Duchovní ozvěna jednoty

Promluva Vassuly Ryden na ekumenické konferenci Světové rady církví

 Následuje přepis promluvy Vassuly Ryden na ekumenické konferenci Světové rady církví, konané v týdnu jednoty 23. ledna 1992 v Ekumenickém centru v Ženevě ve Švýcarsku.

 Poslouchat nahrávku můžete   ZDE

 (Paní Vassula Ryden je hlasem duchovna a jednoty. Mluví ke všem křesťanům, pravoslavným, katolíkům a protestantům, předává poselství pokoje, lásky a jednoty: „Aby všichni byli jedno,“ milostí Ducha Svatého. Mnozí z těch, kteří poselstvím naslouchali, v nich nalezli hluboký zdroj inspirací. Byla pozvána nejzajímavějším kolegiem.

(výňatek z materiálu k úvodu Vassuliných promluv)

 Napřed se vám krátce představím, a pak vám později přečtu několik poselství o jednotě.

Jsem pokřtěna jako řecko pravoslavná, mí rodiče byli Řekové a všichni jsme se narodili v Egyptě. Můj manžel je Švéd, luterán. Mám dva syny a jsem ženou v domácnosti. Nikdy jsem se neučila katechismus, už vůbec ne žádnou teologii. Víru jsem přestala praktikovat, zvláště když jsem se vdala. Nikdy jsem neslyšela, že Pán nám může udělit zvláštní projevy přízně jako je vnitřní řeč a vize v našem intelektu, nebo světlo, které naplní náš intelekt.

Jednoho dne, když jsem to opravdu čekala nejméně, náhle ke mně Bůh přišel a zmocnil se mě (uchvátil mě). Bylo to na konci listopadu roku 1985. V té části měsíce jsem připravovala výstavu svých obrazů. Hrála jsem tenis od rána do večera (kdykoli jste se chtěli setkat s Vassulou, mohli jste ji najít na tenisovém kurtě) a byla jsem manekýnkou na módních přehlídkách.

Když ke mně Bůh přišel, poslal napřed mého strážného anděla. Přišel ke mně, když jsem psala nákupní lístek. Představil se a řekl mi své jméno, Daniel. Bylo to takto jednoduché! Jistě si umíte představit mé překvapení a mou radost. Později jsem zjistila, že se svým andělem mohu komunikovat. Slyšela jsem ve svém srdci jeho hlas a napsala jsem to jako při diktování. Moje pouhá myšlenka, kterou jsem napsala, byla zodpovězena. Takže tímto způsobem všechno začalo.

První den, se o tom dozvěděl můj manžel, nikdy by mě nenapadlo, že by pochyboval. Věděl, že jsem normální uvažující člověk. Nejsem člověk, který by si něco takového vymyslel. Prostě mi věřil. Starý zákon nám běžně ukazuje anděly použité Bohem, nejen jako posly, ale také jako nástroje.

Po týdnu mě můj anděl požádal, abych četla Bibli. Doma jsem žádnou neměla, proto mi řekl, abych šla a jednu si sehnala. Udělala jsem to, a když jsem ji otevřela, abych četla, byly to žalmy, ničemu jsem nerozuměla. Přestože to bylo anglicky. To byl Bůh a snažil se mi říct, že jsem slepá, a že všude kolem mě je temnota, a proto nerozumím ničemu z toho, co říká.

Anděl mě vedl očišťováním. Začal mi ukazovat všechny hříchy, kterých jsem nelitovala, velmi zvláštním způsobem, velmi zvláštním, protože to bylo tak, jak vidí naše hříchy Bůh, ne jak je vidíme my. A v tom je velký rozdíl. Velmi jsem trpěla, protože jsem se nenáviděla a nenáviděla jsem všechno, co jsem dělala.

Můj anděl mě požádal, abych šla do semináře, který se nacházel naproti našemu domu v Bangladéši. Byl tam kněz, ukázala jsem mu zápisky a všechno jsem mu řekla. Byl překvapený a nevěřil mi. Byla jsem zdrcená, protože jsem si ve své nevědomosti myslela, že mi bude věřit. Vždyť se dnem i nocí zabývá Bohem a anděly. Od té chvíle mě bral jako někoho, kdo je mentálně narušený. Pak mě poslal k jinému knězi, který došel k závěru, že se zabývám satanem. Takže závěr byl pro mě ten, že jeden kněz si myslel, že jsem blázen a druhý, že jsem satanista.

