Který dům tě více potřebuje?

23. října 1986

Vassulo, který dům tě více potřebuje? rád bych, aby sis vybrala;

Ježíši, když se mě ptáš, který dům je důležitější, zda Tvůj nebo můj, pak samozřejmě odpovím, že „Tvůj Dům“. A když si mám vybrat, vyberu si Tvůj Dům.

Já ti žehnám;

(Ježíš se zdál tak potěšen!)

povedu tě, maličká;

pojď, vezmi Můj Kříž a následuj Mě; pamatuj si: Já ti pomohu; budeš Mým učedníkem; budu ti pomáhat Mě hlásat; Já jsem Svatý, Já jsem Svatý, buď i ty Svatá, žij Svatě; budu tě podporovat; Vassulo, chceš pro Mě pracovat?

Řekni znovu Své jméno.

Ježíš Kristus;

Ano, budu pro Tebe pracovat.

miluji tě; volej Mě, kdykoliv si to budeš přát;

(Souhlasila jsem, aniž bych si skutečně uvědomila, co to znamená pracovat pro Boha. Protože Boha miluji, chtěla jsem Mu udělat radost. Nepomyslela jsem na svou neschopnost!)

naslouchej Mi; slyš Mé volání, slyš Mé volání, vidíš Můj Kříž? jsem to Já, Ježíš, kdo ti předkládá tuto vizi;¹ volám, trpím, protože vás počítám, Moji milovaní, a vidím, jak jste rozptýlení a neuvědomujete si nebezpečí, která vám nachystal ďábel; Mé Srdce je rozdrásáno bolestí, když vás vidím tak daleko ode Mě!

(Po celý měsíc mi Ježíš dával vize Svého Kříže. Kamkoliv jsem otočila hlavu a podívala se, stál tam obrovský, tmavě hnědý Kříž. Když jsem při jídle pozvedla oči od talíře, stále jsem viděla tento obrovský Kříž. Když jsem se podívala přes síť proti moskytům, znovu ten Kříž. Když jsem šla do jiné místnosti, Kříž mě následoval. To se dělo po celý měsíc. Bylo to, jako by mě pronásledoval.

Potom mě začalo znepokojovat něco jiného. Co když to všechno, co se děje, není od Boha. Ale kdyby to bylo od ďábla, byl by tak hloupý, že by mě obrátil? Začala jsem se bát, co na to řeknou lidé? Co se se mnou stane? Vysmějí se mi!)

dcero, dcero, buď v pokoji!

(Zmocnila se mě nedůvěřivost.)

Kdo je to?

Já jsem to, Ježíš, zůstaň u Mě; volám tě už léta; chtěl jsem, abys Mě milovala, Vassulo…

 Ježíši, kdy jsi mě volal poprvé?

tehdy, když jsi jela do Libanonu; volal jsem tě ve snu; viděla jsi Mě; pamatuješ si, jak jsem tě k Sobě přitahoval a volal tě?

Ano, vzpomínám si, byla jsem hodně vystrašená. Bylo mi kolem deseti. Bála jsem se Tvé síly, která mě přitahovala. Bylo to jako silný proud, jako magnet, který přitahuje malý magnet. Pokoušela jsem se klást odpor a odtáhnout se, ale nemohla jsem, až jsem k Tobě byla úplně přitisknutá. Pak jsem se probudila...

(Zdálo se mi zvláštní, že mi Ježíš připomněl tento sen a že jsem si jej stále pamatovala.)