Má Nová Píseň Lásky

9. července 2020

pojď, dcero, Pokoj tobě; naslouchej Mi a piš:

Má Nová Píseň Lásky, kterou jsem ti dal, je Dar, který byl vyhrazen pro vaši dobu; je to Má Svatební Píseň, kterou zpívám Já, váš Bůh;

jako jitřenka, která se neúnavně objevuje mezi mraky, Já vstávám ze Svého Trůnu, oděný Majestátním Světlem, abych vás všechny dosáhl; a když otvírám Svá Ústa, abych každý den zpíval Své milované, abych pěl společně se všemi Svými Anděly a Svatými, z Mých Úst proudí zářivě se třpytící paprsek světla a září blesku pohlcuje temnotu tohoto světa; a protože Mé Slovo je Slovo Života, mračna a temnota ustupují a rozptylují se jako mlha s každým Slovem, které kane z Mých Rtů;

Mé Písně jsou oděny Majestátem, Má Vassulo, a Královskou Mocí, naprosto přesahují tyto světy a naplňují je Mou Svatební vůní; Má Líbeznost a Má Láska jsou sladší než med z plástů; nedával jsem vám po všechny tyto roky znamení Své Lásky? nezahrnoval jsem vás všechny něžnými polibky Svých Úst? nevšimli jste si Mého Pohledu něžné Lásky a sladké líbeznosti Mých doteků na vaší tváři, líbeznosti přesahující vše, co jste kdy zakusili? nepochybujte, neváhejte, otevřete svá ústa a Já sám vás budu ihned sytit Svým Slovem, které vychází z Mých Úst, abyste obdrželi vznešenost Moudrosti;

otevírám Svá Ústa, abych zpíval Své Nevěstě,¹ která chválí Mé Jméno dnem i nocí, Já Sám jsem v Ní přítomen a to Ji udržuje naživu, obklopena Mými Anděly, kteří sdílí Mou Radost; pochopte, že dokonalá Vznešenost Mé Přítomnosti převyšuje zemi a Nebe, neboť Mé Jméno otřásá zemí, otřásá Nebesy a žádné jiné Jméno není tak vyvýšené a Vznešené jako to Mé; zpívám Své Nevěstě, aby Mi odevzdala, co Mi patří, a ve Své překypující Lásce, kterou chovám ke Své Milované, budu nadále chránit Královské Dary, které jsem vám dal, aby zůstaly neporušené a neposkvrněné;² rozumíš? vycházím za vašich dnů jako jasně zářící slunce a hledám Svou nevěstu, po které touží Mé Srdce; což nemohu mluvit se Svou Nevěstou?³

a ty, kdo jsi zapomněl na svého Stvořitele a Ženicha, který čeká, až Mu otevřeš své srdce, nemáš vůbec touhu⁴ vystoupit z temnoty svého hrobu a spatřit zářivé Světlo Mé Slávy? nechceš, abych do tebe vdechl Svůj Dech Života? neptej se, Kdo je Ten, který stojí před tebou zahalen Závoji Božství; právě teď klepu na dveře tvého srdce, už jsi Mě nechal čekat dost dlouho; tak jak dlouho Mne ještě necháš čekat, Můj milovaný, otevři své srdce a uznej Mne, protože Já Jsem je tvůj Král a Ženich; Já jsem Ten, kdo je skryt za Závoji Svého Božství;

Můj zjev, postava zalitá Světlem, oslňující půvabem Svého Majestátu a Slávy; Mé roucho, sladce navoněné kadidlem,⁵ třpytící se v ranních paprscích, vyšívané zlatem a safíry, skvoucí se drahými kameny; dodnes jste se nikdy neuráčili kontemplovat Mne v Mé Slávě, která je skryta za Mým Závojem; když otevřete svá srdce, Můj Závoj bude pozvednut a bude vám zjevena Má Svatá Tvář a váš dech se okamžitě promění v kadidlo; nedívej se jinam, Má lásko, nechvěj se, neměj strach z Mé bázeň budící Přítomnosti, místo toho otevři své srdce Mně, svému Ženichovi, protože jsi nikdy nepatřila nikomu jinému než Mně; rozumíš? otevři své srdce a požádej Mě, abych vstoupil do tvého srdce a Já ho obnovím olejem pomazání; požádej Mě, abych osvítil tvou duši a Já odstraním tvou temnotu způsobenou hříchem; v poušti tvé duše dám vykvést všemožné zeleni; pros Mne, abych odstranil tvou ubohost, chlad srdce a tvou neschopnost, a Já tě utěším a s radostí tě zaliji Svým Světlem; olejem, který kane z Mých Prstů, napojím tvé srdce,⁶ abych ti požehnal, naplním ho a pomažu Balzámem Mého Jména, rozptýlím tvou bídu a apatii a natrvalo je nahradím Svým Božstvím; Mé Božské polibky na tvém čele tě označí jako Mou, tak nedovol, aby tě přemohla tvá mdloba,