Po několika týdnech mě místo pravidelné návštěvy mého anděla navštívil Sám Pán. V tom stavu, v jakém jsem byla, jsem nebyla překvapena. Protože jsem Pána neznala, považovala jsem všechny, kdo přichází z nebe, za stejné. První věc, kterou mi Pán řekl, byla: „Já, Bůh tě miluji. Miluj mě.“ Pak mě požádal, abych mu řekla Otče náš.

Po několika dnech mi Ježíš položil otázku: „Který dům je důležitější, tvůj dům, nebo můj dům?“ Řekla jsem, „Tvůj dům, Pane“. Požehnal mi. Pak řekl, „Můj dům je v troskách. Obnov můj dům.“ Téměř jsem křičela, když jsem řekla, „Jak? Jak mohu vůbec něco udělat? Nevím o církvi nic. Žádáš ode mě něco, co nejsem schopna udělat.“

 Mezitím se ten první kněz, který si myslel, že jsem mentálně narušená, začal domnívat, že to všechno může být od Boha a řekl: „Vassulo, je mi vás velice líto, protože Bůh k nikomu takovýmto způsobem nepřichází, nedává nikomu tolik milostí, aniž by něco chtěl.“

To byla pravda. Jednoho dne se mě Ježíš zeptal, „Chtěla bys mi sloužit?“ A já jsem neodpověděla, protože jsem se bála. Protože se všechno dělo zapisováním, zvedla jsem ruku, protože jsem nechtěla, aby to bylo napsáno. Opravdu jsem se toho bála. Nevěděla jsem, co by ode mě mohl Bůh chtít. Myslela jsem, možná mi řekne, abych opustila rodinu a stala se karmelitkou. Nebyla jsem na to připravená. Tak jsem ho poslala pryč. Ale celý den a celou noc jsem se nemohla utišit, protože On bezprostředně poté řekl: „Mohu v tobě přebývat i přes tvou nevýslovnou ubohost.“ Začalo mi to být velmi, velmi líto, a tak jsem se rozhodla vrhnout se více méně do temnoty. Následující den jsem k Němu přišla s Jeho vlastní otázkou: „Chtěl bys, abych ti sloužila?“ Řekl: „Pozvednu tě, abych utišil svou spravedlnost. Pozvednu tě, abych potěšil svou duši. Nemáš žádné zásluhy, vůbec žádné, ale oblíbil jsem si tě i přes tvou ubohost, protože má věrnost a má dobrota jsou bez hranic.“

Jednoho dne mi dal Pán vizi tří železných tyčí stojících blízko u sebe. Ta vize mě pronásledovala celé dopoledne. Pak mě naplnil světlem porozumění významu té vize a pochopila jsem, že představují katolickou, protestantskou a pravoslavnou církev. Zmocnila se mě panika a řekla jsem: „Ne, nechci být do těchto věcí zapletená. Bylo to pěkné být jen Ty a já, ale teď budeš mluvit o církvích. Nechci být zapletená do těchto poselství. Drž mě od toho pryč. V každém případě nemám ani ponětí o církevních programech. Vezmi si někoho, kdo všechny tyto věci zná a má autoritu a kdo je církví uznávaný.“

Ale Ježíš řekl: „Budu tě formovat a vyučím tě.“ Řekla jsem: „Ale já vůbec nic nevím.“ A On řekl: „Vybral jsem tě, protože nemáš žádnou autoritu a nejsi ničím. Skrze tvou nicotnost zjevím Svou Velikost. Skrze tvou ubohost ukážu Své Milosrdenství. A skrze tvou křehkost, Svou sílu. Zůstaň ničím, abych mohl být vším. Nechci žádného soupeře. Zemři sama sobě, aby v tobě dýchal Můj Duch. Vymaž své já, abych byl vidět pouze Já Sám. Vyvolil jsem tě nevhodnou pro tento úkol, bezmocnou a slabou, bez významu, aby skrze tebe ukázal Svou Slitovnou Lásku. Moje církev potřebuje obnovu. Přišel jsem, abych upevnil Svou Církev, tak mi dovol tě použít.“

