Budu tě sytit před očima tvých pronásledovatelů

29. ledna 1989

(Minulou noc jsem měla sen, který měl symbolický význam:

Vešla jsem do kostela, který byl plný lidí. Právě probíhala mše. Lidí bylo tolik, že mnozí museli stát. Vzduch byl prosycen vůní kadidla.

Kněz s sebou přinesl krabici a všichni jsme věděli, že je v ní živá Holubice. Měl Ji vypustit, aby kolem nás poletovala, a my jsme z toho měli radost. Holubice byla vypuštěna a vznášela se nad námi. Všichni jsme natahovali ruce, protože každý chtěl, aby přistála právě na něm, neboť jsme věděli, že by to pro nás znamenalo Milost. Holubice, která měla modrou barvu, barvu jako nebe, přiletěla ke mně. Milovala jsem Ji a věděla jsem, že i Ona miluje mě. Snesla se právě ke mně a sedla si mi na konečky prstů.

Všichni kolem z toho měli velikou radost. Někteří byli překvapeni, někteří doufali, že se snese také na ně. Ale Holubice se znovu vznesla a poletovala kolem nás, aniž by se na někoho snesla, až si znovu sedla na moji ruku. Vzala jsem Ji jemně do rukou a láskyplně Ji přitiskla na svou levou tvář blízko ucha a slyšela, jak Jí rychle tluče srdce. Její srdce bilo silně.

- Pak jsem se ocitla sama na cestě, spíše na pěšině. Všude kolem byla neznámá malá zvířata, která se navzájem nemilosrdně požírala. Po cestě šla proti mně krysa, která se ke mně přibližovala, aby mě vyděsila. Ještě měla v tlamě nějaké zvíře. Nebála jsem se, a abych kryse ukázala, kdo je tu „pánem“, zrychlila jsem krok. Krysa si toho všimla, uskočila z cesty a zezadu napadla nějakou veverku, kterou doslova zhltla. Uviděla jsem před sebou na cestě, bylo to asi sedm metrů ode mě, ležet hada, který byl natažený přes cestu. Děkovala jsem Bohu, že mi ho pomohl spatřit, protože byl průhledný jako celofán, aby si ho lidé nevšimli, šlápli na něho a on je uštknul. Rozhodla jsem se, že ho překročím, aby mě neuštknul, a tak jsem z něho neměla strach.

Najednou se zezadu zprava připlížil ještě jeden had, který byl ale jiný, byl to „útočný“ had. Byl také průhledný, ale na zádech měl malý vzorek. Tento had byl tenký jako můj prst, ale nejméně tři metry dlouhý. Už jsem myslela, že jsem v pasti, ale najednou mě náš Nebeský Otec zvednul nad zem. Pohybovala jsem se asi tři metry nad zemí. Protože jsem se stále bála, že by se ten had mohl vztyčit a dosáhnout na mě, tak mě Můj Nebeský Otec přenesl vzduchem přes všechny ty hady a postavil mě na zem blízko jednoho přítele.

Stáli jsme spolu na konci cesty. Před námi byla zeď, byla to slepá ulice. Protože jsem cosi zaslechla, otočila jsem hlavu doprava. Uviděla jsem toho prvního hada, jak něco hledá. Řekla jsem svému příteli, který hada neviděl: „Nehýbej se, stůj klidně!“ Schválně jsem o hadovi nic neřekla, aby se ze strachu nepohnul. Pak jsem uviděla i toho druhého hada, jak se blíží k tomu prvnímu. Ten první had, který byl hladový, zuřivě napadl toho tenkého hada a spolkl ho, což vydalo odporný zvuk. Ulevilo se mi a upokojila jsem se, protože jsem věděla, že had teď potřebuje jen spát, a tak nás nechá na pokoji.)

budu tě sytit před očima tvých pronásledovatelů, pozvednu tě k Sobě, aby po tobě nešlapali; Já jsem to, kdo na tebe dá skanout Rose Mé Spravedlnosti, a nikomu nedovolím, aby tě zahubil, květino! Já tě střežím, jsi skryta v náručí svého vlastního Abba; neměj strach, jsem blízko; Láska tě miluje;