Kontemplace

7. srpna 1987

Ježíši?

Já jsem;

(Ježíš mi znovu ukázal obraz Svého bičování, Jeho pravá tvář byla oteklá. Znovu jsem se cítila rozervaná.)

Vassulo, všechny vás tolik miluji!

Rychle, rychle¹...

Svou mocí vzkřísím i mrtvé; Vassulo, chci ti objasnit Své poselství z minulého týdne; víš, že ti právě teď odnímám trochu Svého Světla? cítíš to?

 Ano.

dobře; tím, že ti odnímám velmi malou část Svého Světla, obohacuji tvůj intelekt v tom smyslu, že se tě snažím přimět, abys Mě usilovněji hledala a pozvedal tě ke kontemplaci; tímto oživuji a rozvíjím tvůj intelekt, aby se stal plodnějším;

Jak jsi mne tedy živil dříve, než jsi mne přivedl tady k tomu?

pomáhal jsem ti způsoby, které jsou mimo tvé chápání; nyní chci, abys postoupila na vyšší stupeň rozjímání; Vassulo, musíš dělat pokroky; touto nepatrnou změnou jen obohacuji tvou stravu; chci, aby ti to bylo jasné; řekl jsem ti, že tě osvobodím v každém ohledu, že?

Ano, Pane, řekl.

teď, když jsi osvobozena, probudím k životu tvé schopnosti;

Hlubší porozumění, o kterém jsi dříve mluvil?

Ano, tvé hlubší porozumění, duchovní dar, který ti je dán, aby pomáhal ostatním;

Jak ostatním, Pane?

budeš schopna porozumět Mým dětem, a tak jim budeš moci pomáhat; nevykládej si toto malé odepření Mého Světla tak, že jsem tě opustil; ne, Vassulo, pouze se starám o to, aby tvá duše dělala pokroky ve svatosti;

Pane, bála jsem se, že jsem se stala lodí bez vesel a budu hnána proudem zpět, že ztratím všechno, co jsi mě předtím naučil. Propadla jsem panice!

Vassulo, musím tě očišťovat; pochop, že duše, která je očišťována, musí přestát hrozný strach, a úzkost; ale říkám ti, že touha po Mně tě uschopní k tomu, abys byla pozvednuta do této milosti;

A to je?

to je kontemplace; chci, aby tvá láska dosáhla dokonalosti tím, že se Mi cele odevzdáš;

Pane, má duše po Tobě touží.

maličká, což i Já netoužím po tobě?

²my, spolu; pojď, půjdeme;

(Teď chápu, že mě Ježíš učí dvěma věcem zároveň: kontemplaci a hlubšímu porozumění.

26. července to bylo jako kdyby mě Bůh připravoval na tuto změnu, protože už následující den jsem vnímala, jako by mi byla odňata část Jeho Světla. Propadla jsem panice. Okamžitě jsem začala hledat důvod v sobě, protože jsem plná viny a hříchu. Pátrala jsem po těch hříších, které Ho mohly rozhněvat natolik, že by mi odňal část Svého světla, urazila jsem Ho? Nebo mi to způsobil Satan? Pomyslela jsem si, že ať už je tak nebo tak, musím se o to víc upnout na svého Spasitele: modlit se víc než obvykle, víc rozjímat a plně využívat všech ostatních milostí, které mi byly dány, vnímat Jeho Přítomnost, mluvit s Ním víc než kdy jindy, nikdy na Jeho Přítomnost nezapomínat, tvrdě pracovat jako nikdy předtím. Je-li to Satan, se vztekem uprchne, já ho nechám vztekat, a on mě nechá na pokoji. Na druhou stranu, je-li to od Boha, je-li to zkouška, ráda bych v ní obstála jako dobrá žákyně, když chci, aby měl radost.

Několik dní přešlo beze změny, a mě docházely síly. Začala jsem propadat panice. Pokoušela jsem se Mu sloužit s větší láskou a zbožností a pořád jsem nemohla pochopit, proč je všechna má snaha bez výsledku, aspoň tak jsem si to tehdy myslela. Pak mi můj Spasitel a Učitel vysvětlil, co se stalo. Zatímco jsem si myslela, že na mě zapomněl, On mě očišťoval, pozvedal na vyšší stupeň rozjímání, rozvíjel mé chápání a naplňoval je jemným³ světlem, kterým mne vnitřně sytil.)