Ukřižování

9. listopadu 1986

pokoj tobě; Já jsem zde, Já jsem Ježíš Kristus; Já jsem před tebou, Já jsem tvůj Učitel a miluji tě; zlo bylo přemoženo tím, že jsem se obětoval; nespi, neboť brzy budu s vámi; Já jsem Zjevení; mám pro vás informace, které budou promlouvat; mluv se Mnou o Mém Ukřižování, Vassulo;

Co mám říci? Mám myslet na to, co bylo před nebo během Tvého Ukřižování?

před;

(Ježíš mi ukázal obraz Svého bičování.)

když Mě zbičovali, plivali na Mě a vícekrát Mě prudce udeřili do hlavy, takže jsem byl omráčen; kopali Mě do žaludku, což Mi vyrazilo dech; spadl jsem na zem; sténal jsem bolestí a oni se začali bavit tím, že do Mě jeden po druhém kopali; byl jsem znetvořen; byl jsem zlomen na těle i na duchu; z celého Mého těla visely kousky masa, které byly odtrženy bičováním;

jeden z nich se Mě chopil a vlekl Mě po zemi, protože už jsem nebyl schopen stát na nohou; pak Mi oblékli jeden ze svých plášťů; vláčeli Mě kupředu a znovu Mě bili; udeřili Mě do tváře a zlomili Mi nos; trýznili Mne; slyšel jsem jejich urážky; dcero, s jakou nenávistí a posměchem zaznívaly jejich hlasy a plnily kalich Mého utrpení; slyšel jsem, jak říkají: „kde jsou shromážděni tvoji přátelé, když jejich král je s námi? jsou všichni židé tak proradní jako tito? podívejte, jejich král!“ pak Mě korunovali korunou spletenou z trní, dcero; „kde jsou tví židé, aby tě pozdravili? jsi král, nebo nejsi? můžeš nějakého napodobit? směj se! neplač, jsi král, nebo nejsi? tak jednej jako král!“ pak Mi provazem spoutali nohy a řekli Mi, abych šel na místo, kde byl Můj kříž;

dcero, nemohl jsem tam dojít, protože spoutali Mé nohy, a tak Mě hodili na zem a za vlasy Mě vlekli k Mému kříži; prožíval jsem nesnesitelnou bolest, odtrhávaly se kousky Mého těla, rozbitého bičováním;

uvolnili Mi pouta na nohou a kopali Mě, abych vstal a vzal na rameno Své břímě; neviděl jsem, kde je Můj kříž kvůli krvi, která Mi stékala po obličeji a natekla Mi do očí, když Mi trny probodly kůži na hlavě; tak zvedli Můj kříž, položili Mi ho na ramena a postrkovali Mě směrem k branám; dcero, ach, jak hrozně těžký byl kříž, který jsem musel nést! vnímal jsem, kudy vede cesta k branám jen podle toho, jak Mě zezadu poháněli bičem; snažil jsem se dívat na cestu přes krev, která Mě pálila v očích;

tu jsem ucítil, že někdo osušil Můj obličej; byly to ženy, které se strachem vystoupily z řady, aby omyly Mou oteklou tvář; slyšel jsem je plakat a naříkat, vnímal jsem je; „buďte požehnány“, odvětil jsem; „Má krev smyje všechny hříchy lidstva; hleďte, dcery, nadešla doba vaší spásy;“

s námahou jsem postupoval vpřed; dav úplně zdivočel; neviděl jsem kolem žádného přítele; nebyl tam nikdo, kdo by Mě potěšil; Má agónie se prohlubovala, spadl jsem na zem; ze strachu, abych nezemřel ještě před ukřižováním, poručili vojáci jednomu muži, jmenoval se Šimon, aby nesl Můj kříž; dcero, to nebyl projev dobroty nebo soucitu; bylo to proto, aby Mě ušetřili pro kříž;

když jsme přišli na Horu, srazili Mě na zem, servali Mi šaty z těla a nechali Mě nahého přede všemi přítomnými; Mé rány se znovu otevřely a Má Krev tekla na zem; vojáci Mi nabídli víno smíchané se žlučí; odmítl jsem to, měl jsem už hluboko v nitru hořkost, kterou Mě napojili Moji nepřátelé; nejdřív Mi rychle probodli zápěstí, a když Mě hřeby přibili na kříž, natáhli Mé zničené tělo a bezohledně probili Mé nohy; dcero, ó, dcero, jaká to bolest, jaký smrtelný zápas, jaká trýzeň pro Mou duši! opuštěn Svými milovanými, zapřen Petrem, na němž jsem založil Svou Církev, zapřen zbytkem Mých přátel, osamocen, vydán nepřátelům; plakal jsem, protože Má duše byla naplněna bolestí;

vojáci vztyčili Můj kříž a usadili ho do díry;

díval jsem se na lidi, které jsem z kříže téměř neviděl; opuchlýma očima jsem sledoval svět; neviděl jsem žádného přítele mezi těmi, kdo se Mi posmívali; nebyl tu nikdo, kdo by Mě potěšil; „Můj Bože, Můj Bože, proč jsi Mě opustil?“ opuštěn všemi těmi, kdo Mě milovali;

Můj pohled spočinul na Mé Matce; pohlédl jsem na Ni a naše srdce hovořila: „dávám ti Své milované děti, aby byly i tvými dětmi; máš být jejich Matkou;“

všechno se chýlilo ke konci, vykoupení bylo blízko; viděl jsem nebesa otevřená a všichni andělé tam stáli vzpřímeně, všichni stáli mlčky; „Můj Otče, do Tvých rukou odevzdávám Svého Ducha; teď jsem u Tebe;“

Já, Ježíš Kristus, jsem ti diktoval Svůj smrtelný zápas;

nes¹ Můj Kříž, Vassulo, nes jej pro Mě; Můj Kříž volá po Pokoji a Lásce; budu ti ukazovat Cestu, protože tě miluji, dcero;