Dával jsem ti lekce Vznešené spirituality

5. února 2004

Dcero, oděl jsem tě rouchem světla, abych ukázal této generaci Svou Slávu. Nečetli jste, že užívám větry jako posly a žhoucí plameny jako služebníky. Jediný den v Mých nádvořích, pár kapek Mé Krve, Můj letmý pohled, pomazání svatým olejem a jsou připravení a pevní jako skála, aby vyšli a předávali světu Mé Slovo. Doprovází je zástupy svatých v nebi, aby zrychlili jejich krok. Já Sám je vedu, když spěchají na této cestě, po které musíme jít. Ach Vassulo, jsem Vzkříšení a Život. Všechno, co jsem ti dal v psané podobě je zářivým pramenem, který očišťuje tělo a mysl, duši a srdce, smývá dehet a saze. Já Kristus mám sílu proměnit celé tvé bytí z temnoty do světla.

Již osmnáct let k tobě mluvím ve tvém srdci skrze moc Mého Svatého Ducha. Mé Milostiplné Ódy, které obsahují mystická odhalení a nauku, jsou pro tebe a pro tuto upadající generaci. Jsou darem od Otce, ode Mě a od Ducha Svatého. Nemluvili jsme způsobem, jakým mluví filosofové, ale jako přátelé. Poklad, který jsem ti odhalil v těchto poselstvích, jsem Já Sám… Má dcero, žádal jsem tě na začátku Mého volání, abys běžela a spěchala ke svým bratřím a sestrám, abys s nimi sdílela tento božský poklad, ve kterém Já zjevuji Svoji Slávu a Své Milosrdenství. Žádal jsem tě, abys pozvala každého, ať už byl kýmkoliv a nehledě na jeho vyznání, abys je probudila z jejich spánku. Někteří, jak sis mohla všimnout, Mi odpověděli s velkou horlivostí, ochotní uvést do praxe i asketický život. Jiní Mi nedokázali porozumět a bezdůvodně Mě odmítli a přiměli k tomu i ty, kteří je obklopovali. Dával jsem ti, Má Vassulo, též lekce Vznešené spirituality. Přesto i ti, kdo říkají, že se Mi klaní, kdo nazývají sami sebe Vznešenými, se dobrovolně připravili o to, aby se odevzdali do Mých Rukou a uznali Moji Milost. Potom hrubě odmítají Má požehnání a Moji milost … tvrdí, že všechno znají, ale neznají nic ...

Setkat se se Mnou, když zjevuji Sám Sebe skrze Světlo, je zázrak. Pro Boha není nic nemožné. Takže, bratře¹ z Východní církve, Já se tě ptám:

- Mohu Já, jakožto Bůh, odhalit Svá Tajemství člověku, jestliže si to přeji?

- Může Bůh, ve vaší době, zjevovat sám Sebe člověku skrze paprsek božského Světla a může tomu tento člověk porozumět skrze milost?

- Říkáš, že pravoslaví je pravé náboženství, odmítalo kdy pravoslaví možnost božského Vedení člověka skrze Světlo Ducha svatého?

- Řekni Mi příteli, co je vrcholem mystického života, o kterém mluvíš? Není to snad důvěrné a osobní setkání se Mnou, Kristem?

- Může člověk pouze svými vlastními silami proniknout Mé Poznání?² Ne, skutečně, ne. Mé Poznání je možno proniknout pouze skrze světlo Kříže, který činí všechny neviditelné věci viditelnými a jasnými. Jen skrze Oko vašeho Nástroje vykoupení je možné vidět všechny Jeho souvislosti.

- Co je tedy poznáni Mne a porozumění Mi? A jaký je vztah mezi Bohem a člověkem?

- Mohu Já, Kristus, udělit plnost Mé milosti těm, kdo milost upřímně hledají?

- Řešíš denně mnoho věcí, ale Já bych byl upřímně rád, kdybys hledal útočiště v Mém Srdci, spočiň ve Mně, svém Bohu…

- Mohu Já, Bůh, ve vašich tak těžkých časech zjevovat Svůj žal člověku, a tomu, komu si přeji, a sdílet s ním  Svoje záležitosti?

- Neklam sám sebe a neříkej, „pro obyčejného člověka je nemožné obdržet poklady Ducha Svatého!“ Kdo jsi, abys Mě mohl soudit? Prach Mne bude provokovat? Bezesporu, nakonec bude každý souzen a zodpovídat ze všeho, co udělal nebo neudělal.

- Ty, kdo Mne zkoumáš, zakusil jsi Mne někdy jako David?³

- Jsi si jistý, že Mne vlastníš, když Mne nepoznáváš v těchto Mých promluvách?

- Nauč se říkat: „Naučil jsem se, jak vlastnit Boha, Toho, který mne zplodil. Dal se mi poznat, aniž by kdy ztratil Svoji transcendenci! Ten, který zahrnuje celé bytí, mě též vlastní a nyní v mé nicotnosti uspořádal všechny věci, aby byly v souladu s Jeho božskou Vůlí...“ Poté, co toto řekneš, Mi musíš říci, Můj příteli, jaké to je, objevit Mne uvnitř sebe? Jaké to bylo poodhalit Ženichův závoj a objevit Mé Božství? Dovol tedy Mému Svatému Duchu, aby tě navštívil Svým Světlem a proměnil tvoji duši v Katedrálu!

- Může někdo dosáhnout, dokud je ještě na zemi, neocenitelné a nejčistší ctnosti nedotknutelnosti, aniž bych  ho navštívil  Ohněm?

- A jestliže jsem skutečně prošel městem,⁴ lze si toho nevšimnout? Což nezapálí Můj průchod celé město?

- Nečetli jste nikdy dříve, že mohu vést Můj lid a zjevit mu Svoji Vůli, aniž bych to oznamoval člověku?

- Je to zlo, když Ženich přijde k tomuto pokolení, aby přitáhl duše blíž do plamene Lásky Svého Srdce a zahalil je do Sebe, aby je uschopnil vládnout se Sebou, jejich Bohem? Vážně se tě ptám, co jsi udělal s Písmem? Není Písmo Mým odrazem? Jak to, že když říkáš, že znáš Písmo, tak Mě nepoznáváš v tomto díle? Jak je možné, že jsi tak snadno v rozporu s pravdou?

- Může člověk, který je duchovně mrtvý, rozumět Písmu a žít ho v praxi, aniž by byl oživen? Jestliže někdo rozumí Písmu a Mé Nauce, které jsou odleskem Mé podoby, tak nebude říkat: „Písmo a nauka církevních otců mi stačí...“

V této době milosti se představuji jako Milosrdenství. Nepřišel jsem přidat něco nového nebo popírat Písmo a církevní Tradici, ani jsem nepřišel založit nějakou novou církev, ale přišel jsem, abych obnovil Své stvoření a vzkřísil mrtvá semena k Životu, ve Mně. Přišel jsem, abych zkrášlil Svoji Církev, za kterou jsem zaplatil Svojí Vlastní Krví, obohatil ji a naplnil božským Světlem. Přišel jsem se Svým Milosrdenstvím, abych sjednotil Svoji Církev. Naučte se, že všechno je pod Mou Vládou. IC