protože Já jsem Bohem pokorných;

potom jako Ženich, který vede svou nevěstu k Oltáři, tě i Já povedu na Svou Královskou Hostinu, zatímco budeš mít položenou hlavu na Mém Rameni, Já tě budu Svou levou Rukou držet kolem pasu a pevně tě k Sobě tisknout, abychom tak mohli společně hodovat a radovat se ze štědrosti Mého Královského Domu; se Mnou ti nebude nic scházet; postarám se o tebe a ozdobím tvou duši Slávou Svého Jména a Svým Božstvím, obléknu tě do brokátu, z tvých svatebních šatů se bude linout vůně myrhy a aloe; a když pak budeme sedět vedle sebe na našem Manželském loži se zlatým baldachýnem, Já Sám tě zahalím a vyhladím hříchy tvého mládí;

budu tě s láskou učit správné cestě,
po které by ses měla vydat;

svěřím ti Své nejcennější dary, Svou Trnovou Korunu, Své Hřeby a Svůj Kříž jako připomínku Nesmírné Lásky, kterou tě miluji; budu se ti věnovat, Má milovaná, učit tě a zamilovaně ti šeptat Modlitbu Sjednocení, budu hrát na Svou harfu ze slonoviny Svou Píseň Ctností a Lásky, Svou Píseň prodchnutou Moudrostí, neboť jsem nemocný láskou k tobě, a ty, Má Vlastní, čím více Mě budeš milovat, tím více budeš pronikat do hlubin Mého Nitra;

Má blízkost prozáří tvou duši a dá ti vznešené zrození ve Mně; protože noc musí ustoupit světlu; Já budu tvým přístřeším ve dne a svitem hvězd v noci; v těžkostech budu vždy s tebou; budu stát při tobě, vždy a navěky…⁷ máš něco, co bys Mi chtěla říct, Má Vassulo?

ach! ať bych řekla cokoliv, tak žádná slova nemohou vystihnout, co bych chtěla skutečně říci, vlož Svá Slova do mých úst, abych byla hodna Ti zpívat z vděčnosti za dobrotu, kterou jsi mi projevil, jak jsi mohl tolik vykonat v tak temné duši, jako je ta moje? když se dívám na svoji ubohost, tak je mi skutečně do pláče… a přesto ses mě ujal a něžně mě vedl bez jakéhokoliv násilí z Tvé strany, žádná zastrašující gesta, pozdvižené Obočí nebo výhružné pohledy, mluvil jsi se mnou laskavě, Tvé Rty vlhké milostí mne uklidňovaly; sestoupil jsi z Nebe, ze Svého Královského Trůnu obklopeného cherubíny do mého života, aby ses se mnou navzdory mé ubohosti zasnoubil;⁸ vůbec ses nezabýval tím, že bys tím snižoval Slávu Své Královské Autority;

a nyní jsi vložil do mých úst Novou Píseň! Chvalozpěv, Svatební Píseň, Píseň Lásky, aby zněla ve všech Tvých Shromážděních… aby si uvědomili, Kdo je Ten, který čeká, aby mohl vstoupit do jejich srdcí, Kdo je Ten, který je Králem Slávy, kterému patří tato zem a vše, co je na ní, tento svět a všichni, kdo jej obývají… Kdo je Ten, který stojí jako dým čistého kadidla stoupající k nebi, třpytící se ve svitu hvězd pod hvězdným nebem, Ten, který naplňuje celý vesmír Svou Vůní… Kdo je Ten, který připravil velkolepou Hostinu pro Svou nevěstu a trpělivě na ni čeká v tichu, aby ji probudil ze země zapomnění a pomazal; bez Tebe bychom byli jako vytrácející se voda, jako když mizí stíny po západu slunce, jako padající hvězda zanikající v nekonečném vesmíru; Ty ses bez nejmenšího zaváhání vznesl ze Svého Královského Trůnu a slétl jsi jako Holubice z Nebe, abys spočinul na mně⁹, na mé strašlivé ubohosti;

z údolí zapomnění jsi obnovil mou paměť, aby Tě poznala, můj Milovaný Kriste, pozvedl jsi mě z propasti nicoty a já jsem se Tě pevně chytila a sevřela lem Tvého roucha ze strachu, že by ses ode mne mohl odvrátit a odejít; pevně jsem se držela Tvého roucha, abych Tě už nikdy neztratila; věděla jsem, že pak jsem byla svého Milovaného a můj Milovaný byl můj; On vlastnil mě, ale i já jsem vlastnila Jeho;

pochopila jsem Tvůj záměr, poznala jsem Cestu, Pravdu a Život, tak jak bych mohla nechat svého Milovaného čekat? poté, co jsem poznala, že můj Ženich je můj Zachránce a Vše, po čem toužím, že stojí oděn Velebností majestátně jako sloup vonícího kadidla stoupající vzhůru, mi zahořely tváře z návalu radosti, jako šťastnému dítěti, které propukne v radostný smích znějící jako pramínek vody, jako zurčící potůček!

