Vize Pomazání
Zůstaň v milosti svého Stvořitele
26. června 1987
(Bangkok)
(V 7,30 ráno jsem uviděla zbarvený oblak,
který mě na pohled velmi zaujal. Pak z něj
vyšlo pět paprsků tak, že utvořily jakousi
hvězdu. Řekla jsem: „Hleď!“ A jakási ruka
za mnou mě postrčila dopředu. Tu se
ukázalo něco jiného. Na jednom paprsku se
objevila svíce. Znovu jsem řekla: „Hleď!“
Ruka za mnou do mne strčila tak, že jsem
padla na kolena. Ještě stále jsem se
nesnažila zjistit, kdo do mne strčil, protože
jsem nechtěla propást ani okamžik z onoho
dění na nebi. Pět paprsků se teď začalo
točit tak rychle, že vznikl jakoby zářící
kruh. Najednou se ve středu tohoto kruhu
objevil Ježíš. Řekla jsem: „Podívej!“ Ruka
za mnou do mě ještě jednou strčila a já
jsem padla dopředu na ruce. Náhle stovky
hlasů vzývaly Ježíše. Říkaly stále jen: „J-e-
ž-í-š.“ Potom Ježíšův obraz zmizel, objevila
se další scéna. Zase jsem řekla: „Podívej!“
Tentokrát do mne ruka strčila tak, že jsem
se natáhla na zem. Zvedla jsem jen hlavu,
abych viděla poslední scénu. Spatřila jsem
klečící postavu a kolem ní pět osob. Naproti
této scény velmi lesklý stříbrný kalich. Těch
pět lidí něco dělalo tomu, který klečel
v jejich středu. Slyšela jsem slovo
POMAZÁNÍ. Pak všechno zmizelo.)
(V 7,30 ráno jsem uviděla zbarvený oblak, který mě na pohled velmi zaujal. Pak z něj vyšlo pět paprsků tak, že utvořily jakousi hvězdu. Řekla jsem: „Hleď!“ A jakási ruka za mnou mě postrčila dopředu. Tu se ukázalo něco jiného. Na jednom paprsku se objevila svíce. Znovu jsem řekla: „Hleď!“ Ruka za mnou do mne strčila tak, že jsem padla na kolena. Ještě stále jsem se nesnažila zjistit, kdo do mne strčil, protože jsem nechtěla propást ani okamžik z onoho dění na nebi. Pět paprsků se teď začalo točit tak rychle, že vznikl jakoby zářící kruh. Najednou se ve středu tohoto kruhu objevil Ježíš. Řekla jsem: „Podívej!“ Ruka za mnou do mě ještě jednou strčila a já jsem padla dopředu na ruce. Náhle stovky hlasů vzývaly Ježíše. Říkaly stále jen: „J-e-ž-í-š.“ Potom Ježíšův obraz zmizel, objevila se další scéna. Zase jsem řekla: „Podívej!“ Tentokrát do mne ruka strčila tak, že jsem se natáhla na zem. Zvedla jsem jen hlavu, abych viděla poslední scénu. Spatřila jsem klečící postavu a kolem ní pět osob. Naproti této scény velmi lesklý stříbrný kalich. Těch pět lidí něco dělalo tomu, který klečel v jejich středu. Slyšela jsem slovo POMAZÁNÍ. Pak všechno zmizelo.)
Můj Bože, nerozuměla jsem Tvému snu, který jsi mi dal.
Moudrost tě poučí;
27. června 1987
(Nyní začínám chápat: Byla jsem rozdělena. Mé tělo se normálně pohybuje, ale bez mé duše. Má duše, Můj Bože, ty jsi mi ji vzal. Připadám si jako mrtvola, úplně oddělená. Zažil někdo něco takového? Myslet po celou dobu, co bdíte, jen a jen na Boha? Udělal někdo takovou zkušenost, že by na Boha myslel 24 hodin denně každý den po dobu více než jednoho roku? A v okamžiku, kdy se mé myšlenky začnou odvracet, nějaká Ruka mě uchopí za bradu a otočí mou hlavu k Ježíšovu usmívajícímu se obličeji. Divím se sama sobě, že u toho všeho dokážu zvládat i jiné věci!)
Vassulo, prostě jsem vzal tvé srdce a vložil je do Svého Srdce; Já jsem Jahve a miluji tě! važ si Mé Lásky; stvoření, zůstaň v milosti svého Stvořitele;
Jak, jak bych mohla zůstat v tvé milosti?
musíš být svatá;
Jak mohu být svatá?
tím, že Mě horoucně miluješ;
Pak tedy, je-li to Tvá vůle, pomoz mi být svatou.
pomohu ti, buď požehnána; nikdy od tebe nebudu žádat něco, co by ti škodilo; měj to stále na paměti;
pojď, odhalím ti Své nejhlubší a nejdůvěrnější touhy; dovol Mi, abych je do tebe vtiskl, maličká;
| 