Byla jsem denně volána k Božskému diktování. Pán vždy žádá mé svolení: „Dovol Mi použít tvou ruku, dovol Mi použít tvůj čas.“ Nikdy na mě netlačil. S mým svolením mě začal odpoutávat ode všeho, co zabíralo Jeho místo. Mé první lekce byly naučit se milovat Ho. Stačilo, že mi zjevil Své Srdce, a když jsem uviděla hlubiny Jeho Lásky k nám všem a rány, které Mu stále zasazujeme, mohla jsem se Mu jen odevzdat a milovat Ho. Pán mě požádal, abych se opřela o Jeho Srdce právě tak jako Jan. Když mu Jan ležel na Srdci, dal mu Ježíš odvahu být s Ním pod Křížem.

Pán mě držel v ústraní, vyučoval mě a diktoval mi po tři roky. Byla jsem sama. Nebyl nikdo, kdo by mi poradil. Ježíš mi vysvětlil problémy v církvi. Také mi vysvětlil části Písma, např. Zj 11,12,13,21,22.

Pak mě přesně po těchto třech letech Pán postrčil, abych šla na veřejnost. Netušila jsem, že jsou tato poselství ekumenická, ani že jsou prodchnuta učením o Duchu Svatém. Dostala jsem devět proroctví o Rusku, z nichž se jedno naplnilo.

Dalším velkým tématem, které Ježíš přináší, je jednota a to vám mám dnes přečíst. Řeknu vám přímo Jeho slova, která jsou vytištěná a myslím, že ta poselství také máte před sebou. Přečtu jen úryvky, protože jsou celá ta poselství velmi dlouhá.

Zde je jedno z Jeho poselství:

Řekni jim, že chci Mír a Jedinou Církev v Mém Svatém Jménu. Řekni jim, že ten, kdo tvrdí, že je spravedlivý, a přesto zůstává v rozdělení, bude jíst plody toho, co zasel a zahyne Řekni jim také, jak se Mi hnusí neupřímná srdce; jejich slavnosti a jejich diskuse Mě unavují. Řekni jim, jak se odvracím od jejich pýchy a zatvrzelosti; jejich usuzování se vskutku může zdát perfektní a působivé lidem, ale ne Mně. Nemohu gratulovat umírající církvi, která se blíží ke svému pročišťování. Řekni těm, kdo chtějí slyšet, že: dokud neztiší své vlastní hlasy, nikdy neuslyší Můj Hlas. Když tedy ztlumí vlastní hlasy, začnou slyšet Můj Hlas, a tak konat Mou Vůli.“

„Jsem Jeden, a přesto každý z nich si udělal svého vlastního Krista. Jsem Hlava Svého Těla, ale vidím jen jejich hlavy, ne Svou. Řekni jim, aby snížili své hlavy a uvidí Mou, řekni jim, aby se ponížili, abych je mohl pozvednout k Sobě... Řekni každému, že zřídím Své Království uprostřed chudoby, mezi těmi, kdo mají čas naslouchat Mému Duchu, klanět se Mi a plnit Mou Vůli; v těch se raduje Má Duše!“ (7. října 1991)

 „Pevnost, kterou vystavěli, aby vás dělila, je už ode Mne odsouzena. Všichni jste bratři ve Mně, to je máš učit věřit a přesvědčit je, aby tak činili. A těm, kdo zůstávají rozdělení v těle i v duchu a různí se mezi sebou v Mém Svatém Jménu, těm říkám, jako jsem řekl církvi v Sardách. "Očím světa se jevíš jako živý, ale ne Očím svého Tvůrce. Oživ to málo, co ti ještě zbylo, už to rychle umírá, a kde je mrtvola, tam se slétnou supi.

Spojte se!

Shromážděte se!

Vzývejte společně Mé Jméno!

Konsekrujte Mé Tělo a Mou Krev společně!

Nepronásledujte Cestu!