Má Milovaná, od tvého narození jsem před tebou netajil Svou Lásku a Svou Věrnost; byla jsi Má, Vassulo, už před svým narozením! nikdy jsem tě nespustil z Očí; mystickým způsobem jsem se s tebou zasnoubil,¹⁰ abys v Mých Rukou prospívala k Mé větší Slávě a postupovala podle plánu, který jsem pro tebe měl; Já jsem znám, že korunuji úspěchem a dosáhnu všeho, co jsem si naplánoval, neboť vlastním plnost Královské Moci, Nádhery a Velebnosti; skutečně, jako Ženich, který zahrnuje dary svou milovanou nevěstu, jsem tě korunoval v každé chvíli tvého života girlandami Lásky; nejdrahocennějšími Dary, Svým Křížem, Svými Hřeby a Svou Trnovou Korunou, neboť Má odměna je nevýslovná; a nyní seber odvahu a vlož svou pravou ruku do Mé a dovol Mně, svému Ženichovi, abych tě měl s královskou marnotratností jen Sám pro Sebe ve Svatební Komnatě Svého Srdce, kde máš svůj věčný Domov;

Ó, ano! opojený Láskou jsem se s tebou oženil,¹¹ pak jsem ti dovolil, Má nevěsto¹² pozvednout Závoje halící Mé Božství, abys tváří v Tvář kontemplovala dnem i nocí Mou Svatou Tvář; tvé nohy se náhle podlomily, když jsi kontemplovala Mou Jasnou Tvář, ale Já jsem tě držel pevně ve Svém Objetí, podepřel tě a dodal ti odvahy, když jsem ti nabídl vznešený Dar, nabídl jsem ti účast na Svých Božských Tajemstvích; nabídl jsem ti Své Mystické Víno, abys pila; opojena Mým Mystickým Vínem jsi žádala víc; vítězně jsem ti nabídl Svůj Kalich; ucházel jsem se o tebe celým Svým Srdcem, a proto jsem ti nabídl též Svůj Mystický Chléb, Znamení Mé veliké Lásky a Dar od Ženicha, který odhaluje Svou Lásku Své požehnané nevěstě; ve Svatební Komnatě Svého Srdce jsem ti ukázal, že jsi kost Mé Kosti, tělem Mého Těla, protože jsem tě živil Svým Mystickým Chlebem a Vínem; ach, Vassulo, od Věčnosti jsem pro tebe uchovával tyto Dary pro tvou Spásu;

od chvíle, kdy jsi mi dal se znovu narodit, jsem hlásala Tvou Spravedlnost a myslím, že jsem na žádném Shromáždění nezatajila nic o Tvé Lásce a Věrnosti, ani o Tvé Laskavosti vůči mně;

Svými božskými Polibky jsi označil pečetí mé čelo, z mého jazyka jsi učinil pohotové pero, jako pero zručného písaře;¹³ takto utváříš Své nevěsty, korunuješ je věnci Lásky, laskáš je vášnivými Polibky Svých Úst za zvuku Své harfy ze slonoviny; bohatě je odíváš do zlatého brokátu, korunuješ je drahokamy ze Své Trnové Koruny; posvěcuješ jejich dech a vyléváš na ně příval Požehnání; a jako poštovní holubice pokrýváš jejich křídla zlatem, aby roznášely Tvé Milosti do všech koutů světa, aby národy jásaly a zpívaly radostí;

Bože, jsi tak hoden lásky; jsi nejkrásnější; Tvé Téma je náboženství a ctnost; Tvou Slávu nelze s ničím srovnat; Tvá Stezka, pokrytá safíry, vede do Mystické Komnaty Tvého Srdce; zde činíš nesmrtelnou každou nevěstu Svým Mystickým Chlebem a Mystickým Vínem, aby byly hodny vstoupit do Tvého Království, zatímco Tví Andělé vyhlašují Tvé vítězství! povzbuzuješ Svou nevěstu způsobem, jakým to může učinit jen Pán, a něžně jí šeptáš do ucha: „Já Jsem¹⁴ je nyní tvůj Ženich, úplně každý den, protože jsem s tebou spojen a jsme s tebou jedno; úplně se do Mne ponoř a buď se Mnou jeden duch, abys více nepatřila světu; nyní, když jsem tě svedl a ty jsi Mnou okouzlena, tě budu vlastnit, a ty budeš vlastnit Mne; nyní jsi svého Milovaného a toužíš po Mně; proměním tě v boha, což je plod Našeho Božského Sjednocení;“

