Milost utrpení

4. srpna 1987

(Zpět ve Švýcarsku)

(Skoro se až bojím toho, co si myslím, že se děje. Je to porozumění, o kterém Bůh mluvil minulý týden?)

Můj Bože?

Já jsem, milovaná;

Rozumím Ti dobře, Pane?

ano! Láska z tebe udělá zrcadlo, v němž se odrážejí smrtelné úzkosti všech těch, kdo trpí; pocítíš jejich smrtelné úzkosti a utrpení jako by byly tvé vlastní;

když uslyšíš o nějakém utrpení nebo je uvidíš, nebo když má někdo velké bolesti, Já, Pán, ti nabídnu tuto milost, cítit tyto bolesti, stejně silně jako ti, kdo trpí; budeš tak moci úplně proniknout do jejich ran a mít tak jasnou představu o tom, jak se cítí;

Vassulo, milovaná, tímto porozuměním, které ti dávám, pro ně budeš nesmírnou pomocí; trp, když trpí oni; a kdybys je odmítla, tak Já ti budu stále připomínat, abys sdílela jejich utrpení;

Ó, Můj Bože, budu schopna toto všechno zvládnout? Ne, že by se bál můj duch, ale mé tělo je slabé...

pamatuj si, dám tvé duši i tvému tělu dost sil až do konce; věř Mi, je to milost, maličká; miluj Mé děti zrovna tak, jak je miluji Já; buď Mým obrazem, sjednoť se se Mnou i s nimi; miluji tě a z této Vznešené Lásky ti dávám tuto milost; neunav se, pojď, vliji do tebe Svou Lásku tak, že ti daruji Své hřeby; pociťuj všechna utrpení; dcero, uděláš to všechno pro Mne?

Ano, Můj Bože, když je to Tvé přání.

pojď, Láska tě povede;

(Tušila jsem to, vysvětlím proč:

Před třemi dny ukazovali v televizi dvě děti, které zemřely, uvězněny pod zemí. Bylo mi jich a jejich rodičů moc líto. Za ty rodiče jsem se modlila. Následující den ukazovali v TV tornádo v Kanadě a vyděšené lidi, kteří o něm mluvili a stále ještě se báli. Toho večera jsem se za ně taky modlila. Bylo mi jich líto, ale ne tak, jako bych byla v jejich kůži. Náhle na mě Bůh vrhl Svůj pronikavý paprsek a já jsem cítila, jak proniká mou hruď a vychází zády. Paprsek mě pálil a působil mi takovou bolest, že jsem chtěla utéct a napít se vody, cítila jsem se jak v plamenech! Později, když jsem spala, mi dal Bůh živý obraz toho, jak bych se měla doopravdy cítit. Zdálo se mi, že zemřel můj vlastní syn. Probudila jsem se s úzkostí a v tom mi Bůh řekl, že dokud pociťuji tuto úzkost, měla bych se okamžitě modlit za rodiče, kteří ztratili své děti. Modlila jsem se tak vroucně, jako by to byly mé vlastní děti. Znovu jsem usnula a Bůh mi dal nový obraz o tom, jak jsem já sama stižena tornádem. Procházela jsem zoufalým strachem ze smrti. Znovu mě probudil a řekl mi, abych se modlila za ty, kteří toto prožili. Modlila jsem se velmi vřele, protože jsem v sobě stále měla živou vizi katastrofy.)