Pokořte se a skloňte se, abyste se mohli sjednotit a oslavovat Mě. Mluvíte o Duchu, ale nejednáte v Duchu. Mluvíte o Cestě, ale vaší první starostí je zatarasit Ji! Jak málo Mě znáte... Provoláváte Mé Jméno, ale vraždíte Mé děti mezi svatyní a oltářem. Skutečně vám říkám: to všechno vám bude předneseno v den soudu. Můžete přede Mne předstoupit a říci "smířil jsem se se svými bratry"? Můžete opravdu říci "nevyvolával jsem rozlišování mezi bratry ve Tvém Svatém Jménu, jednal jsem s nimi jako se sobě rovnými?" Když Mi předneseš svou věc, pak ti řeknu přímo: "Pryč s tebou, nejednal jsi se svými bratry jako s rovnými sobě, každý den jsi masakroval Mé Tělo. Kde je tvůj triumf? Když Já jsem stavěl, ty jsi boural; zatímco Já jsem shromažďoval, ty jsi rozptyloval; když Já jsem sjednocoval, ty jsi rozděloval!" A přesto, dokonce i dnes, když ke Mně přijdete, tak jak jste, mohu vás uzdravit, mohu vás proměnit a budete Mě oslavovat.“

„Volám a snažím se prolomit vaši hluchotu, abych vás zachránil, a když vám něco vytýkám, je to pro Velikou Lásku, kterou mám k vám... Řekni jim, že Srdce Pána je Láska a že Zákon spočívá na Lásce. Řekni Mým lidem, že nechci, aby v Mém Domě byli správcové - ti nebudou ospravedlněni v Onen Den, protože to byli právě oni, kdo znesvětili Můj Dům. Poslal jsem vám Svého Ducha, aby žil ve vašich srdcích - proto Duch, který ve vás žije, vám ukáže, že Má Církev bude znovu zbudována ve vašich srdcích a vy ve svém srdci se budete vzájemně uznávat za bratry. (14. října 1991)

A Ježíš se ptá,

„Budu muset, bratři, znovu podstoupit bolesti, které jsem trpěl rok za rokem? Nebo Mě toho tentokrát ušetříte? Budu muset další rok pít kalich vašeho rozdělení? Nebo osvěžíte Mé Tělo a sjednotíte, kvůli Mně, datum Oslavy Velikonoc?“ Když sjednotíte datum Velikonoc, zmírníte Mou bolest, bratři, a budete se radovat ve Mně a Já ve vás a mnozí prohlédnou.“ Slavnostně vám pravím: předvolejte, všichni se shromážděte a naslouchejte tentokrát svému Pastýři: povedu vás na cestě, kterou musíte jít. Rozešli Má Poselství do všech koutů země.“ (14. října 1991)

 „Spravedlnost mě vždycky předcházela a Pokoj doprovázel Mé Kroky, mohu to říci i o vás? Kdo odčiní léta vašeho rozdělení? Slavnosti a diskuse Mě nezajímají. Ani předstírání a prázdná slova Mě neoklamou. Oh, dcero, přál bych si, aby pochopili, zvláště ti, kdo žijí v Mých Ranách, velikost Mého žalu. A důvodem, proč některé věci říkám dost silně, je to, abych je uschopnil kázat Duchem, a ne prázdným slovem. Chci naplnit jejich ducha Svým Transcendentním Světlem, aby viděli věci Mýma Očima, a ne svýma, aby vše viděli v Mém Božském Světle, a ne ve svém. Ví se o Mně, že jsem Věrný a Pravý, a to neznamená, že když jim chybí věrnost a spravedlivost, že i Já jim projevím méně Věrnosti, Spravedlnosti a Pokoje a nepřijdu jim na pomoc. I kdyby se všichni odvrátili ode Mne a od Mých Cest, Já zůstanu Věrný a Pravý.“ (25. října 1991)

Můj Duch bude pracovat na obnovení Míru mezi bratry a Svým Křížem a Svými Ranami vás všechny spojím do jednoho Těla a budete Mě oslavovat kolem Jediného Svatostánku a bariéry, které vás dělily, padnou. Klatba bude sňata a Můj Obětní Trůn bude na svém místě. Pojďte ke Mně jako děti, abych mohl otevřít oči vaší duše, abyste viděli, jakou Nadějí je pro vás Mé Volání.“ (25. října 1991)

 „Pověz Mi: což nejste všichni stejní, stvoření Mýma Vlastníma Rukama? Kdo nebyl stvořen k Mému Obrazu? Pro obyčejnou lidskou pýchu je Pohár Mého Otce naplněn Jeho Spravedlností, pro nepoddajnost zůstávají neobydleni! Mnozí z nich mluví o jednotě a bratrství, ale jejich slova jsou falešná, prázdná.

