Pravoslavný růženec "Modlitba Ježíšova"
Říkám ti, když se někdo modlí ke Mně tento Růženec, otevře se mu nebe a Má Milost ho zachrání. (poselství Vassule z 18. ledna 1990 )
Biskup Kallistos Ware píše:
Jedním ze způsobů soukromé modlitby (na západě hojně užívané od časů protireformace), která ale nikdy nebyla v pravoslavné spiritualitě středem pozornosti, je formální (předem stanovená) "meditace" podle nějaké "metody" (ignaciánské, sulpiciánské, saleziánské či jiné). Pravoslavným věřícím se doporučuje pomalá a důkladná četba Bible či Otců, ale tato praxe, ač byla považována za vskutku skvělou, nebyla brána jako nějaká ustanovená modlitba, ani nebyla nijak systematizována či redukována na nějakou "metodu". Každý je podněcován k tomu, aby četl způsobem, který je pro něho nejlepší.
Ale zatímco Pravoslavní nepraktikují intelektuální meditaci, mají jiný způsob osobní modlitby, který v Pravoslaví byl po mnoho staletí důležitou součástí duchovního života - Modlitbu Ježíšovu:
"Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným."
Od té doby se občas říká, že pravoslavní nevěnují náležitou pozornost osobě Vtěleného Krista, a právě zde je důležité zmínit, že - tato zcela jistě nejtradičnější pravoslavná modlitba - je ve své podstatě modlitbou Christocentrickou, modlitbou ke Kristu směřující a soustředící se na Něj. Ti, kdo vyrostli v tradici Ježíšovy modlitby, nemohou nikdy ani na chvíli zapomenout na Vtěleného Krista.
Hodně pravoslavných věřících užívá jako pomůcku k recitaci této modlitby růženec, který je trochu jinak uspořádaný, než ten západní. Pravoslavný růženec je často vyroben z vlny, a tak narozdíl od toho s řetízkem a kuličkami nevydává žádný zvuk.
Ježíšova modlitba je modlitbou úžasných možností. Je modlitbou začátečníka, ale i modlitbou vedoucí do nejhlubších tajemství kontemplativního života. Může se ji modlit každý člověk, kdykoliv a kdekoliv: stojící ve frontě, procházející se, cestující v autobuse nebo ve vlaku, při práci, když nemůže v noci spát, ve chvílích velké úzkosti, kdy není možné se soustředit k jiným způsobům modlitby. Ale zatímco samozřejmě se ji takto může modlit každý křesťan ve volných chvílích, jsou různé způsoby recitace této modlitby, opakovat rychleji nebo pomaleji za sebou, užívat tělesných cvičení, která k tomu patří. Pravoslavní otcové kladli důraz na to, aby se ti, kdo se Ježíšovu modlitbu pravidelně modlí, svěřili do rukou nějakého zkušeného duchovního průvodce a nedělali nic ze své iniciativy.
Pro některé přišel čas, kdy jim Ježíšova modlitba "vstoupila do srdce" tak, že už se k modlitbě nemuseli nutit, ale recitovali ji spontálně, a pokračovali dokonce když psali nebo mluvili, modlili se ji i ve snu a ráno s ní vstávali. Slovy Sv. Izáka Syrského: "Když se Duch usídlí v člověku, ten se pak modlí ustavičně, protože se v něm Duch neustále modlí. Potom, ani když spí, ani když bdí, nic nemůže modlitbu od jeho duše oddělit. Ani když jí nebo pije, když uléhá, když se zabývá nějakou prací, ani když je ponořen v hlubokém spánku, vůně modlitby neustále dýchá v jeho srdci." (Mystický poklad, vydáno Wensincem, str. 174)
Pravoslavní věří, že v Ježíšově Jménu je přítomná Boží moc, tak vzývání tohoto Božského Jména působí jako "viditelné znamení Božího jednání, jistý druh svátosti" (Un Moine de l’Église d’Orient, La Priére de Jésus, Chevetogne, 1952, str. 87). "Ježíšovo Jméno, přítomné v lidském srdci, mu předává moc zbožštění ... Světlo Ježíšova Jména, které září skrze srdce, ozařuje celý vesmír. (S. Bulgakov, The Orthodox Church, pp. 170-171).
Těm, kdo se ji modlí neustále, stejně jako těm, kdo se jí modlí jen někdy, je Ježíšova modlitba velkým zdrojem útěchy a radosti. Slovy Poutníka: A takto jsem začal nyní, a bez přestání budu opakovat Ježíšovu modlitbu, která je mi vzácnější a sladší než cokoliv jiného ve světě. Někdy ujdu 43 až 44 mil denně a jako bych vůbec nechodil. Jsem si vědom jen skutečnosti, že říkám svou Modlitbu. Když mě pronikne ostrý chlad, začnu se modlit mou Modlitbu ještě upřímněji, a hned se zahřeji. Když mě přepadá hlad, volám ještě častěji Jméno Ježíšovo a zapomínám na svou touhu po jídle. Když onemocním a trápí mne revma v zádech a nohou, soustředím se na Modlitbu, a už nevnímám bolest. Když mě někdo zraní, jen si pomyslím "Jak sladká je Modlitba Ježíšova!" a křivda (ublížení) a stejně tak i vztek odejdou a já na vše zapomenu ... děkuji Bohu, že nyní chápu význam těchto slov, která jsem slyšel z Listů apoštolů - "Modlete se ustavičně" (1Tes 5,17) (The Way of a Pilgrim, p. 17-18).
|