Buď hlasatelem a apoštolem Našeho Trojjediného Božství
19. října 1998
Pane, pomoz mi ve všem,
pomoz mi konat pokání
za Tvůj lid, za Tvou Církev,
přinášet oběti a modlitby,
které budou jako kadidlo stoupat k nebi
a budou jako tišící vůně pro Otce,
posvátný olej pro Syna
a zasvěcení Svatému Duchu;
Ó, Svatá Trojice, ozdobo mé duše,
nádherná okraso mého srdce,
embléme mé mysli, zvonění mého hlasu,
stráži mého bytí,
cokoliv bych řekla,
tak to nikdy nebude stačit?
My sami jsme ohraničili Své území, My jsme jeden Bůh v Naší jedné Podstatě, jedné Moci a jednom Poznání, ano, s jednou Vůlí a jednou Vládou jsme ohraničili Naše vlastnictví, abychom mu dali jazyk učedníka a tak jsme posvětili Naše Božské Dílo;
ve Své Moci jsme se do tebe vlili jako oživující tekutina, jako slunce, které září na jaře, jsme tě osvítili a opevnili Své město a svatyni dřív, než s tebou budou zle jednat tví trýznitelé;
v Našem Poznání jsme se ti zjevili a komunikovali s tebou, předávali jsme ti, a skrze tebe i ostatním, poznání, které přijali moudří;
oslavo Našeho Milosrdenství! potěšení Naší Trojjediné Svatosti, buď zakotvena v Naší Vůli a buď jako vonná ratolest plná pryskyřice v létě, abys dál ukazovala Pravdu a lépe vysvětlovala Zjevení, jichž se ti dostalo;
zalijeme tě Svým Světlem kvůli lepšímu chápání Našeho Slova a vtiskneme Náš Božský Obraz do každého tobě daného slova; Naše Vznešenost doplní všechno, co ti dosud chybí; potom „jako oliva obtížená plody, jako nádoba z masivního zlata ozdobená všemožnými drahokamy“ budeš s důstojností přinášet zadostiučinění v této hodině bolestného odpadlictví a jako zpěváci zpívající chvály, tak Nás bude tvůj slabý hlas snažně prosit Našimi pojmy, podle Našeho chápání a dle Naší Vůle; ve Své královské štědrosti jsme ve Svém náručí obdařili tvé srdce Moudrostí, aby byla předána tomuto pokolení a aby z Ní mělo užitek;
proto, maličká, kráčej dál po stezce, která je pro tebe posázená safíry, a buď hlasatelem a apoštolem Našeho Trojjediného Božství; osévej každou zemi, aby se Naše Království rozprostíralo od moře k moři; hory a kopce se hluboce skloní před Naší zachraňující spravedlností a ve Své Moci povoláme k bytí věci, které nejsou, stejně jako ty, které jsou;
Já jsem Život a Vzkříšení a přivádím mrtvé k životu; zůstaň Mi oddaná a vzkvétej; nikdy se netrap; buď jako růže, která roste na břehu vodního toku; buď požehnaná a vydávej svému Spasiteli sladkou vůni jako kadidlo, rozšiřuj svou vůni spolu s Mou v Mém Domě a opájej Mou domácnost, dokud se neobrátí a nebude jedno srdce;
budu tě chránit před zuřivostí a žárlivostí; říkej: „všechna Díla Páně jsou dobrá; On dává v příhodnou dobu svou přízeň;“ ano, veleb Má Díla a buď tak Mým Rájem, Paraskevi „µou“;
Ó, Pane,
dej, ať ve své mysli zachovám Tvá Naučení
a nedovol zapomnětlivosti,
aby mě ovládla!
Posilni mé nohy, Slavný Pane,
a udržuj mě bdělou
a ve Tvé Službě…
Mé dítě, Moudrost zazářila do tvé duše jako sladký plamen, neustále ti odhaluje Naše tajemství, ale také Nás Samé takovým způsobem, který může oživit tuto generaci a povzbudit ji, aby rostla do Naší nádhery a zasloužila si vejít do Ráje;
z Naší Vlastní svobodné Vůle, v Naší Trojičné Slávě, se Nám zalíbilo se s tebou důvěrně spřátelit a hojně na tebe vylévat proudy slastí a útěchy; My jsme ti zjevili něco, nač Má Církev zapomněla: tuto překypující sladkost, ano! božskou sladkost Všemohoucího Boha, která přitahuje myriády andělů, aby se shromáždily kolem Mého Trůnu, bezpočet duší, aby Mě uctívaly a radovaly se z této nebeské hostiny; v Naší nevýslovné sladkosti objímáme celé Nebe;
Má Církev na Mě zapomněla, Má Vlastní Choť Mě zanedbala… zůstává nahá a nejeví žádný zájem o Mou Božskou sladkost; „proč se, Má Nevěsto, ke Mně obracíš zády, když Já ti otvírám Své Srdce, abych s tebou hovořil? Mé Srdce je naplněné nevýslovnou sladkostí, ale ty jsi nepochopila, co ke Mně přitahuje Mé tvorstvo…“
Má důvěrná společnice, odvrať oči od svého okolí a upni svůj zrak, svou mysl a svou duši v posvátné kontemplaci na Mé Srdce a dovol Mi pokračovat s tebou v našem sladkém a důvěrném rozhovoru;
Mě, tvého Božského Společníka, uchvacuje život, který Mi ze svého svobodného rozhodnutí štědře nabízíš; k slzám Mě dojímá život, který snáší urážky a pomluvy kvůli Mně; radosti-Mého-Srdce, ještě pořád jsi plně nepochopila, jak jsem se ve Své horoucí lásce k tobě s tebou nerozlučně spojil, aby ses stala jedním duchem se Mnou; zůstávej v Mém Pokoji; Má věrná Láska tě nikdy neopustí;
Ach, můj Králi,
mé srdce je dojaté
Tvým vznešeným tématem,
opojené, když mě oslovíš;
Milost na mne padá jako rosa,
halí mě ve Svém mocném objetí,
mou tvrzí je Bůh Sám;
Bůh, který mě věrně miluje.
vidíš, Má lásko, každý, kdo je spojený se Mnou, roste v Mém Božství ve svatosti a čistotě; a proto jsi ty, Má Vassulo, ve Mně budována ve svatou nádobu, v níž jsem obsažen, v čistý a svatý příbytek pro Naši Trojičnou Svatost, v Ducha, v němž bychom mohli kontemplovat Sami Sebe; proto se raduj a buď šťastná před svým Ženichem, který je k tobě tak štědrý; zůstaň bez poskvrny a Já tě nikdy nezklamu;
nyní, radosti-Mého-Srdce, se můžeš vrátit ke svým dalším povinnostem; přijmi na čelo Polibek Božské Lásky od svého Spasitele;
Já, Ježíš Kristus, ti žehnám; ic
| 
Sír 50,10 a 9