Osvědčte se v Očích svého Tvůrce tím, že se ohnete;

osvědčte se v Očích svého Stvořitele sjednocením data Velikonoc.

Osvědčte se vůči Mně společným lámáním Chleba.

V důstojnosti a nádheře oblékněte pokoru, a ne vnější zdání zbožnosti a úcty.

Litujte!

Kdysi jste žili v pokoře, skromnosti a upřímné lásce a váš stůl překypoval hojností. Ano, bohatost Mé Církve převyšovala všechno a každé živé stvoření, protože Eucharistie byla životem Mé Církve. Jestliže Má Církev dnes postrádá lesk, je to proto, že mnohé z Mých Církví zrušily Mou Věčnou Oběť. Může člověk hledět do temnoty stínů a přitom tvrdit, že vidí? Může se někdo chlubit, že unikl nástrahám této temnoty? Ale dokud říkáte: 'vidíme', vaše vina zůstává! Řekl jsem, že jsou ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto stáda, a že i ty musím vést, ale sotva přivedu bloudící jehňátko zpět ke stádu, aby vedlo Opravdový Život ve Mně, sotva obnovím jeho zrak, váš lid od něho odejme Nebeské Království. Což může ďábel otevřít oči slepého? Může ho přimět, aby zvolal "Abba"? Proto pokud se neobrátíte, dopadne na vás Ruka Mého Otce.“ (25. listopadu 1991)

 „teď žádám zvláště ty, kteří nosí Mé Jméno a pracují pro Jednotu a Pokoj, prosím vás, přijďte ke Mně jako děti, předstupte přede Mne a odpovězte na tyto otázky: Bratři, udělali jste všechno, co je ve vašich silách, abyste zachovali jednotu Mého Těla? Povězte Mi, bratři, kde je Pokoj, který jsem vám odkázal, Dar, který jsem vám dal? Proč se stále ve Mně různíte? Snažíte se opravdově o jednotu ve víře v praxi? Pravím vám, obnovte svou mysl duchovní revolucí, revolucí lásky. Zapomeňte na nevraživost jedněch vůči druhým a přijďte ke Mně obnovení, přijďte ke Mně čistí. Procitněte ze spánku! Stojím za dveřmi a klepu. Nebuďte jako sůl, která ztratila chuť, buďte jako strom, který vyráží větve milosti a přináší ovoce svatosti. Plňte Můj Zákon tím, že se sjednotíte a budete si vzájemně pomáhat jako včera. Pozvedám Své Oči k Otci a modlím se k Němu: Otče Svatý, zachovej ty, které jsi Mi dal věrné Tvému Jménu, aby byli jedno jako My. Aby všichni byli jedno. Otče, Spravedlivý, připomeň jim Mou poslušnost, Mou pokoru, Mou upřímnost a Mou velkou Lásku, ať skončí Mé Utrpení, ať Mé Tělo přestane krvácet. Dej jim poznat jejich omyly a smířit se, aby Mě nepřijímali nehodně, když ke Mně přicházejí a přijímají Mne. Otče, povolej pastýře a uč je, aby byli ústupní a učenliví jedni vůči druhým, skromní a pokorní. Kéž si v této postní době uvědomí Mou smírnou Oběť a hledají pravou Moudrost ve Mně. Amen Šťastný je člověk, který Mi naslouchá, šťastní ti, kdo kráčejí Mými Cestami, šťastný je člověk, který se pokořuje, šťastní jsou chudí v duchu, protože jejich je Království Nebeské.

Já, Pán,

žehnám vám a vašim rodinám,

Své Znamení Lásky vdechuji na vaše čela

a Svůj Pokoj do vašich malých srdcí.

Nikdy nezapomínejte,

že Láska je vždycky s vámi,“

(10. března 1990)