ano, skutečně, Má milovaná nevěsto, naslouchej Mému Hlasu a raduj se z Mé lahodně vonící sladké Líbeznosti v Mé Písni, kdyby sis jen plně uvědomovala, jak jsem ti vždy nablízku; Mým přáním bylo položit si tě na Své Srdce jako pečeť; nyní jsem tvou sladkou vůní, Vassulo, úplně tě obklopuji a snoubena¹⁵ se Mnou, jsi uvnitř Života,¹⁶ patříš k Mému Královskému Domu; ti, kdo pijí hodně¹⁷ Mé Mystické Víno, budou opojeni Jeho sladkostí, občerství svá srdce a budou o to více žíznit; když budou jíst Můj Mystický Chléb, jejich srdce zakusí nevýslovnou radost a štěstí; v Mé blízkosti budou jejich duše oděny světlem, které vychází ze Mě; když splynou s Mým Světlem, dovolím jim pozvednout jejich svatební závoj, aby tu a tam kontemplovaly Mne a naplnily sladkostí svá srdce;

pochop tedy, Má Milovaná Vassulo, že jsem tě pozvedl pro Sebe, a abys byla Mou Ozvěnou v Mém plánu Spásy; umístil jsem tě jako květinu mezi bodláčí, abych připomněl světu, že všechny duše, se kterými jsem spojen, se stávají Mými nevěstami; kdo nalézá Mne, nalézá Život; pozvednu Svůj Hlas a spolu se Svými Anděly budu zpívat celému světu, pouštím, městům, hřbitovům, všem lidem na zemi, aby poznali, že i když oni zapomněli na Mne, Já jsem na ně nikdy nezapomněl, neboť jsou Mi velmi drazí; Má Píseň promění pouště v bujné zahrady a na holých návrších dám vytrysknout pramenům řek;

učiním všechny věci nové…¹⁸

ach, nespočet úderů srdce v Mém Božském Hymnu neustále bije bolestnými vzdechy teskné touhy ohlašovat Mou Píseň, aby probudila každé srdce; neptej se, proč jsem nazýván Životem; tvůj Ženich ti říká, že Já, kterému se nevyrovná žádné jiné světlo, jsem Život, a proto beze Mne v temnotě nemůžete žít nebo vůbec být¹⁹ a ani nic jiného nemůže existovat; Já jsem to, Kristus, váš Spasitel, kdo vám říká, abyste hledali útočiště v Mém Milosrdenství;

zjevil jsem v tobě Svou moc, Má Vassulo, učinil jsem zázraky, a skrze tebe, Má nevěsto, jsem odhalil Svou Něhu a Své Milosrdenství světu; i nadále budu plnit tvá ústa Božskou Moudrostí; čím Mi budeš blíž, tím snadněji tě bude tvůj Ženich, společně se Svou Matkou, která je též tvou Matkou, nadále zkrášlovat, dokud nedosáhneš dokonalosti;²⁰ Mé Dílo by nebylo kompletní, kdybych nemohl přivést k dokonalosti tvou lásku;

skrze Svou Píseň znovu zjevuji Svou Věčnou Lásku a Věrnost Své Nevěstě;²¹ Má Královská Píseň se s Požehnáním rozléhá po horách a návrších; voňavé květy v pupenu se otevřou Mé Písni a vydají vůni, která vystoupá k nebesům a hluboce se skloní za zvuku Mého libozvučného Hlasu; projevuji Svou obdivuhodnou Dobrotu a chráním vás jako zřítelnici Svého Oka;

tak pojď,²² jak dlouho se ještě budeš skrývat ve svém temném hrobě? jak dlouho ještě budu muset čekat, než otevřeš své srdce? dovol Mi vstoupit, abych rozvinul jako svitek a odhalil ti cestu Života; vybavím tě Svou Sladkostí a Čistotou, aby ses podobala věži ze slonoviny; Já jsem tvé Královské Roucho; ach,²³ Vassulo, požehnaná Mého Srdce, Já budu mluvit tvými rty, které jsem pomazal; Já budu jednat skrze tebe a zjevovat se na tobě jako jsem tě Sám Sebou zahalil už mnohokrát; nikdy s tebou nepřestanu mluvit a vždy tě budu učit Moudrosti;

pohleď! nyní volám všechny, kdo jsou Má setba, kdo jsou kost Mé Kosti, tělem Mého Těla, aby přišli a zakoušeli slastné útěchy v intimitě Srdce Svého Ženicha a plnost Božství bude žít ve vás! opři si o Mě svou hlavu a spočiň u Mě, Má holubice, a dovol Mi spočinout ve tvém ztišení; ic