Mé Srdce bylo pohnuto ubohostí tvé duše

13. února 2006

Pán je věrný, neboť mi dává sílu
a chrání mě před zlem,
On je jedinou a největší Radostí mého ducha;

a ty, Moje milovaná, jsi Má drahocenná duše, jsi ozdobou a věncem na Mé Hlavě;

Pane, pozvedl jsi mě pouty Lásky,
sňal jsi ze mě moji vinu
a zjevil jsi mi Svoji Svatou Tvář,
proměnil jsi moji prázdnotu
ve vášnivou touhu po Tobě;

Šťastný je člověk, jehož chyby jsou prominuty
a jehož hříchy jsou zahlazeny;
oni obdrží dar Lásky!

Mé Srdce bylo pohnuto ubohostí tvé duše; nalezl jsem ve tvém srdci místo, kde jsem se mohl usadit a spočinout; proměnil jsem tě z apatického tuláka v příbytek pokoje; dodnes s tebou hovořím a naplňuji tě štěstím, radostí a útěchou; chápeš, Vassulo, zjevuji se na tobě, abych ukázal lidem naše spojení; abych ukázal slepým, že přebývám v tobě a ty ve Mně; a abych potvrdil Svůj výrok, že jediným znamením, které dám, abych dokázal, že Já jsem Autorem tohoto zjevení, jsi ty, dcero; Láska tě miluje; Láska k tobě přišla tímto způsobem; jakého potěšení se dostalo Mému Srdci, když jsi odpověděla na Mé Volání; opři se o Mě a důvěřuj Mi; nikdy tě neopustím; Láska tě miluje; ic