboť se učím pomalu.

květino, vzpomínáš si, jak dlouho jsem stál venku před tvými dveřmi? nebyl jsem trpělivý po všechny ty roky?

Ježíši, proč jsem Tě celá ta léta neslyšela?

protože jsi byla oklamána světem; od začátku jsi Mi patřila, ale svět tě oklamal a přesvědčil tě, abys věřila, že patříš jemu; tak zrádný a prolhaný je Satan; dnes se snaží o to, aby přesvědčil Mé tvorstvo o tom, že neexistuje; takto může působit, aniž by se ho někdo bál, a Má stvoření, jako ovce, padají do pastí a požírají je vlci; to je jeho nynější plán;