Vzbuď lítost, tvorstvo dřív, než přijdu

1. září 1987

věrnost je to, co miluji; Vassulo, dám ti vidění, které tě pozvedne ke Mně; ukážu ti, jak bude vypadat nebe;

(Bylo mi ukázáno nebe. Vypadalo jako normální noční obloha s hvězdami, pak se změnilo. Připomínalo barevné skvrny, jako paleta malíře, ale jedna barva převládala nad ostatními. Byla to červená, sytá, které stále jako kvasnic přibývalo, a vylévala se na nás.)

Vassulo, otevřu ti nebe a dám ti spatřit to, co ještě žádné oko nevidělo; poznala jsi to správně, zůstaň bdělá; budu nad tebou bdít, naslouchej Mi a piš; od počátku časů jsem miloval Své tvorstvo, ale stvořil jsem je také proto, aby ono milovalo Mě a uznávalo Mě jako svého Boha; od počátku časů jsem posvětil všechno, co utvořily Mé Ruce; Já jsem Bůh Lásky, jsem Duch Vznešené Lásky; tvorstvo, od počátku časů jsem prokazoval lidstvu Svou Lásku, ale ukázal jsem i Svou Spravedlnost; pokaždé, když se Mé tvorstvo bouřilo proti Mně a Mému Zákonu, Mé Srdce se vzbouřilo a rmoutilo se pro jejich hanebnosti; přišel jsem jim připomenout, že jsem Duch Lásky a že i oni jsou duch; přišel jsem, abych jim připomenul, že na zemi nejsou nic než prchavý stín, utvořeni z prachu, a že Mé první kapky vody, které na ně padnou, je odplaví, takže po nich nezůstane nic; vdechl jsem do nich Svůj Dech a dal jim život;

svět Mě neustále uráží a Já jim zase neustále připomínám Svou existenci a to, jak moc je miluji; Můj Kalich Spravedlnosti je plný, tvorstvo! Má Spravedlnost na vás těžce spočívá! sjednoť se a vrať se ke Mně, chval Mne, tvorstvo! když to uděláte, odložím i Já Svou Spravedlnost; Mé výkřiky se rozléhají a otřásají celým nebem; Moji andělé se třesou kvůli tomu, co má přijít; Já jsem Bůh Spravedlnosti a Mé oči už unavuje dívat se na pokrytectví, ateismus a nemravnost; Mé tvorstvo se ve svém úpadku stalo tím, čím byla Sodoma; udeřím na vás Svou Spravedlností, jako jsem udeřil na obyvatele Sodomy; vzbuď lítost, tvorstvo dřív, než přijdu;

skutečně jsem vás mnohokrát varoval, ale vy jste se neřídili Mými pokyny; povolal jsem svaté, aby vás varovali, ale dcero, oni zavřeli svá srdce; Mé tvorstvo dává přednost životu v tělesné žádostivosti a ignoruje Mě; dal jsem jim znamení, abych je probudil;

Můj Bože, Tvé děti jen spí. Prosím, přijď a probuď je, oni jen spí.

spí už hodiny, roky;

Ale Pane, jak mohou být obviněni, když nebyli vyučeni? Jsou skoro nevinní, když o Tobě nic nevědí.

pozvedl jsem na zemi služebníky a učitele, aby je poučili;

Ale Pane, Tvoji služebníci a Tvoji učitelé pracují, ale co mohou víc dělat, když tolik lidí nemá zájem? Jsou bezmocní!

bezmocní? měli by litovat, měli by se vrátit ke Mně a litovat; dal jsem a neustále jim dávám znamení, ale oni je odmítají a tvrdí, že nepřicházejí ode Mne; varoval jsem je prostřednictvím slabých a ubohých duší, ale oni pochybovali o Mém slovu; odmítli všechny Mé milosti a tím Mě zarmoutili; Ó, lidé se srdcem z kamene! lidé malé víry! kdyby měli větší ochotu, dokonce i teď, kdyby byli otevřenější, pomohl bych jim; mnohokrát jsem se je snažil vytrhnout ze spánku, ale oni opět zavřeli oči a znovu usnuli;

Ale proč neseznámili svět s Tvými znameními, když jim je dáváš?

někteří tak činí, ale většina Mých kněžských duší uzavřela svá srdce pochybnostmi a strachem; mnoho z nich má strach; Vassulo, vzpomínáš si na Farizeje?

Ano, Pane.

dovol, abych ti řekl, že mnoho z nich jsou kopiemi Farizejů; pochybují, bojí se, zaslepení marnivostí a pokrytectvím, vzpomeň si, kolikrát jsem jim dával znamení? dal jsem jim stovky znamení, a co udělali? dnes je to stejné, mnohé z Mých kněžských duší jsou přesně takové, jsou kopie Farizejů! dal jsem jim znamení, ale oni chtějí znamení, která by se dala podložit důkazy; oni chtějí důkazy;

Dáš jim nějaký důkaz Svých dřívějších znamení a tohoto zjevení?

všechno, co jim dám, jsi ty, dítě;

Ale Pane, to není přesvědčivé. Já nejsem přesvědčivá, nemám nic, co by je přesvědčilo. Vysmějí se mi do očí.

požehnal jsem ti;

Ale Pane, já vím, že jsi to Ty, a někteří další to vědí také, ale mnozí s tím nebudou souhlasit, protože neexistuje žádný pevný důkaz o tom, že to přichází od Tebe. Já jsem nic, to víš.

dcero, nech Mne být vším, zůstaň ničím a nechej Mne být vším; čím méně jsi ty, tím víc jsem Já; nyní jsem lidstvu předložil Svou Spravedlnost, předložil jsem jim, co sklidí;

Neexistuje žádné řešení? Chci tím říci: Nemůže se všechno nějakým způsobem stát tak, jak si přeješ, aby se Tvá Spravedlnost nemusela uplatnit?

Vassulo, když Mě Mé kněžské duše přijmou a nebudou Mě popírat, pak neuplatním Svou Spravedlnost; varoval jsem je, ale oni udržují Má varování v tajnosti;

Prosím, řekni mi, proč to dělají?

zdá se, že zapomněli na Mou Všemohoucnost a na Má Bohatství, snaží se soustředit všechno na jednu věc;¹ budou věřit teprve, až uvidí; rmoutí Mě tím, že nepočítají s Mými požehnáními;

²stvoření! stvoření! oživ Mou Církev, Vassulo, vzdávej Mi chválu; čas je blízko, milovaná, ta hodina je na dosah; Láska přijde opět jako Láska;

Děkuji Ti, Pane. Dobrořečím Ti.

(V minulých třech dnech, od prvního do čtvrtého tohoto měsíce jsem v duši pociťovala nevysvětlitelnou úzkost.)